Kdo jsi? (Dokončeno)

Moje pocity se vířily, jako tornádo s nejvyšší možnou rychlostí.

Po skončení filmu jsme dojeli eskalátory opět dolů a vyhodili naše zbytky. ,,Nemám slov," byla jsem z filmu naprosto hotová a nevěděla, co víc říct. ,,No, mluvíš mi z duše, taky jsem stále v šoku. Při uvědomění, že vlastně film, který na to navazuje bude až příští rok, tak mám chuť zabíjet," ušklíbl se. ,,Teď by se hodil ten tvůj nožík," uchechtla jsem se. ,,Jo to si piš, že hodil. Mám vždycky dobré nápady," zasmál se. Abych vás uvedla do děje. Správě když někam jdete, tak se má chodit po pravé straně. Což také děláme, ale někteří lidí na to prostě serou a jdou si po té druhé, čímž se stane, že se pletou do cesty a musíme uhýbat. Dave z toho má totální tlaky, takže vždycky nadává a říká, že by chodil s nožíkem před sebou a pokud by ti lidi nešli na druhou stranu, tak pích! Samozřejmě to nemyslí vážně, jen ho to vytáčí. Ano, taková kravina. Taky si říkám, že je moc výbušný, ale i tak ho mám ráda. ,,Jede nám to za dvacet minut, to přesně stíháme k busu," řekl a já přikývla. Vydali jsme se k zastávce, abychom vše dobře stihli. 

Sedla jsem si úplně dozadu k otevřenému oknu, jak je u mě zvykem, a po chvilce si vedle mě sedl i Dave. ,,Takže mě odprovodíš domů?" ušklíbla jsem se. ,,Jsem unavený, takže asi ne bobku," řekl a já přikývla. Nebudu ho nutit, když se mu nechce, tak ať nechodí. Stejně mě to uvnitř žralo. Moje zastávka se blížila dřív a já už se připravila k výstupu. ,,Ahoj, Dájo," koukla jsem se na něj a vystoupila z autobusu.

 Vzala jsem do ruky telefon a nervózně se podívala na zprávy, kde na mě svítila Lucy a Kate. V tu chvíli jsem na svém pase ucítila ruce a následný výjek mě donutil také zařvat. Začal se smát a já se automaticky otočila se slzami v očích. ,,Tos nečekala co," ušklíbl se a všiml si mých očí. ,,Ty ses tak moc lekla? Bobku," přitáhl si mě do objetí a začal hladit po zádech. ,,Chtěl jsem ti udělat radost," špitl do mých vlasů. ,,Mám radost, ale jsi blbec," špitla jsem a vdechovala jeho vůni. ,,Přeci tě nenechám jít domů samotnou," řekl a utřel mi slzu, která mi z toho šoku stihla ztéct na tvář. ,,V to doufám," ohrnula jsem spodní ret a opřela se hlavou o jeho hruď. Cítila jsem motýlky, kteří na mě volali, ať je konečně pustím proletět, ale nestalo se. Nejde to. Odtáhli jsme se z objetí a vydali se na cestu k mému domu. Trvalo nám to jen pár minut a já se rozhodla vzít si věci a přespat u babičky. ,,Co bys řekl na to, že bych si vzala věci a šla ještě s tebou?" usmála jsem se a na jeho tváři se objevilo totéž. ,,No tak utíkej, prcku," popohnal mě a já zmizela uvnitř domu, kde bylo hrobové ticho. Vběhla jsem do pokoje vzala si všechny věci na zítřejší den a oblečení nacpala dovnitř tašky. Na papírek jsem napsala, že jsem šla spát k babičce a při zkontrolování, že mám vše ho dole připnula na lednici. Zamknula jsem dveře a vydala se za ním. ,,Dej mi to, prosím tě," řekl a natáhl se pro mou tašku. ,,Já to zvládnu," řekla jsem. ,,Však je tak třikrát větší, jak ty. Davaj," řekl a sundal mi ji ze zad. ,,Tak jo," řekla jsem a usmála se na něj. ,,Co ti na to řekli vaši?" zeptal se. ,,Neví to, oni spí," řekla jsem. ,,Kolik je?" zeptal se. ,,Bude půl dvanácté," řekla jsem a sama se divila kolik je. ,,Jo tak, proto," řekl a ukázal hodinky, kde se mu ukázalo, že mu volá mamka. Vzal si z kapsy telefon a zvedl hovor. ,,Ahoj. Ano. Jsem na cestě. Trošku se to prodloužilo. Jsem teď s Chriss, ale už jsme blízko. Dobře, zatím. Ahoj." Schoval ho zase zpět a já se pousmála. ,,Ona mě vážně zná," řekla jsem si spíš pro sebe. ,,Samozřejmě, že tě zná. Podle všeho tě má dokonce i ráda," usmál se. ,,To je milý," rozplývala jsem se nad tím, protože jsem nikdy s rodiči nevycházela. ,,Mě napadlo jestli bys nechtěla zítra zajít na oběd?" navrhl. ,,Jakože místo školní jídelny jít s tebou?" podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. ,,No tak nějak, ale šel by i Domča," poškrábal se na ruce a podíval se mi do očí. ,,No budu muset popřemýšlet, přeci jen školní jídelna," olízla jsem si schválně rty a uchechtla se. ,,Si piš, že jdu," dodala jsem a on se usmál ještě víc. ,,Dobře, počítám s tebou," řekl a blížili se k bytu mé babičky. 

Postavili jsme se před schody vedoucí do vchodu a tašku mi položil na zem. Roztáhl ruce a já hned vplula do jeho objetí. Pohladil mě po vlasech a rukou pokračoval až na má záda. Hlavu si položil na místo mezi mým krkem a začal spokojeně vydechovat, což způsobilo mravenčení v daném místě. Zhluboka jsem se nadechla a vdechovala jeho vůni, jakoby to mělo být naposledy. Hladila jsem ho ve vlasech a cítila, jak se jemně ošil. To je dobře, nejsem sama. ,,Ještě chvilku," špitla jsem, když jsem cítila, jak své ruce přesouvá na můj pas, aby mě zlechtal. Uchechtl se, ale ruce vrátil na má záda, aby je hladil. ,,Ty jsi hrozná ojebávka," špitl a podíval se na hodinky. ,,Něco si přej," řekl a pohladil mě po pase, čímž způsobil, že jsem sebou škubla. ,,Přála," usmála jsem se. ,,Taky jsem si něco přál," usmál se a podíval se mi do očí. ,,Co sis přál?" zeptala jsem se. ,,To se neříká, jinak se to nesplní," olízl si ret a já si všimla, jak očima kmitá mezi mými rty a očima. Znervóznil mě, jak nikdy před tím. ,,Tak dobrou, Dájo," pohladila jsem ho po tváři a po rozpojení rukou jsme každý šli svou cestou. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a přivolala si výtah. Potřebovala jsem se opřít o zeď a všechno vstřebat, protože moje pocity se vířily, jako tornádo s nejvyšší možnou rychlostí. Tohle bude ještě sranda.

Další kapitola je venku.
Vaše názory?
Vaše dojmy, pocityyy??
Vaše Chriss 🌙