PETER PAN IS HERE

4.

         Najednou slyším něčí hlas. ,,Mohu jít nahoru, nesu ti jídlo." ,,Můžeš." nahoru jde jeden z Lost boys. Do obličeje jsem mu neviděla, přes jeho plášť který měl, takže jsem vyděla jen obrys postavy. Dal mi talíř na stolek vedle postele s něčím divním vypadalo to jako špagety, ale bylo to cítit jako ryba, chutnalo to jako brambory. ,,kdo byl kuchařem toho jídla?" Zeptám se tázavě. On chvíli mlčí ,,sám Petr Pan" asi mi nechtěl moc odpovídat. ,,A to jíte i vy?" ,,Ne, nám vaří James'' ,,Tak to máte teda kliku" ,,spíš ty" odpoví mi smutně. ,,Proč já?" ,,Pan si s tím dal velikou práci a jak se vlastně jmenuješ?" ,,Wendy, Wendy Emily Stones a ty?" ,,Já jsem Kevin a už musím jít Felix mi řekl ať se tu moc nezdržuji, tak ahoj Wendy." ,,počkej kdo je Felix?" ,,Nejlepší kamarád Petra Pana." ,,aha, počkej jak ....." Nestihla jsem to ani doříct a byl pryč. Hned co odešel jsem to jídlo dojedla. Celý den přemýšlím čím se zde dá zabavit, protože ležet na posteli přivazaná jednou rukou to není nic příjemného. Začli mě napadat samé nesmysli jestli jsem barvoslepá a naučila jsem se barvy přitom každý je vidí jinak a další blbosti. Když se začlo stmívat došel Petr Pan za mnou nebo spíše se tam zase jen tak zjevil. ,,Wendy, co si měla ode mně zakázané?" ,,že se nemám hnout z místa a poslouchat tě a s nikým se nebavit" ,,co jsi dodržela?" ,,všechno" ,,nedělej ze mě blbece sama moc dobře víš co jsi porušila" ,,Nic vše jsem dodržela." ,,Wendy asi nevýš co já vím. Vše vidím i slyším." ,,kdy už mě pustíš?"