Kdo jsi? (Dokončeno)

Začátek něčeho krásného, nebo právě naopak?

Můj budík mi přišel hlasitější než kdy dřív. Moje tělo hlásilo pomalý kolaps a moje oči se odmítaly otevřít. Nakonec jsem přemohla své tělo a posadila se, abych vypnula hudbu a mohla se protáhnout. Nemohla bych do školy, aniž bych se ráno protáhla. Ustlala jsem si postel a následně šla vzbudit sestru, která spala v druhém pokoji na konci místnosti. „Vstávej prcku, jinak zase přijdeš pozdě," řekla jsem, protože ona je na to expert. Neříkám, že já nechodím pozdě, ale ona je největší extrém. Je schopná usnout během třiceti sekund, a zaspat na dalších deset hodin. Nejjednodušší by bylo vzít pánvičku, jako locika a bum, to by ji probudilo dostatečně. Odebrala jsem se do koupelny, kde jsem udělala obvyklou hygienu, a poté se přesunula do kuchyně, pro svou dávku zeleného čaje a oříškového müsli, což je něco, jako moje ranní rutina. Sestra naštěstí opravdu vstala a strávila svých dvacet minut na záchodě, což je něco jako její ranní rutina. Mezitím jsem se já přesunula zpět do koupelny, abych se mohla trošku zkulturnit, protože moje nenalíčené já, nebylo moc přátelské.

Oblékla jsem se do klasického stylu volné mikiny a legíny, k tomu vysoké botasky, a po nachystání věcí jsme mohly vyrazit. Sestřina škola byla vzdálená asi pár minut od našeho domu, přes menší lesík.

Vyrazila vstříc své škole a já zase té své, vzala jsem do ruky telefon a vyskočilo na mě nejméně pět zmeškaných hovorů od Lucy, co se zase děje. Vytočila jsem její číslo, a čekala, než se mi ozve. „Kde jsi?" zeptala se hned v telefonu. „Taky tě zdravím. U sestřiny školy," řekla jsem. „Já čekám u pekařství, tak pojď zadem," řekla a já se otočila na patě a šla směrem k pekařství, kde na mě čekala moje hnědovlasá kamarádka. S Lucy se známe téměř třináct let, což mi přijde jako věčnost, někdy prostě říkám, že se známe od narození, ale přeci jen, jako dítě si stejně své první čtyři roky nepamatujeme, takže ty dva roky už se tolik nepočítají. Proto prosím přivřete své oči, a věřme tomu, že je tomu tak od narození. Jsme dost povedená dvojka, obě jsme naprosto jiné, a přitom jsme úplně stejné, co se týče důležitých věcí, jako je humor. Pro tu druhou jsme oporou, a já bych pro ni zabíjela a mohu si dovolit říct, že by ona byla schopna zabíjet i pro mě. „Dneska nejdu pozdě," řekla jsem pyšně a ona se uchechtla. „No právě, stal se zázrak," ušklíbla se a já po ni hodila jeden ze svých pohledů. „Ty taky jezdíš furt pozdě, takže," vyplázla jsem na ni jazyk a ona protočila panenky. Vyrazily jsme směr škola, do které se mi absolutně nechtělo. Sice už je půlka týdne za námi, ale začínat předmětem, který je nazýván tím hrozným slovem, matika, není moc povzbudivé.

Na třetí pokus jsem otevřela skříňku a vytáhla z ní přezůvky, a pověsila si do ni svou bundu. Zavřela jsem ji a čekala, než to samé udělá Lucy. Mezitím, co jsem čekala přišla i Kate s Clare a Davidem. Kate je jedna z mých nejbližších přátel a patří do naší party, kde je nás ještě dalších sedm, včetně mě, Lucy a Davida, kterého zrovna nemusím. Ne, že bych ho neměla ráda kvůli něčemu konkrétnímu, ale prostě vypadá, jako jeden z těch kluků, kteří všechno ví, všechno znají, a to nedokážu překousnout. Neměla jsem náladu na ně čekat, proto jsem hned Lucy naznačila, že jdeme a čekat nebudeme. „Těšíš se?" zeptala se mě a já na ni hodila vražedný pohled. „Máme ji první hodinu, nechtěj abych tě v té lavici zabila," usmála jsem se ironicky, hrozně ji bavilo mě štvát tímto způsobem.

Sedla jsem si na své místo a lehla si hlavou na lavici neřešíc okolní hluk mých spolužáků. Soustředila jsem se, jen na své myšlenky, které neustále směřovaly k Benovi, náš vztah byl zvláštní. Bylo září a my dva jsme byli dost komplikování. Přes léto se stalo dost věcí, které nikdo kromě nás dvou, Kate a Lucy, ty jsou samozřejmost, neví. Potřebovala jsem cítit, že jsem pro něj stejně důležitá jako on pro mě, ale někdy jsem si připadala jako na druhé koleji, protože se více věnoval Tess než mě. Někdy si říkám, že si radši měl něco začít s ní, než se mnou. Avšak stále doufám, že se to během pobytu v Anglii změní a my dva budeme spolu každou minutu. Ano, jsem dost velký snílek, říká mi to dost lidí.

Během mých myšlenek jsem ucítila ťuknutí na zádech, otočila jsem se a doufala, že je to Ben, ale byla to Kate. „Co je?" zeptala jsem se a pohledem cukala na Bena, který nás neposlouchal. „Domluvila jsem kino," řekla a já se na ni nechápavě podívala. „Lucy jde samozřejmě taky, ale jde i David," řekla a já protočila oči. „Proč?" zeptala jsem se. „Protože se vy dva nemáte rádi, a bavíte se oba se mnou. Oba patříte do party. Musíte si dát šanci," řekla a já mykla rameny. „Nepotřebuji, aby mě měl David rád," řekla jsem nepříjemně a v tom jsme všichni uslyšeli jeho hlas. „Co já?" zeptal se a já se na něj podívala, protočila oči a odnesla svůj a Lucy telefon na katedru, protože zrovna zazvonilo na hodinu. „Je hodina," řekla jsem mu, když svůj pohled zaseknul na červenovlasé Kate. „Já vím," řekl a odešel na své místo. „Podle mě jede po Kate," řekla jsem Lucy a ta se uchechtla. „Mě to nepřijde," řekla.
„Já mám na takové věci nos, ty to většinou nevidíš. Zkus si všímat," řekla jsem. „Dobře začnu si víc všímat," řekla a já se usmála. „Možná, že bych mu přeci jen měla dát šanci," řekla jsem a pousmála se svému plánu. „Začneš se s ním bavit, jen proto, abys zjistila, zda máš pravdu?" zeptala se. „Páni, znáš mě lépe, než bych čekala," ušklíbla jsem se a ona vykulila oči. „Jsi blbá," řekla a já se musela zasmát.

První kapitola je tady, zatím je to jen seznámení hlavních postav, a jejich charakterových vlastností. Nicméně v tomto příběhu se bude odehrávat mnohem víc, než osud naší Chriss, nebo Bena. Půjde o všechny v partě, a tato kniha je věnována právě těm, kteří tuhle knihu tvoří. 
I luv ya 🤍🖤
Vaše Chriss🌙