PETER PAN IS HERE

16

   Usínám u rozděleného ohně, přemýšlející nad tím co budu zítra dělat když mám narozeniny. Hlavou mi běhali myšlenky typu, jaktože tu není Peter Pan a kde vůbec je, nebo taky jestli moji sourozenci si na mě vzpomenou. Pomalu se mi zavírali oční víčka až už jsem usnula. Vzbudím se u vyhaslého ohně a sluníčka svítícího mi do očí. Sem tam i zaslechnu Lost boys jak po sobě pokřikují.
Když jsem už konečně vstala, zaslechla jsem od jednoho Lost Boys jak křičí je tady je tady. Podle křiku soudím že se radoval. Někoho hledali. Mě asi těžko, když ví že já neuteču. Kouknu se na nebe a co nevidím. Stín přináší nějakého dalšího chlapce, ale vypadá tak jako dítě co mělo jít do školky. No co nebudu se stresovat. Dnes mi je patnáct. Vstanu a z kapsy vytáhnu mapku co mi dal Kyllian. Vrátím ji zase zpátky a jdu do domku, kde si ji následně mohu schovat do bedny. Ovšem když sáhnu do kapsy už tam není. Asi mi vypadla a tak slezu dolů, ale nikde nic. Byla jsem na sebe naštvaná jak jsme ji mohla ztratit. Tak se vracím zase zpátky do domku. Vylezu po žebříku a jdu se podívat k oknu. Krásně venku svítilo sluníčko a hned jsem měla lepší den. Otočím se, že si půjdu sednout na postel a zapsat si do deníčku co dnes udělám. Jak jsem se otáčela, tak jsem tak neskutečně lekla. U postele stál Peter Pan, málem jsem upadla. V ruce držel mapku od Kylliana Jonese. ,,Wendy, drahoušku nechceš si o něčem promluvit?" ,,Mluvíš jako ženská" co jiného jsem mu měla asi tak říct, sám si o to říká. ,,Tak to abych přitvrdil, odkud máš tu mapku?" ,,Jakou?" ,,Neděl že nic nevíš asi pro tebe něco znamená že?" ,,Tak mi ji vrať" ,,Tvrdila si že není tvoje, tak co když ji trošku zahřejeme." Vytáhl z kapsy zapalovač a začal mapku pálit. ,,Patře prosím nech tu mapku." ,,Nechám pokud ty mi zase naoplátku něco dáš?" ,,Klidně, nic nemám vezmi si klidně vše jen tu mapku nechej." ,,Dobrá tedy" a zapalovač si dal do kapsy. Podal mi mapku a řekl, že si pro tu věc přijde v noci. Nevím co by tak mohl ode mě chtít, ale to je asi jedno. Hned co odešel jsme běžela za Kyllianem. Když jsme doběhla tak jsem se nemohla divit. Všechny věci měl zabalené a připravené na cestu jak kdyby se sem už neměl v plánu vracet. Hned jak mě zpestřili začal mluvit. ,,Wendy děkuji ti moc" ,,Za co?" ,,Pan mně pouští z ostrova." ,,Cože já myslela, že se odsud dostaneme spolu?" ,,Co teď zase říkáš? Byl tu Pan a řekl že mohu domů a že to díky tobě." ,,Ach né já blbá?" ,,Co je prý si do toho šla dobrovolně." ,,Nevíš do čeho?" ,,Pan akorát řekl že to bude něco velkého, ale že já do té doby musím zmizet." Otočil se k bedně a začal si do ní dávat věci. ,,A neříkal ještě něco?" ,,Už nevím." ,,Kylliane!" ,,promiň" otočím se a odcházím. Celkem mi dnešní noc naháněla hrůzu. Měla jsem po celém těle husí kůži. Po cestě jsem si natrhala sem tam borůvky nebo maliny či ostružiny.