PETER PAN IS HERE

5.

,,Až si budu jistý." ,,A čím?" ,,brzo pochopíš." Usmál se tím jeho úsměvem a odešel pryč odemne. Posadím se na postel a říkám si, že by bylo lepší být doma než tady, určitě je to jen zlý sen. Snažím se odpoutat od postele a doufám, že to vyjde. Pomalu zjišťuji, že už slunce nesvítí, je noc. Já se nevzdávám a snažím se odpoutat od postele. Najednou mám volnou ruku. Jsem tak šťastná jako jsem nikdy nebyla. Rozeběhnu se po pokoji. K jednomu oknu a hned k druhému. Napadlo mě, že půjdu z domku dolů. Slezu po žebříku nikdo nikde ani jedno světlíko. Bylo ještě šero, jdu podle toho kam mně to zrovna napadlo. Běžela jsem na pláž a zase zpátky. Když jsem se vracela k domku šla jsem dál viděla jsem tábor od Lost boys byli všichni tak šťastní. Běhali okolo ohniště a tančili. Koukala jsem se skrz vysokou trávu, která byla okolo. Najednou zahlédnu Petra pana seděl na kameni a král na něco jako flétnu. Nevydávala ovšem žádný zvuk bylo to divné. Jak se tak dívám najednou slyším kroky tak se leknu. Najednou sem někde jinde. Ach ne byl to sen. Jsem zase v domku na stromě, přivázaná k posteli. Bylo ráno, už jsem tu déle snad jak sto dní. Začala jsem do dřeva vyřídit nechtě dny odkdy jsem tu. Dnes je to třetí den a já tu jsem přivázaná a ležící na posteli. Jsem tu jako ve vězení. Na stolku vedle mně leží snídaně tentokrát to chutnalo a vypadalo jako kaše. Objevil se u mě zase Peter Pan. ,,Wendy tak jak se máš?" ,,Vždyť ty to víš." ,,To je pravda." ,,ty tu nejsi jen tak že?" ,,jsi chytrá Wendy, zahrajeme si hru co ty na to?" ,,Jakou." ,,Já tě na hodinu pustím ven a však se musíš vrátit přesně ani pozdě ani brzy." ,,A jak to mám vědět kdy uběhne hodina." ,,Však ty si už poradíš a začneme už teď." Měla jsem volnou ruku, když jsem se chtěla podívat na Petera už tam nebyl. Vstanu z postele a všimnu si, že mám boty od písku. Takže tam to sen asi nebyl. Bylo načase to ověřit. Sešla jsem po žebříku dolů a šla směrem k táborů jako ve snu. Byl tam až jsem se skoro lekla. Peter tam seděl a koukal se na všechny co dělají, u toho si povídal s nějakým blonďákem. Pořád se smáli a já nevěděla čemu. Napadlo mě obejít tábor a zjistit čemu se smějí.

————————————————————————
      Jinak po dlouhé době delší kapitola s        více jak 400 slovy. + ocenění jako druhá kniha pod názvem #peterpan