PETER PAN IS HERE

11. a 12.

            Vzbudím se vzadu na sedadle auta. Byl to snad jenom sen? Nebo to byla skutečnost? Nemohu to určit jelikož vše je možné, protože nikdo nebyl v autě. Kolik hodin mi do návratu chybělo jsem nevěděla. Co když už se mám vrátit? Jak to mám vědět? A kde jsou všichni? Měla jsem veliký strach. Věděla jsem že jsem v Londýně neboť jsem to město dobře poznávala.
Wendy zanedlouho zase usne a tentokrát s nadějí že v Londýně muže zůstat. Když je ve snu prožívá každodenní věci. To se však změní hned co uslyší utkání na okno. Ve snu se přitom ocitla na louce plné květin.
Co se to děje? Kdo je to? A na louce přeci nejsou okna. Otevřu oči a vidím siluetu postavy. Proti slunci nešlo vidět kdo je to. Až když se ho zeptám. ,,Wendy tedy Kevin." ,,Ten Kevin od Lost boys?" ,,Já nejsem postava v pohádce pro děti, jak tě to vůbec napadá?" ,,A kdo tedy jsi jaký Kevin?" ,,Chodili jsem spolu do třídy, Josh mě za tebou poslal. Pořad si na mě nevzpomínáš?" ,,Promiň, ale ne." Když začnu pomalu vystupovat z auta. Kevinův výraz v obličeji je narozpacích. ,,Ty jsi ještě dítě!" Asi to bude tím, že mě neviděl přes ztmavené zadní skla. ,,Ano?!" ,,Vždyť vypadáš tak na 14 a navíc od té doby co jsem tě neviděl uběhlo přesně 49 let 2 měsíce a 17 dní." ,,víš to tak přesně? Byli jsem si hodně blízcí?" ,,Byli jsme nejlepší kamarádi a poslední rok jsem spolu začali chodit, ty si to vážně nepamatuješ?" ,,Ne promiň." ,,pořad si mi neodpověděla na moji otázku!" ,,Vždyť ano ne nepamatuji si tě." ,,Já myslel tu první, jaktože jsi ještě dítě?" ,,Byla jsem smutná kvůli někomu a byl asi pro mě důležitý jelikož jsem chtěla a i udělala to že jsem vyskočila z okna. Dál si toho už tolik nepamatuji, akorát to že mě unesl." ,,A kdo?" Chtěla jsem to říci, ale jako bych oněměla ,,kdo Wendy Kdo." Zeptal se ten Kevin už podruhé. ,,To už je jedno, prostě tam neběžel čas tak rychle jako tady." ,,To je nemožné" ,,evidentně ne, a teď mě omluv musím jít za Joshem se rozloučit a pak už se musím vrátit." ,,Nechoď" ,,ale já chci." Byla jsem na odchodu a najednou Kevin zvolal. ,,Ten člověk kvůli kterému si malém umřela já ho znal i ty chceš vědět kdo to byl?" ,,Povídej." Přišla jsem k němu blíž abych ho dobře slyšela ,,Byl to tvůj otec" ,,Co je to otec?" Nevím co mi to vykládá za nové divné slova. ,,ot...ote.. co?" ,,to je zlé Wendy opravu zlé." ,,Tak já už raději půjdu tak ahoj" ,,Tvoje rodina Máma, Tá......"
Nestihl to ani doříct a Wendy ležela bezmocně nazemi. Tyhle slova ji zraňovali. Najednou se u ní objevil nějaký kluk Kevin ho neznal, ale Wendy ho znala až moc dobře byl to Peter Pan. A pokud si říkáte, že jak byl oblečen tak ano byl v tom v čem chodil i na ostrově.

————————————————————————

Rozhodla jsem se spojit dvě kapitoly v jednu a proto teď následuje druhá

——————————————————————

Pohled Kevina:
Jen co to dořeknu Wendy se schvátí na zem. Přiběhl k ní nějaký kluk zhruba v jejím věku jen o něco starší zavolám na něj: ,,Kdo jsi a jaktože se tak zajímáš o Wendy." On se jen divně usměje a z krku si strhne náhrdelník. Kluk byl tak divně oblečený spíš tak na pláž a né do deštivého Londýna. ,,Ach já se zase nepředstavil jsem Peter, Peter pan." Otevřel lahvičku a vysypal si jí na sebe a Wendy. Začal se jakoby vznášet než jsem mrknul byl pryč i s Wendy. Co nejrychleji najdu Joshe. Snažím se mu celou situaci podrobně vysvětlit. ,,Kevine, to bude tím že jsi byl a vždy budeš takový snílek. Pojď já ti ukáži že je Wendy pořad v autě"

Pohled Wendy:
Zbudím se zase v domku na stromě a naproti posteli zase stojí kdo jiný než Peter Pan. ,,Byla jsem v Londýně že?" ,,Ano moje hloupoučká Wendy." ,,To hloupoučká můžeš vynechat Petře." ,,Netykej mi nebo tu zase budeš jen připoutaná k posteli zlatíčko, tak raději neprotestuj." ,,Nemusíš všem pořád jenom vyhrožovat, věřím že i v tobě je trocha dobra." ,,Ve mě není jenom trocha vždyť tohle celé jsem vybudoval pro nechtěné kluky co nechtějí vyrůst, pak že jsem zlí ještě řekni že jsem drží" ,,Tohle jsi nevybudoval ty, nikdo nemůže žít v NeverLandu a to ani ty." ,,Ale ano a jak to můžeš vědět" ,,Tak jak vysvětlíš toho Kevina co jsem tam potkala. Nikde na fotkách jsem ho nenašla a to jsem procházela i všechny ročenky. Jak mi vysvětlíš tohle a vsadím se že v táboře si pár kluků vyměnil neboť tu v NeverLandu byli už tak dlouho, že začali stárnout. Nemyslí si že jsem tak hloupá." ,,Já je ovšem nepustil dobrovolně." ,,Kdo by tě nutil si přece vládce NeverLandu." ,,Nic o tom nevíš." Řekl tak naštvaně a zmizel celý Peter Pan ještě mě zapomněl dát facku, né že bych si stěžovala. Jelikož už byla venku tma šla jsem raději spát. Ráno když se vzbudím uvidím z okna jak je zataženo a trošku se ochladilo. Sejdu na zem z domku a jdu na pláž. Protože okolo pláže rostou maliník a ostružiník, je to dobrá snídaně. Přiběhne ke mě jeden z Lost boys. ,,Ty jsi Wendy co?" ,,Ano?" ,,Kde je Peter Pan?" ,,To mám vědět jak zeptej se někoho jiného" ,,už jsem se ptal dokonce i Felixe...." zkočím mu do řečí ,,on tu zůstal?" ,,Panovy nejbližší tu mohou zůstat déle než tisíc let, ovšem prý ne našeho času, a teď zpátky co jsem ti chtěl říct. No Felix mi to po dlouhém přemlouvání řekl" zase mu skočil do řeči ,,No vidíš že to víš" ,,počkej sakra ženská neskač mi do řeči, řekl že ho viděl jak jde k tobě do domku a od té doby nic o něm neví. Tak kde je?" ,,Zaprvé nevím a zadruhé mám hlad tak mě nechtěj se najíst, a za třetí po našem rozhovoru nastvaně zmizel. Tak a teď jdi" ,,Jaký rozhovor?" ,,Soukromý na co by jsi to potřeboval vědět?" ,,Abychom ho s ostatníma našli."

————————————————————————

Jinak skoro tisíc slov a když připočítat i tady tahle slova co vždy dodávám tak přes tisíc. Jinak jsem to psala tak hodinu tak snad to oceníte. A taky se chci omluvit za gramatické chyby. Je pozdě večer a já vám raději vydám další díl.