Kdo jsi? (Dokončeno)

Jeho rty jsou, jako má droga. Vím, že mi škodí, ale potřebuji je.

Naše cesty se po pár minutách rozdělily, a každá se vydala domů. Vzala jsem do ruky telefon, kde už byla zpráva od Lucy, zda bych jí mohla zavolat. Vytočila jsem její číslo a čekala, než mi to zvedne. „Ahoj," řekla, když přijala hovor. „Ahoj," řekla jsem a čekala, co za otázka z ní vypadne. „Co ti dneska bylo?" zeptala se a já se nadechla. „Mám se dneska sejít s Benem, ale vůbec se mnou dneska nepromluvil. Cítila jsem se děsně, jakoby mě jen využíval. Čekala jsem, že mi aspoň napíše, ale u skříněk mi řekl, že se na mě těší, ale zase Tess mi dneska cestou domů řekla, že s ní mluvil snad celý den," řekla jsem celkem naštvaně. „Počkej, počkej. To, že s tebou celý den nemluvil, neznamená, že na tebe kašle, třeba měl zase ten svůj stav, a nechtěl tě tím obtěžovat. Je mi líto, že se tak cítíš, ale musíš si trošku víc věřit, kdyby tě neměl rád, nepozve tě na zápas, jako talisman. A s Tess si nelam hlavu. Víš, že je zamilovaná co týden do někoho jiného, během týdne jí to přejde," řekla a já si i přes to povzdychla. „Je do něj blbá už skoro dva měsíce Lucy." „No dobře, tak teď jí to drží, ale kdyby ho znala, tak dobře jako ty, tak uteče během pár minut," řekla, nad čím jsem se uchechtla. „Asi máš pravdu, ale i tak mám z toho všeho blbý pocit, jakoby mě využíval," řekla jsem. „Tomu nevěřím," řekla. Lucy je někdy dosti naivní, já jsem sice, až moc pesimistická, ale většinou mám pravdu, co se kluků týče. „Lucy jsem doma, takže se ti když tak ozvu, až po zápase. Dám ti veškeré info a pocity." „Dobře, tak se mi pak ozvy," řekla, a po rozloučení jsem hovor zavěsila, abych mohla, odemknout branku. Vešla jsem na svůj pozemek, a těšila se, až si lehnu do postele. Odemkla jsem vchodové dveře a vešla do předsíně, žádné boty tu nebyly, což znamená, že jsem doma první. Díky bohu! Aspoň bude klid. Za sebou jsem opět zamknula a přesunula se do kuchyně, abych si udělala čaj. Během toho, kdy se vařila voda, jsem vylezla po schodech do svého pokoje, abych si odnesla tašku a převlékla se do legín a Benovi mikiny, kterou jsem mu zabavila, před týdnem. Nasála jsem jeho dokonalou vůni a s úsměvem na rtech se vrátila dolů pro svůj čaj. Podívala jsem se do šuplíku, zda mamka nekoupila moje oblíbené müsli sušenky. Aspoň něčím si osladím den, řekla jsem si pro sebe a vzala si jedny s oříškovou příchutí. Vše jsem odnesla do pokoje a zavřela dveře. Zapnula jsem si písničky a projížděla sociální sítě s nadějí, že se mi Ben ozve.

Blížila se šestá hodina, což znamenalo, že budu muset vyjít. Rodiče vzali sestru do kina na animovanou pohádku, takže se vrátí až po deváté večer, tím pádem je dost možné, že dojdu domů a budu mít ještě čas pro sebe. Vzala jsem do ruky telefon, abych napsala Benovi, zda dnešek platí. „Ahoj, chtěla jsem se zeptat, zda ten dnešek platí." „Samozřejmě, že platí, nemůžu se tě dočkat. Půjdeme se pak projít, třeba tě doprovodím?" odepsal během minuty a na mé tváři se rozlil úsměv. Přesunula jsem se ke skříni, abych si na sebe vzala něco pěkného, ale znám sama sebe. I kdyby mi kdokoliv řekl, že tímhle mu vyrazím dech, budu si připadat otřesně. Nakonec jsem se rozhodla pro rifle s vysokým pasem a modré tričko s číslem 22, což je jeho číslo dresu. Přes sebe jsem hodila koženou bundu doufajíc, že mi nebude na stadiónu zima, a šla se dolů obout do vyvýšených botasek. Zamknula jsem za sebou domovní dveře, branku, nakonec jsem z venku zkontrolovala, zda se v domě nesvítí, a vyšla krátkou cestou přímo k zimnímu stadionu, který je necelých deset minut cesty.

Když jsem se objevila před dveřmi stadionu, začala jsem panikařit, že vypadám špatně, a že se ani nebude chtít po zápase sejít. Říkal, že pokud prohraje, nikam nejde. Sedla jsem si blízko k tribuně, abych na něj měla dobrý výhled, a hned napsala Kate a Lucy, že jsem na místě a čekám, než začne hra. První poločas byl opravdu dobrý jejich skóre bylo dva góly proti jednomu, avšak při druhé se to otočilo a soupeři vyhrávali tři dva, nemohla jsem to vydržet a šla si koupit malé pivo, které sice nemám ráda, ale když jsem nervózní, tak si ho ráda dám. Aspoň se trochu uvolním, pomyslela jsem si, když jsem se napila a sedla si zpět na své místo. Zima mi naštěstí nebyla, ale nervozita z prohry mě prochladila dostatečně. Třetí třetina byla dost nerozhodná, protože zápas skončil remízou, takže bylo jasné, že bude prodloužení. Doufala jsem, že vyhrají, ale den mi nepřál. Soupeři nakonec vyhráli i nájezdy a tím se náš tým stál poražený. Nevěděla jsem, zda Ben bude chtít někam jít, když prohráli. Počkala jsem i na poděkování a snažila se, aby se mnou navázal oční kontakt. Nestalo se. Vzala jsem do ruky telefon, a napsala mu, abych věděla, zda půjdu domů sama nebo s ním. „Chci být s tebou," odepsal. „Já taky, počkám na tebe před stadionem," odepsala jsem mu a vyšla na domluvené místo. Venku bylo tepleji, než uvnitř a já se nemohla dočkat, až ho opět políbím. Jeho rty jsou, jako má droga. Vím, že mi škodí, ale potřebuji je.

Chriss! Jsi hloupoučká! 🤫
Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙