Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Jakože, jen my dva?" zeptala jsem se nevěřícně.

V letadle to probíhalo úplně stejně, jako v autobuse. Upřímně jsem nečekala, že si místo vymění i v letadle, ale stalo se. Koukali jsme spolu na jeden z našich oblíbených filmů od studia Marvel a i přes to, že jsem v buse spala přes hodinu, opět usnula. Jeho hlazení mne vždycky dostane do tranzu, který končí spánkem. Díky mému spánku náš let utekl vážně rychle. Když jsem zrovna nespala, nebo nesledovala spícího Davida. Ne, není to divné! Tak jsem do něj všelijak dlubala, aby mi věnoval pozornost, protože jsem se nudila. Řekla bych, že si na dlouhou dobu rozmyslel to cestování vedle mne. 

Na letišti však bylo opět lidí, jako smetí a já se zase cítila jako sardinka v plechovce. Promáčkla jsem se přes tucet lidí a vyhlížela svůj kufr. Bylo to opravdu obtížné vzhledem k tomu, že většina populace je mnohem vyšší, než já. Beznadějně jsem se podívala na Davida stojícího vedle mě a nemohla si nevšimnout jeho pobaveného výrazu. ,,Vidím tvůj kufr," vyjekl z ničeho nic a procpal se úplně k pásu. Zasloužil si pár nenávistných pohledů, ale vrátil se s mým kufrem, což beru jako úspěch. ,,Děkuji," uculila jsem se na něj a on mi úsměv vrátil. ,,Klidně už utíkej," řekl a já se na něj podívala nechápavě. ,,Vždyť jsem přijela s tebou," řekla jsem s ohrnutým spodním rtem. ,,Jo já vím prcku, ale ať se tu necpeš. Mě počkej u nějaké lavičky, nebo bys mohla koupit něco k pití. Mám žízeň," navrhl a já přikývla. ,,Tak mě počkej tam," ukázal na lavičku u východu. ,,Dobže, budu tam," řekla jsem a vydala se směrem k otevřenému obchodu, abych koupila něco k pití. Vrátila jsem se na sjednané místo a pohledem hledala tu žirafu. Můj pohled se zasekl na něm, jak něco řešil s Caroline. Vařila se ve mne opět krev. Smála se a přišlo mi to celé trapné. ,,Klid, nic se neděje," chlácholila jsem samu sebe a vzala do ruky telefon, abych se nějak zaměstnala. Čekala tam na mě SMS od mámy, která mi dávala vědět, že přijedou domů, až kolem páté večer, jelikož jeli na víkend k babičce. Aspoň se můžu ještě prospat, než přijedou a budou chtít vědět veškeré info. Stejně si potřebuji zkontrolovat schránku, zda mi nepřišel nějaký dopis z univerzit. Je nejvyšší čas. Kdyby mne náhodou vzali i na letní průpravu. Upřímně jsem doufala, že mi vyjde Washington, abych mohla být s Davidem a zároveň i ta letní průprava, protože přeci jen se tam dostane málokdo. I přes to, že jsem byla rozhodnutá se své vysněné Floridy vzdát, stále mne tam něco táhlo. Jako bych prostě s Washingtonem nedělala správnou věc. Z mého přemýšlení mě vyrušila Davidova ruka mávající mi před obličejem. ,,Žiješ?" uchechtl se. ,,Promiň, uhm. Já se nějak zamyslela a úplně přestala vnímat," řekla jsem a cítila teplo ve tvářích. ,,Všiml jsem si," uchechtl se a vzal ručku mého kufru. ,,Pojedeme domů," řekl a já si představila, že by to takhle mohlo chodit i ve Washingtonu. My dva, společný byt, navždy. Jako z pohádky, tak proč jsem si v téhle své ideji byla stále víc a víc nejistá? Slíbila jsem holkám, že mu to po Itálii vyklopím. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě. Cítím, že ve mne ta bomba za chvilku dotiká a bouchne. Pohledem jsem sledovala okolí, abych se mohla rozloučit s holkami, ale neviděla jsem ani jednu. Po chvilce mého sledování se přeci jen aspoň jedna objevila. Její rudá hlava svítila, jako semafor a já se pousmála. ,,Hej, Kate," zvolala jsem na ni. ,,Já si jen potřebuji srovnat účty," vyhrkla jsem na Davida a on se zplna hrdla zasmál. ,,To musím vidět," řekl a šel vedle mě. Kate absolutně nevnímala a plnou rychlostí se hrnula za klukem s ragbiovou hlavou. Doběhla k němu a pověsila se mu kolem krku. Davidova ruka se obmotala kolem mého pasu, až jsem hlasitě vyjekla. Ragbios se odtáhl a něco ji zašeptal do ucha. Podívala se na nás a viděla její šokovaný výraz. ,,No nazdar," řekla jsem na něj a Kate šla blíž ke mně. ,,Nezabijej ho!" vyjekla a David dělal, co mohl, aby nechytil záchvat smíchu. ,,Ragbios," řekla jsem vážně a on se na mě podíval. Zvedla jsem svou hlavu, protože, jak jsem říkala. Většina populace má tam o dvacet centimetrů než já, což znamená úplně jiný podnebný pás. ,,Uhm?" podíval se na mne. Dlubla jsem svým prstem do jeho hrudě a přinutila ho se opřít o auto. Přeměřila jsem si ho pohledem a zmenšila své zorné pole, abych působila víc strašidelně. ,,Víš, že pokud ji něco uděláš, tak už nikdy nebudeš mít děti?" usmála jsem se na něj jako největší andílek a to už David nedal a zasmál se. ,,Co bys mi prosím tě udělala?" podíval se na mě s pobaveným výrazem. ,,Vím, kde bydlíš frajere. Přišla bych domů urvala ti to nejdražší, co máš. Rozemlela to, udělala karbanátky, protože ty mi fakt jdou, a nechala tě to sežrat," vše jsem završila nevinným úsměvem. Byla jsem si víc než jitá, že Kate mě za tohle zabije, nebo se zasměje, jak trubka. ,,Hmm, jsi divná," řekl a podíval se na Kate. ,,Kate ti nepomůže," ušklíbla jsem se. ,,Rozumíme si?" zeptala jsem se a podívala se mu přísně do očí. ,,Jo, chápu," protočil očima. ,,Hodný ragbiový míč," poplácala jsem jej po rameni a následně přešla ke Kate. ,,Podle mě spolu budete už do konce života," řekla jsem a ona se zasmála. ,,Ty máš dost," řekla a objala mě. Myslela jsem, že si tohle nechám vyfotit. ,,Tohle řeknu dětem, jak jejich šílená teta Chriss mále zabila tátu," špitla a já se rozesmála na celé kolo. ,,Tak zatím," řekla jsem a ona mávla, než si sedla na své místo. ,,No, tohle jsem od tebe nečekal," zasmál se David a došli opět k jeho autu.  Sedla jsem si na své místo spolujezdce. ,,Těšíš se domů?" zeptal se, než nastartoval. ,,Vrátila bych se zpátky," řekla jsem. ,,Bylo tam úžasně," rozplýval se a já přikývla. ,,Tomu se říká motivace něco našetřit a zajet si někam spolu," usmál se na mě. ,,Cože?" zeptala jsem se nechápavě. ,,Tak vždycky jsme se bavili, že někam spolu musíme zajet. Našetříme si nějaké peníze, přes ten měsíc, kdy máme oba práci a další měsíc bychom spolu jeli třeba k moři nebo na hory, jak chceš," uchechtl se. ,,Jakože, jen my dva?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,No, tak pokud ti to vadí, tak vezmem víc lidí," mykl ramen a nastartoval. ,,Ne, já se jen chtěla ujistit, že nebudu dělat tobě a Tobymu křena," ušklíbla jsem se a on se rozesmál. ,,No nemyslím si, že bys dělala křena zrovna ty," pousmál se a já nic neřekla. Chtěla jsem si vychutnat tu větu plnými doušky.

,,Tak já ti pak napíšu, až mne rodina pustí," řekl, když jsme stáli u mých dveří. ,,Dobře. Já stejně půjdu spát, když jsem sama doma," mykla jsem rameny a podívala se mu do očí. ,,Tak já klidně můžu přijet domů o hodinku později," usmál se a já myslela, že bouchnu. ,,Vážně?" řekla jsem překvapeně. ,,Jen dám vědět, že se zdržím u tebe a pak bych jel," řekl a popostrčil mě blíž ke dveřím. ,,No dělej," řekl a začal mě lechtat, takže jsem se nedokázala dostat do zámku. ,,Hej," vyjekla jsem smíchy a na stý pokus se trefila dovnitř. Vešel, jak kdyby mu to tu patřilo a okamžitě to zakempil na židli v kuchyni. ,,Půjdeme do pokoje," zeptal se a já přikývla. Vyběhl schody, jako malý kluk a okamžitě skočil do mojí postele. ,,Nechápu, že máš tak vysokou postel, když jsi takový pidižvík," řekl a já protočila oči. ,,Ježiš, chceš něco k pití?" zeptala jsem se a on se díval, proč tak stresuju. ,,Vždyť jsme před chvíli dopili ten půl litr," řekl a poklepal na postel. Vylezla jsem na ni a lehla si do naší obvyklé pozice, kdy jsem měla položenou hlavu na jeho hrudi. Hladil mě přes celá záda a já měla nutkání opět zavřít oči a spát. ,,A kam by ses chtěl podívat?" zeptala jsem se ho, abych zahnala nutkání spokojeně usnout. ,,Kamkoliv," řekl. ,,Wow, čekala jsem teda že povíš víc," rýpla jsem si do něj, což jsem neměla dělat, protože mě stiskl v pase, čímž jsem sebou silně škubla, až jsem málem dopadla na zem. ,,Co děláš?" ohrnula jsem spodní ret a on se začal smát. ,,Můžeme jet kamkoliv po Evropě," řekl. ,,Mě by se hrozně líbilo třeba v Řecku," řekla jsem. ,,Tak proč se mě ptáš, když máme jasno?" zeptal se. ,,No protože mě zajímalo, kam bys chtěl ty," řekla jsem a podívala se mu do očí. ,,Ale já pojedu vážně kamkoliv," pohladil mě po tváři a já mu svou tváři vyšla vstříc. 

-

,,A nezapomeň, o víkendu je ta oslava," dodal, před tím než nastoupil do auta. ,,Cože?" vyjekla jsem a doběhla k jeho okýnku. Okýnko sjelo dolů a on se s šibalským úsměvem na rtech díval do mých očí. ,,No vždyť jsem ti říkal, že má děda osmdesát a, že jsi můj doprovod," řekl vážně. ,,Tos mi říkal?" nechápavě jsem na něj hleděla jako pomatená včela. ,,Ano říkal, tak doufám, že máš nějaké pěkné šaty," řekl. ,,Ne, že by ti neslušely rifle nebo ty obří mikiny, ale přeci to je větší oslava, tak pořádné šaty," dodal a já přikývla. ,,Tak já asi pojedu zítra nakupovat s Kate a Lucy," řekla jsem a on se zasmál. ,,To brzo, trdlo," pokroutil hlavou. ,,Achoj," řekl a poté dal okénko nahoru. ,,Achoj," řekla jsem a rozhodla si jít opět lehnout. Tak tento šok budu vstřebávat celý den. Hlavně nesmím zapomenout napsat holkám, aby mě zítra přišly zachránit.

Chriss