Kdo jsi? (Dokončeno)

Tak jestli tohle není dostatečný signál, tak jsem asi opravdu z jiné doby.

Hned po tom, jak si mé tělo zvyklo na poměrně studené moře jsem si nemohla pomoci. Začala jsem po Davidovi stříkat vodu, čímž jsem ho vyprovokovala k velké válce, kterou jsme samozřejmě ukončili příměřím. Natáhla jsem k němu svou ruku, abychom tento spor uzavřeli. Měla jsem to čekat. Přitáhl si mě za ruku cuknutím k sobě. Narazila jsem do jeho hrudě s hlasitým vypísknutím. Objal mě silně a následně se zlomyslně usmál. ,,Ne, prosím," vyjekla jsem, když v tom začal padat dozadu a my oba se tak ocitli pod vodou. Obmotala jsem kolem něj své nohy jako klíště a společně se vynořili nad hladinu. ,,Takže ty jsi vůdce klíšťat?" zamračil se na mne a já se zasmála. Abyste pochopili pointu, o které moc nevíte. David je magnet na klíšťata. Řeknete si, ale přeci každý na planetě měl aspoň jednou klíště. Teda, já ne, ale bavíme se zde o něm. Kdykoliv projde vyšší trávou než 5 centimetrů, ba i tou posekanou, jednou se dokonce stalo, že i na lavičce u asfaltu, chytne klíště. ,,Ne, nejsem jejich vůdce," ohrnula jsem spodní ret a on se uchechtl. Dala jsem své ruce za jeho krk a ještě víc se na něm upevnila. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a užívala si ten pocit volnosti. ,,Takhle bych vydržela i hodinu," řekla jsem. ,,Hodinu ne," podotkl. ,,Proč ne?" podívala jsem se mu do očí. ,,Protože, kdybychom tu takhle stáli hodinu, tak by ti začala být sto pro zima. Pak bys byla nemocná a to já neci," řekl a já se pousmála. ,,To máš nejspíš pravdu." ,,Ne nejspíš. Já ji mám," uchechtl se a stiskl můj pas. Cukla jsem sebou, což mu přišlo hrozně vtipné. ,,Nech toho," zasmála jsem se a pustila se jej, abych mohla doplavat k místu, kde dosáhnu. ,,Ty tu nedosáhneš, co?" zasmál se, když jsem se ho pustila a chtěla jít trošku blíž ke břehu. ,,Tak když ty dosáhneš, tak je jasné, že u mne je ta šance mizivá," protočila jsem oči a doplavala k místu, kde dosáhnu. Dělilo nás necelých dvacet centimetrů, ale i přes to šlo vidět, jak neskutečně moc jsem ho tímto činem pobavila.

Po chvilce jsme se všichni, co na pláži zůstali, sebrali a šli k chatkám. Nemohla jsem se dočkat, až sebe tu sůl smyju. Nevím, jak vám, ale mne hrozně moře vysušuje a prostě pocit suché pokožky těžce nezvládám. Vběhla jsem do sprchy, jelikož holky unaveně ležely na svých postelích. Musela jsem toho využít, dokud nebude zájem o sprchu, až moc velký.

Přešla jsem k zrcadlu a z mokrých vlasů si udělala ledabylý drdol, přes sebe jsem si obmotala ručník a vešla do pokoje. Málem jsem ze sebe vypustila duši. ,,Panebože!" vyjekla jsem, když v pokoji nebyl nikdo jiný, než David. ,,Kde jsou holky?" zeptala jsem se a utáhla si ručník, který jsem měla kolem těla. Viděla jsem, jak jeho tváře nabraly silně karmínovou barvu a hned na to položil obličej na můj polštář. ,,John vás zve na večeři. Holky už tam šly, tak jsem řekl, že na tebe počkám. Jen jsem nečekal, že vyjdeš takto," rozmáchl se rukama a já protočila oči. ,,Nedělej z toho vědu," uchechtla jsem se a natáhla se do skříně pro něco na sebe. ,,Tak chvilku počkej," řekla jsem a opět se zavřela do koupelny. Natáhla jsem na sebe spodní prádlo, obyčejné volné látkové kraťase, černé tílko, které jsem zakasala dovnitř a na to bílou košili s krátkým rukávem, kterou jsem nechala volně po stranách. Štípla jsem se do tváří, usmála se do zrcadla a vylezla z koupelny. David zkoumal něco na svém telefonu, ale během chvilky svou pozornost přesunul na mě. ,,Konečně," povzdychl si a šel ke dveřím. ,,Daly ti klíč?" zeptala jsem se a on na mě zamával klíčem v ruce. ,,Šikula," usmála jsem se, strčila do kapsy telefon a vyšla z chatky. Po uzamknutí našeho příbytku mi předal klíče a mohli jsme jít vstříc jeho chatce. ,,Co je k jídlu?" zeptala jsem se zvědavě a on se zamyslel. Vzal mne kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,No, John udělal nějakou zeleninu s rýží a masem, ale vím, že to maso dal bokem pro případ Kate, nebo kdyby jsi nechtěla," usmál se a já přikývla. ,,To je hodný," řekla jsem a dala jsem svou ruku kolem jeho pasu, abychom se nerozpojili.

David otevřel jejich dveře a mě se naskytl pohled na úplně stejnou chatku, jako máme akorát o něco menší, jelikož byla jen pro čtyři. Holky již seděly na gauči a cpaly se Johnovým jídlem. ,,Mám takový hlad a tady to úžasně voní," vešli jsme stále ve stejné pozici dovnitř a všechny pohledy padly na nás. ,,To jsem moc rád, že to říkáš," usmál se na mne John a začal dávat na talíř. ,,To dáváš komu?" zeptal se David a přešli jsme k lince. ,,Myslel jsem, že Chriss," znervózněl. ,,Tolik ona toho nesní ani za boha," uchechtl se. ,,Dodej k tomu ještě tři naběračky a to si vezmu já, Chriss ti sama poví, kolik," pohladil mne po boku a se svojí porcí odešel do křesla, které se nacházelo v rohu místnosti naproti gauče. ,,Tak kolik?" usmál se John. Byl opravdu milý. ,,Mě stačí jen jedna a maso si dám taky," usmála jsem se na něj. ,,Tady to je slečno," podal mi talíř a já s poděkováním přešla ke gauči, kde nebylo místo. Chtěla jsem se posadit na zem, ale David mne zastavil chytnutím za ruku. ,,Není tu místo," řekla jsem a ukázala mu, že mám pravdu. Poklepal volnou rukou na své nohy a já záporně kývala hlavou. Trhl mou rukou čímž mě donutil přiskočit k němu. Díky bohu, že jsem nic nevysypala. Znervózňovaly mne pohledy holek, jenže nebyly jediné, kdo čuměli. S nimi tu bydlel i Ben a Tobias. Ti si tuhle podívanou nemohli nechat ujít. Stydlivě jsem se posadila na opěradlo gauče. David protočil oči, ale nic nenamítal. Prostě jsem odmítala si na něj sednout, ať už z osobních či sociálních důvodů. Pustila jsem se do jídla a nemohla si tu směsici chutí vynachválit. ,,Tak teda Johne," řekla jsem vážně a tím zaujala jeho pozornost. ,,Nechutná?" zeptal se a v jeho tváři jsem viděla mihnout smutek. ,,Naopak, na tohle chci recept," usmála jsem se a hned na to se úsměv objevil i na jeho tváři. ,,Pak ti ho s radostí napíšu," podotkl a pak se vrátil k Tobiasovi, se kterým něco horlivě řešil. ,,Budeš chodit i častěji?" zeptal se. ,,Jako na jídlo?" podívala jsem se na něj a vykulila oči. ,,Ty jsi to tak rychle snědl?" řekla jsem a on se zasmál. ,,Ano, myslel jsem na jídlo. Děláš, jakobys mě neznala," uchechtl se a dal kolem mě svou ruku. ,,Nech toho. Chci v klidu dojíst," okřikla jsem ho, jelikož jsem cítila, jak svou rukou jede k mému pasu. ,,Nebudu tě lechtat," řekl s pohledem upřeným do mých očí. ,,Ale tohle taky lechtá," řekla jsem a ten intenzivní pohled mu vracela. ,,Tak já ji tam nechám jen tak," vydechl spokojeně a hlavu si opřel o křeslo. ,,Nezkoušej, jinak tě praštím tím talířem," vyhrožovala jsem mu a přesně v tu chvíli stiskl můj pas. Vyjekla jsem a sjela z opěradla na něj. Se smíchem, který zněl v mých uších, si kolem mne obmotal paže a tím mi zamezil jakýkoliv protest. Opřela jsem se o něj, jak nejjemněji jsem dokázala a pomalu dojedla svou porci. ,,Nechápu, že to papáš tak dlouho," povzdychl si a já položila talíř na zem, tak jak to udělal on. Opřela jsem se o něj, jako před tím a jemně k němu natočila hlavu. Tak jestli tohle není dostatečný signál, tak jsem asi opravdu z jiné doby.

Vaše názory???? 🥰

Vaše Chriss 🖤