Kdo jsi? (Dokončeno)

„Vždyť jsme, jen přátelé," řekla přesvědčivě.

Sedli jsme si k volnému stolu ve studovně, tak abych mu viděla do očí. Upřímně? Nikdy jsem si nevšimla, že má, tak zvláštní barvu očí. „Tak povídej," pobídl mě a já se podívala kolem. Moc lidí tu nebylo, a za chvíli se k nám připojí i ostatní z party, což znamená i Tess. „No, mezi mnou a Benem něco je, nevím, zda to můžu nazvat vztahem, ale trvá to skoro tři měsíce," řekla jsem a on pokrčil obočí. „Počkej cože?" řekl a já se uchechtla. „Já a Ben," chtěla jsem to dokončit, ale přerušil mě. „Já tě slyšel," řekl a podíval se mi do očí. „Nelžu ti," protočila jsem oči. „Já neřekl, že mi lžeš," řekl. „A proto jsem některé dny, taková protivná, nebo naprosto bez nálady. Ozve se mi málokdy, spíš mu píšu já, a už mě unavuje žít v tom, že to bolí," řekla jsem. „Dobře, ale. Jak ten váš vztah vypadá teda?" zeptal se, protože to očividně vůbec nepobíral. „Začali jsme si prostě více psát, psali jsme si i dřív, ale stali se z nás prvně vážně dobří přátelé, ale pak z něj vypadlo, že chce něco víc, a vyjel po mě. No a prostě to tak pokračuje, až do teď, a říkám si, že třeba v Anglii to bude lepší, protože tam bude s námi," řekla jsem. „Tak uvidíš, jen mi to nesedí. Nechováte se, jako ve vztahu," řekl. „Jo, protože je do něj Tess zakoukaná, a nechci, aby řekla, že jsem to udělala naschvál." „To je dost velká blbost ne?" „Neznáš jí, tak dobře, jako já. Ona taková vážně je," vysvětlila jsem mu a on si povzdychl. „Nicméně, musíš si to nechat pro sebe," přeměřila jsem si ho pohledem. „Ne, víš zrovna teď jsem chtěl jít za Benem, a probrat to i sním," ušklíbl se a já protočila oči. Bylo to perfektně načasované, protože hned na to si k nám sedl zbytek naší party, a musím říct, že pohled Kate, která naprosto nechápala, jak se my dva můžeme normálně bavit, byl k nezaplacení. „Co jste řešili?" zeptala se a já se podívala Kate do očí. „Nic," řekl za mě David, a já si oddechla, protože jsem to vysvětlovat nechtěla. „Beztak jste mě pomlouvali," zamračila se a našpulila naštvaně rty, jak dělá pokaždé. „Ale ty herečko jedna," usmál se na ní David, a já věděla, že si s ní musím promluvit, protože jestli tohle ona nevidí, tak potřebuje nutně šlehnout pánvičkou, aby se jí rozsvítilo. Lucy něco horlivě zapisovala do sešitu, a já se rozhodla se zabavit na telefonu, protože se Kate s Davidem bavili o něčem do semináře, co mě absolutně nezajímalo. Myslela jsem, že vyskočím z kůže, když Kate zapištěla, protože ji začal lechtat. Hodila jsem po ní svůj typický pohled: „Kámo! Ten po tobě jede, jak máslo po rozehřáté pánvičce." „Co mám pořád s těmi pánvičkami?" pomyslela jsem si. Ta jen protočila oči a jemně se od něj odsunula. Nechápala jsem tohle gesto, což jasně nasvědčovalo tomu, že my dvě si musíme promluvit. „Jdeš dneska na klavír?" zeptala jsem se ji. „Samozřejmě, a platí to?" zeptala se a já přikývla. Snažíme se skoro každou středu, jít a sednout si do naší oblíbené kavárny ve městě. Když jsme se s Kate seznámily, odsuzovala kávu, ale opravdu nemohla ji pomalu, ani cítit. Pak jsem přišla já, přivedla ji do Palette, a od té doby z toho děláme zvyk. Řekla bych, že se z ní stal větší nadšenec do kofeinu, než jsem já, a to je vážně, co říct.

Hodiny uběhly opravdu rychle, i přes to, že téma ekologie mě v biologickém semináři absolutně nebaví, byla jsem aktivní. Společně s Kate jsme došly do skříněk, kde byli i naši ostatní spolužáci z jiných seminářů. Tess s Lucy byly oblečené, snad poprvé první, protože těm dvěma to trvá celou věčnost. „Musím s tebou mluvit," řekla jsem ji, a ona se na mě podívala celkem zaraženým pohledem. „O čem?" zeptala se. „Vzpomeň si na můj pohled ve studovně," řekla jsem a ona se zarazila, a po chvilce přikývla. Zavřela jsem skříňku a s následným: „Ahojte!" jsme se s Lucy, Tess a Kate vydaly z toho blázince ven. Venku bylo příjemně, za co jsem byla opravdu ráda, jelikož u nás jsou obvykle podzimy chladné. Příjemně jsem se nadechla a cítila jemné teplo, které mě hřálo na líčkách. Rozepnula jsem si bundu, jinak bych se tu usmažila, a pak se přidala k holkám, které byly pár kroků přede mnou.

Lucy se od nás oddělila téměř, kvůli autobusu, a Tess se rozhodla, že dneska počká s ní. „My musíme jít, Kate má dneska dřív klavír," řekla jsem, protože mě zajímala Kateina slova na danou situaci. Holky nijak neprotestovaly, objaly jsme se a rozdělily se na půlku. „Tak povídej, vždycky mě ty tvoje slova: potřebuji si s tebou promluvit. Vyvedou z míry," řekla celkem nervózně, což mi vykouzlilo úsměv na rtech. Bylo to vtipné. „Co ty a David?" zeptala jsem se. „Co s ním?" nechápala. „Nevím, jestli jsi slepá, ale očividně tě vážně chce," řekla jsem a sledovala, jak se jí mění výrazy ve tváři. „Vždyť jsme, jen přátelé," řekla přesvědčivě. „Takhle se přátelé nechovají. Sleduj ty pohledy, pořád na tebe sahá, a provokuje tě. Dneska ráno chtěl, abys ho objala, ale zakamufloval to, tak abys to nepoznala. Rozesměje ho každá tvá kravina, která ani není vtipná. Ten kluk je do tebe úplně udělaný," řekla jsem. „Co?" vyjekla, a zastavily jsme se na obvyklém místě, kde se vždycky rozdělujeme. „Lucy už si toho taky všimla, měla bys taky. Spíš mě zajímá, jak na tom jsi. Pořád mluvíš o Adamovi, ale přijde mi, že koukáš i po Davidovi," řekla jsem. „Ne po Davidovi ne, to je blbost," řekla, ale slyšela jsem ji v hlase nejasnost. Nebyla si vůbec jistá. „Slyším, že si nejsi jistá, ale zkus nad tím popřemýšlet. Klidně ti řeknu víc u kávy." „Jo to asi bude lepší, ale teď se nebudu soustředit na klavíru," opět našpulila naštvaně rty, nad čím jsem se uchechtla. „No zkus se soustředit s tou úžasnou osobou, se kterou hraješ, a potom pokecáme," řekla jsem, aby pochopila, jak sarkasticky o té osobě mluvím. „Kamila je hrozná výhra," uchechtla se a já přikývla. Kamila rozhodně výhra nebyla, ale o ní je zbytečné psát. „Tak až skončíš, zavolej." „Jo. Zatím," řekla, a hned na to jsme se rozdělily a každá šla svou cestou. Stejně mě zajímá, jak to mezi těma dvěma dopadne. Možná půjdu v budoucnosti, za družičku.

David je teď dost populární téma 🤫
Vaše 💬 a✨ potěší 
Vaše Chriss 🌙