PETER PAN IS HERE

26.

Nalodili jsme se a vypluli. Hook se ptal ,,Co se tam stalo, že Wendy jde teprve v 16 k soudu." ,,Na dlouhé vyprávění, a kde je vlastně teď?" ,,Šla do kajuty, prý je tam hezký pohled na moře." ,,Jdu za ní." ,,Hele brácho moc se nemusíme, ale tohle bych nedělal, řadím ti dobře." ,,musím se jí omluvit." ,,Neznáš vůbec ženský. Prostě tam teď neochoď ona se ozve sama." ,,Proč by to dělala?" ,,bude se chtít rozloučit" Po chvilce se dvířka od kajuty otevřela Wendy vyšla ven celá ubrečená.
          ,,Petere mohl by jsi jít prosím za mnou." Může za to on, ale když ho uvidím naposledy nechci být rozhádaná. Vešel dovnitř a sedl si na pohovku. ,,Nemluv, hlavně nemluv." Nechci aby se mi omlouval, zavřela jsem dveře. ,,Wendy, moc..." ,,Hele radši nemluv." Sedla jsem si vedle něho.
        ,,Víš Petere, celý život jsem měla těžký. Tady jsem si na vše vzpomněla. Narodila jsem se jedné rodině, nebo spíš jen tátovi. Máma umřela hned po porodu. A s tátou to taky nebylo moc slavný jen a jen chlastal. Když mi bylo 10 let dotáhl domů jednu ženskou na jméno už si nevzpomenu, ale vím že brala až moc prášků, takže fetovala. Za tu dobu se u nás vystřídalo spoustu žen. Až ve 11 dovedl Heather, byla moc milá a hodná. Taky to bylo poprvé kdy táta nebyl ožralý, ale byl šťastný. Změnil se nevím jak a kde ji potkal, ale byla jsem za to neskutečně vděčná."
       ,,Vím" ,,Počkat co? Ty jsi mě šmíroval?" ,,Né to bych si nedovolil." O kousek jsem si od něj odsedla.
        ,,Kde jsem to skončila jo Heather. Otec narukoval do války. Mezitím se Heather narodilo miminko byl to kluk Simon, pro mě to vždy ale byl uplakánek. Jen bulel, štvalo mě to. Musela jsem se učit a né se starat o mimino. Měla se o něj starat Heather, bylo to její dítě. Pořád chodila pryč, ve 12-cti jsem zjistila, že má někoho jiného. Táta už byl pryč rok. Po zjištění jsem sbalila Heather věci a vyhodila ji z tátova bytu, co si myslíš, ano Simon mi zůstal na krku. Musela jsem dodělat školu, ale starat se u toho o mimino. Sem tam mi pomohla babička z taťkovi strany, ale musela jsem to uhrát na to že Simon je můj syn. Jinak by mi ho nepohlídala. Táta se vrátil, vše jsem mu pověděla, ale on místo toho aby něco řekl nebo alespoň ahoj. Si sedl na gauč a koukal na bílo, tedy zažloutlou stěnu. Neměla jsem čas na uklizení. Táta tam seděl i v noci. Ráno nikde nebyl, měla jsem strach jestli jsem neudělala něco špatně nebo že se vrátil ke chlastu.