Začalo to nevinně, jak jinak to vždycky začíná. Nikdy se neměli v lásce, ale rivalita mezi nimi nebyla. Brali se jako spolužáci, nebo spíš známí, protože oba patřili do jedné a té samé party. Pojila je láska k jedné osobě, avšak pro každého to byl j...
Seděla jsem na místě a nehybně sledovala, jak můj telefon vyzváněl. Na obrazovce se neustále objevovalo jeho jméno s naší fotkou a já měla, co dělat, abych se nerozbrečela. Nechala jsem telefonem, telefonem a přesunula se k šatně, abych si na sebe něco vzala. Kino bylo to poslední, na co jsem měla náladu, ale vymluvit jsem se z toho opravdu nemohla. Nakonec jsem nebyla vůbec kreativní, protože jsem na sebe hodila černé kalhoty s obyčejným šedým svetrem, cítila jsem se, jako šedá myš v koutě. Myš s bolestí v hrudi. Telefon stále vyzváněl, a já se odhodlala mu telefon zvednout. „Co je Bene?" zeptala jsem se ho, a on si povzdychl. „Nic. Platí ten zítřek?" zeptal se a já se kousla do rtu. „Čekala jsem omluvu," špitla jsem. „Cože?" zeptal se a já si povzdychla. „Jo platí," řekla jsem. „Hodná holka. Musím letět. Ahoj," řekl, aniž by čekal na mou odezvu a hovor típl. Upřímně? Cítila jsem se ještě hůř.
-
Nasedla jsem do auta, které jsem již dávno znala, a nervózně pozdravila Kateinu mamku. V autě už seděl David, takže jsme mohli jet přímo na místo. Cesta trvala necelých třicet minut, avšak přišlo mi to jako věčnost. Dívala jsem se z okna, zatímco Kate a David něco řešili. Neposlouchala jsem je, ani pět minut. „Hej? Země volá Chriss," řekla Kate a já se na ni usmála, což ji stačilo. Jenže pohled Davida byl dost podezíravý, protočila jsem nad ním oči, což ho donutilo na mě přestat zírat. Když jsme byli na místě, rozloučili jsme se s Kateinou mamkou a vydali se do třetího patra, kde se nachází kino, což bylo také místo našeho srazu s ostatními. Došli jsme tam a já se pousmála, když jsem tam viděla stát Lucy s Carol. Objala jsem obě dvě, a Lucy si mě prohlídla pohledem. „Všechno dobrý?" zeptala se a já nahodila nejvíc falešný úsměv, jaký jsem dokázala. „Jo, jen jsem unavená. Byla jsem dneska ve fitku," usmála jsem se a on přikývla. „Nemáš to tolik přehánět," řekla a já mykla rameny. „Znáš ji," dodala Kate, a hned na to jsme se přesunuli k výdejně lístků, které nám vzal David, protože my se nikdy nedokážeme domluvit, kdo je vezme. S holkami nemáme rády mluvit s cizími lidmi. Ano jsme dospělé, ale nezvládáme to. Suďte nás. David dal každému jeho lístek, a my se přemístili ke slečně, která čekala, než ji dáme lístky ke zkontrolování. „Dobrý den, prosím dvakrát nahoru, a je to druhý sál vlevo. Přeji příjemnou zábavu," na všechny se usmála, a my následovali její pokyny. „Já se těším," usmála se na mě Carol. „Jo já taky, nemohla jsem se dočkat," sdílela jsem s ní radost z dalšího dílu komediální série. „Jak sedíme?" zeptala se Lucy, a já mykla rameny. „Tak David beztak vedle Kate, a zbytek je jedno," rýpla jsem si a zasloužila si vražedný pohled Kate. David si jasně všiml jejího pohledu, a šlo vidět, že ho to potěšilo. Ten kluk je vážně naivní, a jde dost dobře vidět, že Kateiny pohledy nezná, tak dobře jako já. Tenhle pohled dával jasně najevo: „Sedíš vedle mě, beztak na mě bude sahat." Jde z ní číst jako z knihy, ale to očividně on nedokáže. Sedli jsme si, tak jak jsem předpokládala. David, vedle něj Kate, vedle které jsem seděla já, vedle mne si sedla Carol a nakonec si sedla Lucy, které bylo jedno, kde bude sedět. Hlavně, že to uvidí. „Ehm, můžu se napít?" zeptala jsem se Kate, která pila z papírového kelímku. „Je to Davidovo," řekla a podala mi to. Koukla jsem se na něj, a neměl na výběr. Tohle je přesně ten typ kluka, co vám slovo „Ne!" řekne jednou za život. Napila jsem se a spokojeně vrátila pití jejímu majiteli. Zkontrolovala jsem si telefon, kde jsem měla tři zprávy. Byla jsem dost v šoku, když dvě patřily Benovi, a jedna Davidovi. „Kdy to stihl?" pomyslela jsem si, a přečetla si Benovi zprávy. „Zítra tě počkám u tvého domu, tak ti pak prozvoním." „Můžeme jít ke mně, a podívat se na film." Žádná omluva mne tam nečekala, že já se vůbec divím. Přála bych si zpátky svého hodného Bena, který se ze začátku opravdu staral.
FlashBack „Neděje se něco?" zeptal se mě, když jsme si kolem desáté večer psali. „Ne, co by se mělo dít?" psala jsem a hystericky brečela. Svůj krk jsem si mnula prsty a doufala, že tam nebudou modřiny. Byla jsem na návštěvě u svého biologického otce. Teď si říkáte, a kdo to s tebou bydlí, když mu říkáš tati? Tohle by bylo dlouhé povídání, ale ve zkratce vám řeknu pár vět. Bydlím s mámou a nevlastním otcem, kterého beru jako vlastního, protože semnou žije od mých pěti let. Můj biologický otec je dvěma slovy násilník a alkoholik. Moje dětství nebylo, ani zdaleka tak růžové, jako většiny dětí, protože jeho libost v alkoholu dost ovlivnila náš život. I přes to všechno žiju skvělý život, protože každý člověk má svá tajemství, a tohle je jedno z mých. Ben o něm ví, sice ne vše, ale je zasvěcen do děje. Dnešek byl přímý znak toho, že jeho alkoholová závislost nezmizla, jen tak. Vracela jsem se z fitness centra domů, abych si dala sprchu, a následně odešla za otcem, který mi má dát peníze k narozeninám, jako každý rok. Tento rok jsem je obzvlášť potřebovala, kvůli zájezdu do Anglie. Bylo to asi týden před mými narozeninami. Odemkla jsem dveře jeho bytu, protože jeho klíče vlastním už přes tři roky. Do nosu mě praštil obrovský pach alkoholu, a já myslela, že jen z toho jak moc intenzivní pach byl, nadýchám. „Tati? Přišla jsem si pro ty peníze," zvýšila jsem hlas, a on otevřel dveře od obýváku, kde jsem koutkem oka zahlédla tři prázdné láhve od piva a dvě prázdné láhve domácí slivovice. „Máš to v kuchyni na stole," řekl opileckým hlasem a já přikývla. Schovala jsem peníze do tašky, a chtěla odejít. „Udělám ti aspoň čaj," řekl a já přikývla, a kvůli strachu nedokázala nic namítat. Sedla jsem si ke stolu, a po chvilce přede mne dal čaj. Divila jsem se, že se dokáže tak dobře ovládat. Myslím tím, že nevidí věci třikrát. „Tati, já myslela, že už jsi s pitím přestal," špitla jsem a jeho zornice se rozšířily. „Co jsi řekla?" zeptal se nepříjemným hlasem, a mě po zádech naskočila husina. „No, že jsi mi říkal, že už nepiješ," řekla jsem klidně, avšak jeho pohled zabil vše živé- Silně praštil rukou do stolu, díky čemuž jsem se lekla, tak silně, že obsah čaje se rozlil všude po stole. Zvedla jsem se ze židle, jenže to už stál nade mnou a chytil mě surově pod krkem. „Tati!" zařvala jsem. „Ty mi nemáš, co rozkazovat!" zařval mi do tváře, a hned poté mě pustil. Zapotácela jsem se sebou a shodila židli, na které jsem dřív seděla. „Ty jsi úplně k ničemu! Vypadni, než tě zmlátím, tak že už se nikdy nezvedneš!" řval po mně a já začala hystericky brečet. Ruce se mi třásly strachem a já z jeho bytu vyběhla rychlostí světla. „Chriss, hned mi řekni, co se stalo," napsal mi Ben a já se rozbrečela na novo. „Táta," napsala jsem. „Jsem na cestě," byla jeho poslední zpráva, než se během patnácti minut objevil u mého domu, aby mi dělal rameno na brečení. Nedokázala jsem v tu chvíli vyjádřit, jak moc to pro mne znamenalo. Tento den byl jeden z nejhorších v mém životě, ale díky tomuto momentu jsme se poprvé políbili. A já věděla, že on bude vždycky můj ochránce.
End of Flashback
Tohle byl můj starostlivý Ben. Nevím, co se ti stalo, ale doufám, že se v Anglii opět vrátíš. Protože. Bene Jasone Mattowe, miluju tě!
Vaše názory? Kapitoly teď budou vycházet nejspíš, co tři až čtyři dny. 😊 Gif = tahle si představuji Davida. (Hunter Parish) Nebo také se mi hodí Miles Heizer Ben. (Froy Gutierrez)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
