Kdo jsi? (Dokončeno)

Máme přeci celou noc. To jsem si teda, jen naivně myslela.

Spokojeně jsem se protáhla, i přes to, že kvůli nadměrnému hluku jsem byla donucena své oči otevřít. V domě to opět žije, a já nemám možnost ten zvuk vytěsnit. Porozhlédla jsem se po pokoji, jakoby v něm mělo být něco nového, a opatrně položila nohy na studenou podlahu. Ustlala jsem si postel, a přesunula se automaticky do koupelny. Ranní sprcha a základní hygiena, byla samozřejmostí, ale vzhledem k dnešnímu plánu jsem si na obličej dala masku, abych se trošku uklidnila. Pomáhalo to? Upřímně, ani ne, ale líbil se mi pocit hebké tváře, po sundání masky. Udělala jsem si chaotický drdol, abych si nezašpinila vlasy, a hned na sebe napatlala masku s aktivním uhlím. Přešla jsem do pokoje, hodila na sebe župan a natáhla se pro telefon, který jsem strčila do kapsy županu. Seběhla jsem schody a ocitla se v otevřené kuchyni s obývákem, kde už se naši, včetně sestry, chystali na odjezd. „Vrátíme se zítra, kolem sedmé večer, takže tě stihneme odvézt ke škole na osmou," řekla máma, a já přikývla. „Užijte si to," řekla jsem. Máma mi ještě vtiskla pusu do vlasů, a hned na to zamknula hlavní dveře. Z hluku se stalo hrobové ticho, a já se přemístila k lednici. Nechtělo se mi dělat k jídlu nic, ale vím, že by mi u Bena začalo kručet v břichu, a to nesnáším. Vzala jsem do ruky marmeládu s máslem, abych si udělala rohlík. Nakonec jsem se rozhodla i pro kakao, a vše si hezky položila k jídelnímu stolu. „Siri, zapni prosím Chriss playlist," řekla jsem nahlas, a domem se rozezněla hudba z mého telefonu, který je napojený na celý dům. Přeci jen to má nějakou výhodu, když táta vyrábí takový hračičky do domácností. Vytáhla jsem z kapsy telefon, a při jedení projížděla messenger, kde na mě čekalo celkem dost zpráv. Otevřela jsem kolonku s Benem, kde jsem se mu rozhodla odpovědět. „Ahoj, dnešek platí. V kolik mám přijít?" zeptala jsem se ho, a ignorovala předešlé otazníky, protože jsem mu neodpovídala. „Mohla bys kolem čtvrté být u zimáku? Mám trénink, tak můžeme jít spolu." „Dobře, budu tam," napsala jsem, a vyjela z našeho chatu, abych najela na chat s Kate. „Kémo, asi na tom něco bude. My si nepsali, ale on mi z ničeho nic píše dobrou noc. Je to normální?. Žiješ?" bylo tam několik zpráv po sobě, a mě rozesmálo to, jak si uvědomuje, že mám opět pravdu. „Já ti to říkala, ale ty ne!" odepsala jsem ji, a ona si to hned zobrazila. „Napsal mi dobré ráno, aniž bych mu odpověděla na tu předešlou zprávu." „Tomu se říká láska, Kate," chechtala jsem se doma, jako pominutá. „Jenže mě došlo, že já to opětovat nedokážu. Ráda ho mám, ale. Nevím jsem zmatená." „Dívej se. Nech tomu volný průběh, třeba vám to vyjde, třeba ne. Jen nedělej unáhlené závěry, jak máš ve zvyku," napsala jsem ji. „Jo to máš pravdu. Jinak, jdeš za tím Benem?" zeptala se. „Jo kolem čtvrté mám být u zimního stadionu, a pak jdeme k němu." „Budeš tam spát?" „Ne! Pojedu busem domů, nebo mě odprovodí." „Dobře, nechci být teta." „Ještě tohle by mi chybělo. Navíc, zatím nejsme tak daleko." „Vždyť já vím, ale to ty se z něj rozpouštíš." „Mám ti připomenout ragbiose?" ušklíbla jsem se, i přes fakt, že to nemohla vidět. „O něm nemluv, hodil mi ignor." „Beztak se zase ozve." „Doufám v to. Musím letět, když tak mi napiš, že jsi celá." „Oki, napíšu." Vyjela jsem z naší konverzace a rozklikla moji konverzaci s Davidem, kde na mě čekalo pár zpráv. To jsem teď vztahová poradna nebo co? „Ahoj Chriss, napsal jsem Kate, ale hodila mi, jen zobrazeno. Myslíš, že to je nějaké znamení? Jsem z toho celkem nesvůj, protože nevím, co dělat. Máš vážně pravdu, to mě štve snad ještě víc." Zasmála jsem se nad jeho poslední zprávou, a zatím mu neříkala nic o Kateině nerozhodnosti. „Ahoj, možná neměla čas, vždyť víš, jaká je. Odepisuje pomalu jednou za celé tři hodiny. Nemyslím si, že to něco znamená. Hlavně jí dej prostor, a nedus ji," poslala jsem svoji zprávu, a koukla se do rohu, kde bylo: „Aktivní před 3 hodinami." Opustila jsem naši konverzaci, a rozhodla se zkrátit si čas u netflixu. Existuje snad něco lepšího než sex education? Řekla bych, že ne!

O pár hodin později.
Naskládala jsem ještě pár věcí do kufru, a přemýšlela, co by mi ještě mohlo chybět. „Snad mi zítra Ben pomůže, protože mi přijde, že mi něco chybí," řekla jsem si, a přesunula se ke skříni, abych si vybrala něco za sebe. Natáhla jsem se pro černé kalhoty s dírou na kolenou, a na sebe si vzala volnou mikinu s potiskem. Nevím proč, ale nejlépe se cítím ve volné mikině, protože nic pohodlnějšího neznám. Sbalila jsem si do mešního batohu nabíječku, peněženku, kdybych musela jet busem, a nakonec přešla dolů, abych sbalila něco na zub, kdybychom koukali na film. Zkontrolovala jsem celý dům, a poté po obutí i zamknula. Naposledy jsem se ohlédla na dům, a zamknula branku, abych se mohla vydat na cestu k zimnímu stadionu. Do sluchátek jsem si pustila jeden z mých playlistů, čím se mi cesta krátila a já se před zimním stadionem ocitla o pár minut dřív. Vzala jsem do ruky telefon, abych se podívala, zda mi někdo nenapsal. Říkejte si tomu šestý smysl, nebo jakkoliv, ale v ten moment mi odepsal David. „Jo já vím, jen chci jí být na blízku." „Já vím, znám to. Jenže pokud ji nenecháš dýchat, zabije tě." „Dobře dám na tebe. Nikdy bych neřekl, že to s tebou budu řešit." „No hold, nebudeme oba tak špatní, jak jsme si mysleli," odepsala jsem mu, a v tom se na mém pase objevily ruce. „Jsi tady," špitl u mého ucha, a já ho chtěla políbit, ale dal obličej bokem. „Co to děláš?" zeptala jsem se ho, a on se rozešel cestou k němu. „Nic, jen už chci být doma, jsem hrozně unavený," ohrnul spodní ret, a já nadzvedla obočí. Vrátil se ke mně a vtiskl mi rychlí polibek na rty, který mi připadal jako donucený. Moje natěšená nálada se zhoršila, ale nenechala jsem si to pokazit špatným začátkem. Máme přeci celou noc. To jsem si teda, jen naivně myslela.  

Vaše Chriss 🌙