Kdo jsi? (Dokončeno)

Nechci, aby tohle někdy skončilo.

Vyběhla jsem z učebny angličtiny rychlostí blesku, abych stihla Davida, protože je tam vždycky mezi prvními, zatímco já ne. Vešla jsem do šatny, ale bylo tu jen pár lidí z jejich skupiny. ,,Neviděl jsi Davida?" zeptala jsem se Bena. ,,Už šel, prý musí pro bráchu," řekl a vzal si na záda tašku. ,,Jo! Máš se podívat na telefon, píšťalko?" podivil se a já se ušklíbla. ,,On ti tak fakt říká?" podivil se. ,,Jo, říká," usmála jsem se a oblékla se do kabátu. ,,Zatím," pozdravil mě. ,,Ahoj," řekla jsem a zamknula skříňku. Vzala jsem si do ruky telefon, kde na mě čekalo pár zpráv od Davida. Jestli to zrušil. Zabiju ho. ,,Chriss. Domča je u babičky, tak pro něj dojdu a ty na nás počkej za přechodem. Nečekal jsem na tebe, abys pak nemusela čekat ty na nás." Vzala jsem si do uší sluchátka  a vydala se na sjednané místo, kde ještě ani jeden z nich nebyl. Po chvilce se v dálce objevily dvě postavy. Jedna vysoká a jedna malinká. Konečně nebudu nejmenší. 

,,Ahoj, píšťalko," vyjekl Domča a já se na něj podívala šokovaně. ,,Tos ho naučil ty, že?" podívala jsem se na Dejva, který se křenil. ,,Vůbec nevím, o čem mluvíš," plácl si s Domčou a já protočila očima. Cítila jsem, jak si mě malý prohlíží a cítila se celkem nervózně, přeci jen je to Davidův brácha. Po cestě jsme se bavili o škole, nebo Domča říkal něco o prarodičích, takže jsem se do konverzace neměla, jak zapojit. Došli jsme do restaurace a sedli si do rohu stolu, protože na sezení venku nebylo dostatečné teplo, přeci jen byl konec února. Sedla jsem si naproti Davida a Dominik si sedl do čela stolu, takže byl hned u nás. ,,Už víš, co si dáš?" zeptal se Dave a díval se přímo na mě. ,,Nejspíš pizzu," řekla jsem a pak se koukl na malého. ,,Palačinky," olízl si rty a taky na mě koukl. Přišla k nám servírka s milým úsměvem na rtech. ,,Dobrý den, co si dáte?" zeptala se. ,,Já si dám dvě coly. Jednu tu pizzu osmičku a jedny palačinky s nutelou," usmál se na ni David a poté se podívala na mě. Nervózně jsem se usmála a řekla: ,,Jednu tu jedenáctku a colu, prosím." Vše si zapsala a s úsměvem zase odešla. ,,Ta tvoje červeň mě jednou zabije," ušklíbl se David a já protočila oči. ,,Mohl jsi to objednat rovnou celé ne?" řekla jsem. ,,Tohle byla větší sranda," usmíval se a já pokývala hlavou. ,,Proč to byla sranda?" zeptal se Domča. ,,Tady tahle expertka totiž neumí mluvit s lidmi," řekl. ,,Takhle to není, jen se stydím," obhájila jsem se. Domča se jen uchechtl a podíval se na Davida, který se šklebil. ,,Prostě fuckin stydlín," prohlásil. ,,Takže jsi píšťalka a ještě stydlín?" zeptal se malý a já vykulila oči. ,,Ne, jsem Chriss," řekla jsem. ,,Ona těch přezdívek ještě má," řekl David a v tom přišla servírka s našimi nápoji i jídlem. Celkem rychle. ,,Nevím jestli to celé sním," řekl David a my se na něj oba podívali. ,,Ty?" řekl Domča a já se uchechtla. ,,Řekla bych, že bys zvládl dojíst i tu mou," zasmála jsem se a Domča přikyvoval. ,,Nejsem zas takový žrout," bránil se. ,,Ale jsi," řekli jsme oba sborově a podívali se na sebe. Domča zvedl ruku a my si plácli. Byl to skvělý pocit. David nás pozoroval. Smáli jsme se, že jsme se dokázali tak synchronizovat. Podívala jsem se na Davida, který se usmíval od ucha k uchu, což mě také donutilo k úsměvu. Po chvilce jsme se pustili do jídla. 

Zaplatili jsme a hned na to vyšli z restaurace ven. ,,Domčo, jdi už domů jo? Půjdu doprovodit Chriss," řekl mu a Domča se na mě podíval, jakoby žadonil o pomoc. ,,Já chci jít, ale s vámi," ohrnul spodní ret a já se pousmála. To je milý. ,,Ne, utíkej," nařídil mu David a on se zamračil. ,,Tak ahoj," řekl smutně a ještě zamával před tím, než se vydal směrem domů. ,,Ahoj," řekla jsem a také mu mávala. ,,Však mohl jít s námi," řekla jsem. ,,Jo já vím, ale on by chtěl ještě na zmrzku a hrozně si povídat, pak by chtěl k tobě domů a bylo by to na celý den," povzdychl si. ,,Tak mě by to nevadilo, třeba jindy," mykla jsem rameny a on přikývl. ,,Neříkej mu další moje přezdívky, jo?" uchechtla jsem se. ,,No nevím. Uvidíme, jak budeš hodná," ušklíbl se. ,,Já jsem vždycky hodná," řekla jsem. ,,Ha, to jo," vysmál se a já se na něj podívala vážným pohledem. Zadíval se mi do očí a udělal na mě obličej: Stejně ti to nevydrží. Rozesmála jsem se, hned jak se jeho ruce objevily na mém pase a začaly mne lechtat. ,,Ne! Nech toho," smála jsem se a on si mě přitáhl do objetí. ,,Stydlivka a k tomu ještě prcek," hladil mě po zádech a já se usmívala. ,,Nemůžu za to," řekla jsem písklavým hlasem. ,,No za to, že jsi stydlivá?" ,,Tak to jsem zdědila," řekla jsem a on se zasmál. ,,No dobře, ty ojebávko," potvrdil a jeho ruka mě začala hladit po vlasech. Trošku jsem se odtáhla a zadívala se do jeho zelených očí. Nedokázala jsem rozeznat, co v nich vidím, ale ten intenzivní pohled mě znervózňoval víc a víc. ,,Zase se klepeš," špitl a zahleděl se mi do očí. ,,Já vím," řekla jsem tiše a skenovala jeho tvář. Pohladil mě po tváři, čímž mě donutil, abych se mu podívala opět do očí a všimla jsem si širokého úsměvu na jeho rtech. ,,Copak?" usmála jsem se. ,,Mám tě hrozně moc rád, prcku." ,,Já tebe," řekla jsem a po chvilce jsme se odtáhli, abychom došli k mému domu. Nebylo to zrovna blízko, právě proto jsem obdivovala, že se mu se mnou vůbec chce. 

Zastavili jsme se opět u branky a po dalším dlouhém objetí, které trvalo déle než třicet minut jsme se na sebe opět podívali. Nervozita by se dala krájet a moje myšlenky se opět měnily v chaotické tornádo. ,,Víš, bavil jsem se doma a mamku napadlo, zda bys nechtěla přijít buď na večeři a nebo o prázdninách na grilovačku," poškrábal se na zátylku a nervózně se kousl do rtu. ,,Ptáš se mě tak dopředu, ráda přijdu. Jen mi dej vědět, kde a v kolik," usmála jsem se na něj a on přikývl. ,,Si piš, že se ozvu," usmál se a přitáhl si mě do objetí. Nechci, aby tohle někdy skončilo.

Vaše názory???
Vaše Chriss