PETER PAN IS HERE

7.

                Podívám se pod postel, jsou tam krabice s mým oblečení co bylo předtím na pláži v bedně. V oknech byli nově mříže takže jako ve vězení. Sednu si na postel a zase přemýšlím kolik je hodin jak se mají moji sourozenci. Na dospělé jsem začala zapomínat a to na všechny ať maminku nebo sousedy. Když jsem zjistila, že se poklop od východu dá zvednou a je tam i žebřík. Slezu dolů a napadlo mě zajít na pláž pro palmové listy a v domku udělat něco jako záclony, abych tam měla trochu soukromí. Nejhorší představa je, že Peter Pan mně může pozorovat ať z oken u domku nebo z dalekohledu co má v jedné místnosti v jeho stanu. Šla jsem radši na tu pláž než přemýšlet nad hroznými věcmi. Třeba to jak tu běží čas. Jak se mají sourozenci. Jestli vyrostli nebo co je teď baví, či jestli jim chybím. Na pláži se válelo pár listí z palmy a tak jsem si je odtahala pod domek. Nenapadlo mně jak je tam dostat. Zpoza stromů vyjde Peter Pan s tím jeho úsměvem. ,,Wendy tak co? Líbí se ti tady?" Nechtěla jsem být upřímná a tak smutně zabrblu ,,Ano je to tu překrásné" ,,A co chceš dělat s tím listím?" ,,chci si to tam zútulnit" ukážu na domek. ,,Wendy tak vylez po žebříku a něco ti ukážu." Zvednul obočí a zase se usmál. Raději ho poslechnu a jdu nahoru. Když už tam jsem Petr už byl nahoře. Nevím jak se tam dostal tak rychle, ale nevadí. ,,Wendy zavři oči a přej si záclonky do oken nebo cokoliv co tě napadne." Byl podivně hodný na to že mně tu drží jako vězně. Udělala jsem co chtěl. ,,a teď ty oči můžeš otevřít Wendy" celý pokoj byl tak nádherně zařízený. Peter se na mně podíval a říkal, že se zbaví toho abych si nic nemohla takhle přát. Abych mu prý nezmizela. Když jsem se zeptala proč. Tak zmizel, celý on nechce mi nic říci a nechává vše v hádankách nebo v otázkách. Všimnu si že už se setmělo a je noc. Já však šla dolů, na pláž kde se mi tak vždy líbí. Sednu si na písek, který je ještě vyhřátý od slunce a koukám se na měsíc. Slyším jak jdou za mnou kroky, beztak to bude Peter Pan. Na moje překvapení to byl Kevin. Sedl si vedle mně a chvilku se semnou díval na hvězdy. Nevím jak dlouho, ale díval se na mě. Když jsem si toho všimla usmála jsem se. ,,Wendy no já už dlouho neviděl žádnou holku a zapomněl jsem že existují." ,,Kevine to se tak občas stává, že lidé zapomínají jak na věci hezké či špatné." Vstal a řekl ,,Nechceš jít do tábora?" ,,Já hloupá jak jsem si mohla myslet že tě neposlal Pan." ,,Promiň Wendy, ale teď musíš jít." Chytil mně za ruku tak pevně že jsem ji po chvilce přestala cítit. V táboře všichni Lost boys seděli okolo Petra Pana.

————————————————————————

Snaha byla alespoň o to abych zde napsala nejméně 500 slov. Tak proto to celkem trvalo 😅.Tak snad jste alespoň trošku rádi a zatím pa.
Ps: pokud jsou tu gramatické chyby chci se moc omluvit, ale je pozdě večer a já vám chci sdílet další kapitolu.