PETER PAN IS HERE

23. Kapitola

Je tu další pokračování. Jsem mocka ráda za 1, 84k zhlédnutí této knihy. Pro někoho je to málo, ale pro mě, kdy jsem váhala nad tím zveřejnit první díl, je to neskutečně obrovské číslo. Dala jsme si hodně dlouhou pauzu od psaní. Ale uží tě si další kapitolu.

    Chtěla bych se vrátit do země nezemě a né tady trčet. Jsou tu jen samé holky je to tu jako ve vězení. Budíček v 6:00, následuje rozcvička, hygiena, snídaně není vůbec dobrá kdo má sakra žrát tak tvrdou kaši. Dopoledne běháme a plížíme se po lese. Možná to z ní jako zábava, ale jste na omylu. Plazit se v trní, hledat klíče které nám jsou stejně k ničemu. A proč se plížíme, protože když nás Ona uvidí, tak nás pověsí na strom a ostatní děvčata na vás hážou vše co mají po ruce. Bolí to, ale někdy je to lepší než vyhrabávat ty klíče. Někdy jsou na stromě, jindy zase v jeskyni, nebo v zemi či ve vodě. Pak je oběd a polední pauza cca. 1h. Jak kdy, vždy je to nerozhodnutí Jejím. Nesmíme jí oslovovat jménem nebo nás nechá hladem. Pak je zase další činnost zátěžní testy. To to je největší peklo je to podle věku. Nejstarším je 21 a nejmladším pouhé 4 roky. Od narození až po 4 roky, mají holky štěstí. Ani nevíte jaké jen si leží dostávají jídlo a hrají si. No ale zpátky k těm testům, já jsem v kategorii 16 let. Ano uběhl už rok a tři týdny. Ten čas tu letí rychle. Po těch testech je další tentokrát ,,hry'' jsou to různé úkoly postavit vor nebo dneska jseme měli vyšívat. Na co mi to bude? Když už jsem mrtvá, měla bych si to tu užívat dokud mě nepošlou tam nahoru, kde se rozhodne zda se mohu vrátit na zem v novém těle nebo zůstat tam, či se narodit v zemi mrtvých dětí, což je tady. Po těch hrách je večeře a nakonec se jde spát. Už bych měla dávno spát, ale proč mi nejde usnout. Spali jsme v chatkách jako na táboře dvě dvoupatrové postele v jedné chatce. Já spala vlevo dole. Sáhla jsem pod postel a vytáhla papírek od Petra, vždy jsem si ho četla v noci, aby mě žádná z dívek neviděla, že mám něco od Petra Pana. Byl to tady všech holek idol. ,,Pche takový blbec'' řekla jsme omylem nahlas. Snad jsme nikoho nevzbudila, já jsem byla s Monikou hodnou, tichou dívkou, pak tu byla Zůza s ní jsem se bavila nejvíce, pak tu byla ještě Eva hrozná blbka co má ego až na strop. Počkali jsme pár minutek. Nikdo se ani nepohnul. Tak jsem si ho začal číst. Jak ho dokážu teď přečíst? Jednoduše každým týdnem se mi odhalil kousek. Byl to pro někoho obyčejný dopis, ale pro mě to bylo něco jako papír plných vzpomínek na jeho křivý úsměv na kluky ze země nezemě. Dopis vypadal asi tahle:

Ahoj Wendy,

už jsme se pěkně dlouho neviděli, stalo se tady toho tolik od té doby co tu nejsi. Hoši se mě vyptávají jak se máš? Nebo jaké to tam je....

•V zemi nezemi to fungovalo úplně jinak kdo vstal jako první musel udělat jídlo a kdo vstal jako poslední musel uklidit tábořiště. A to jsem si myslela že je peklo, ale tady je to horší.

...Škoda je, že mi nemůžeš odepsat, není nic co by dokázalo cestovat ze dvou zemí, ale až přijdu na to jak, určitě tě navštívím,...

•Kdyby Peter věděl jaké peklo to tu je. Ani by sem nechtěl letět.

...ale zatím to tam nějak zvládni.

S pozdravem Peter Pan a kluci.

Zvedla jsem hlavu a málem jsem dostala infarkt. VŠECHNI DÍVKY z naši chatky stáli nad mojí postelí a četli si ten dopis. Eva začal povídat: ,,Takže naše Wendula si naškrábala dopis jako kdyby to psal můj miláček Peter." ,,Nenapsala jsme si ho sama.. to to mi da dal sám Peter." Přidala se Monika ,,Nemusíš lhát, stejně tě tu nikdo nemá rád, náno." Koukla jsme se na Zuzku a ta jen zakívala hlavou. Vzala jsme si dopis a vyběhla ven z chatky tak daleko jak jen to šlo. Byla jsme na pláži, nikdy jsme nevěděla, že je tu pláž. Z dálky moře se ozval povědomí hlas ,,Wendy, jsi to ty? Nečekal jsme tě tady. Tady na ostrově holek. Né že bys nebyla holka, ale jak by ses tu dostala, když cestovat mezi zeměmi mohu jen já." No jasně ten hlas se ozýval z té lodi, byl to Hook. Teď už kapitán Hook.....