Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Zatím prcku. Mám tě rád."

Probudila jsem se na hlasitý budík, který mě měl vytáhnout z postele. Hodiny ukazovaly osm hodin ráno, a pak mi to došlo. Vyletěla jsem z postele, jak namydlený blesk a natáhla se do skříně pro jednu z volných mikin. Z vlasů jsem si udělala drdol a po vyčištění zubů došla dolů. Většina už byla vzhůru a popíjeli ranní šálek kávy, nebo čokolády. Neotálela jsem a šla si také udělat ranní nakopávač. ,,Kde je Nath?" zeptala jsem se, protože je většinou vzhůru jako první. ,,Na záchodě," řekla máma, a hned na to ze záchodu vylezla Nath. ,,Kdo nám ještě chybí?" zeptala se Nath se založenýma rukama. Nemohla se dočkat. ,,Teta se strejdou," řekla babička, která právě došla ze schodů dolů. ,,Jdu pro ně," vyjekla a vyletěla nahoru, až se za ní pomalu zaprášilo. Spokojeně jsem se posadila na gauč se šálkem kávy a neustále pozorovala malou červenou krabičku, kterou mi tu Dejv nechal. Vzala jsem do ruky telefon, kde na mě už pár zpráv čekalo. ,,Je to tady! Bude ze mě ještě lepší fotografka!" stálo ve zprávě od Kate. ,,Dostala jsi nový foťák?" zeptala jsem se, jelikož si ho přála už několik let. ,,Nejen ten. Ale i další kurzy, takže ze mě bude profík!" slyšela jsem její nadšené výjeky, až tady. ,,Takže mě pak budeš učit?" ,,To si piš." ,,Tak teda beru mistře. Kdy začínáš?" ,,Teď jsem ukončila ty kurzy pro ty začátečníky, takže v lednu to vše začíná v centru NY." ,,To máš blízko, aspoň nemusíš moc dojíždět." ,,Právě metrem, tam jsem za nějakých patnáct minut, což je super." ,,Aspoň, že tak. A co sis?" ,,Klasika. Její umění bude teď všude. Dostala malířský stojan, plátno a plno barev, ze kterých měla radost, jakoby byly ze zlata." ,,Tak asi jsou nějaké kvalitní, nebo tak něco," sama jsem nechápala, jak velkou radost může mít z barev, ale ona je expert. ,,Nejspíš. A co ty?" zeptala se. ,,My čekáme na tetu a strejdu, zase mají budíček až ve dvanáct. Naštěstí je šla Nath vyhnat z postele." ,,To bych nechtěla. Zase má kýbl s vodou?" ,,Ne, tento rok si to odpustila," zasmála jsem se a slyšela jekot ze schodů. ,,No nic už jdou dolů, tak ti pak dám vědět," odložila jsem telefon a sledovala, jak si šla teta udělat kávu, protože nevypadala zrovna nadšeně. 

Během dvou minut si sedli k nám na gauč a konečně jsme byli všichni. ,,Můžeme?" zeptala se máma, když všichni přikývli. Nath, jako nejmladší člen rodiny měl tu čest rozdávat krabice jeho vlastníkům. Ujala se toho s úsměvem. Zvědavě se koukala po červené krabičce, ale následně vzala jednu z těch větších, která patřila mámě. Myslím, že to jsou nějaké věci do kuchyně, které si přála a tátovi je řekla snad desetkrát, aby vzal přesně ty, co chtěla. O dalších pět dárků později se přeci červená krabička dostala do mých rukou. ,,Co to je?" zeptala se Nath. ,,Od koho to je?" zeptal se táta. ,,Od Davida," odpověděla jsem s červení ve tvářích. ,,To je kdo?" zeptal se. ,,Kamarád," mykla jsem rameny a otevřela ji. Uvnitř na mě čekala menší krabička, která měla tentokrát tyrkysovou barvu. Pousmála jsem se a vytáhla ji, abych se podívala, co mě čeká uvnitř. Cítila jsem pohled všech ostatních, kteří také byli napjatí. Otevřela jsem druhou krabičku a můj úsměv se ještě zvětšil. Vykoukl na mě třpytiví stříbrný náramek s malými kamínky po celé jeho délce. Vytáhla jsem ho z jeho místa a podívala se na něj pořádně. Podle číselka bylo jasné, že je to pravé stříbro. Já ho zastřelím, utrácet za mě. Všichni vydechli a teta se hned natahovala, že se chce podívat. ,,Ten David je vážně pozorný," podotkla máma a já se na ni podívala. ,,Pamatuješ si, jak ses na něj v klenotnictví dívala?" zeptala se a já přikývla. Ten samý jsem ukazovala Dejvidovi, když jsme spolu vybírali dárky pro naše rodinné příslušníky. Jenže nikdy bych nečekala, že mi ho pořídí. ,,Cítím se teď hrozně," řekla jsem a druhá teta se na mě nechápavě podívala. ,,Proč?" zeptala se. ,,Já mu nic nedala, řekli jsme si, že my dva si nic dávat nebudeme," vysvětlila jsem. ,,Tím pádem se nemusíš cítit blbě, chtěl ti udělat radost. To je hezké gesto," uklidnila mě a následně si ho také prohlédla, před tím než mi ho zapnula na zápěstí. Byl mi akorát a mohla jsem na něm oči nechat. Další dárky jsme si rozdali s dalšími úsměvy a já se nemohla dočkat, až ho ukážu holkám. 

Natáhla jsem se pro telefon a automaticky rozklikla Davidovu kolonku, kde na mě čekala zpráva. ,,Dobré ráno, už jsi to rozbalila?" Byl nedočkavý, přesně jako já. Jenže on si myslí, že jsem vzhůru od půl sedmé?! Blázen. ,,Právě ho mám na ruce. Je nádherný Dejve," usmívala jsem se. ,,Líbí se ti jo? Ještě, aby ne když sis ho teoreticky vybrala." Bylo mi jasné, že se teď usmívá. ,,Řekla bych, že jsi mě i mou rodinu dojal. To jsou plusové body." ,,Tak já vím ne. A kolik mám bodíků?" zeptal se. ,,Dejme tomu, že rodina jich má nekonečno, ale přátelé mohou mít maximálně sto. Tak ty jich máš jistých sto," uchechtla jsem se. ,,Si myslím. Zajímá tě kolik jich vlastníš?" Samozřejmě, že mě to zajímalo. ,,No daj." ,,Řekl bych, že bude fér, když oba začneme na sto, jen díky svátkům." ,,Domluveno." ,,A co jsi ještě dostala od Santy?" zeptal se. ,,Oblečení, kosmetiku, hygienu, nějaké peníze a dobili mi permici do fitka, takže to vidím na pravidelnou účast. Co ty?" ,,Všechno, co ty až na to fitko. Moje postava je totiž, tak svalnatá, že by mě v tom fitku uctívali. A samozřejmě si rodiče neodpustili další hry," rozesmála mě jeho zpráva o fitku. ,,Tak samozřejmě. Byl bys jejich fitness guru. Já to říkám pořád, že jsi závislák, ale že tě v tom podporují i rodiče," uchechtla jsem se. ,,Nejsem závislák. Každý má své zájmy. Ve cvičení jsem, až moc dobrý, takže jsem kulturistiku pověsil na hřebík. Tak jsem se začal věnovat hrám a jsem v tom vážně dost dobrý." Nemohla jsem si pomoct a opět se zasmála. ,,Tak jistě že. A jaké hry jsi dostal? Autíška nebo pif paf?" zeptala jsem se. ,,No je to trošku složitější. Dvě hry jsem dostal s tématikou aut a poslední byla něco jako pif paf, ale jedná se tam o postup v příběhu." ,,Zajímavý." ,,Někdy si můžem zahrát spolu," navrhl. ,,To zní dobře. Beztak bych tě rozdrtila, jak nic." ,,To jsem si určitě jistý." ,,Tak vím ne." ,,Budu muset jít. Zavoláme zase večer?" ,,To je snad už automatika ne?" ,,No dobře, tak neřvi hned ne?" ,,Já neřvu," bránila jsem se a vykulila oči. Kde to zas vzal?! ,,No jasně. Tě slyším, až tu." ,,Ty jsi fakt herečka." ,,Ne, já jsem nejlepší." ,,No to určitě." ,,Zatím prcku. Mám tě rád." ,,Zatím herečko. Já tebe taky." 

Usmála jsem se a po chvilce se rozhodla tu krásu vyfotit a poslat holkám. ,,Hezký, to je od vašich?" zeptala se Carol. ,,Pěkný," ozvala se Lucy. ,,Na mě moc třpytivé, ale jinak je vážně pěkný," odepsala Kate. ,,Dal mi ho David," odeslala jsem a v tom, jakoby se roztrhl pytel s otázkami. ,,Cože?" Carol byla jedna z mála, kdo byl také v šoku. ,,Včera se u mě stavil s červenou krabičkou, která měla zlatou mašli. Šli jsme se projít a hrozně se nasmáli. Dokonce jsme stáli pod jmelím, ale díky bohu. Nic se nestalo. Na něco takového se fakt necítím. Jenže začínám se s ním cítit vážně dobře." ,,Takže ti jen tak přišel dát dárek?" zeptala se Kate. ,,Právě. A to jsme se domluvili, že si nic kupovat nebudeme." ,,Tak to je hezkýýýýýýý," Lucy byla z jeho gesta nadšená. ,,Páni. Já to chci taky!" odepsala Carol. ,,Udělal mi radost, jak nikdy," napsala jsem. ,,Možná to nebude, až takový idiot," napsala Kate a já se uchechtla. Něco takového jsem čekala. Klasická Kate. 

Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙