Kdo jsi? (Dokončeno)

Byla to další dokonalá vzpomínka, která se mi vryje pevně do paměti.

Nervózně jsem pochodovala přes celý obývák a kuchyň v domnění, že mne to aspoň trochu uklidní. ,,Ježíš! Chriss! Klídek!" ozvala se z telefonu Carol, která mne uklidňovala v tom, že dnešek bude skvělý, jako včerejší večer. ,,Vážně přeháníš, ještě po včerejšku," ozvala se tentokrát Lucy a já si hlasitě povzdychla. ,,Já nevím, proč jsem tak moc nervózní," řekla jsem a máchla kolem sebe rukama. ,,Protože k němu něco cítíš," řekla Carol a já protočila oči. ,,Přátelství," řekla jsem. ,,Když myslíš," řekla Carol. ,,Uvidíš časem, ať už jsi nebo nejsi zamilovaná, tak se to projeví," řekla Lucy. ,,Nemusíme tohle teď řešit. Chci jen, abychom si dnešek užili, jako včera," řekla jsem. ,,Proč byste si to neužili? Vždyť pro tebe připravil piknik!" vyjekla Carol. ,,No já vím, bylo to krásný. Ještě, když to byl můj první piknik," culila jsem se. ,,Právě proto si myslím, že si to dneska užijete," řekla. ,,No snad. Mám tu přichystané všechno. Brambůrky i colu. Tak snad nebude s ničím problém." ,,A kde budete?" ozvala se Lucy. ,,Nejspíš v obýváku," mykla jsem rameny, i když to nemohly vidět. ,,A provedeš ho?" zeptala se Lucy. ,,Nejspíš jo, ať ví, kde je záchod nebo můj pokoj." ,,Třeba se něco stane," řekla Carol provokativním tónem a Lucy tím rozesmála. ,,Jo, že dostane polštářem, nebo umřu na maximální stupeň zlechtání." ,,Hihiiiii," vyjekla Lucy. ,,Co je?" zasmála jsem se. ,,Nic, protože budeš naštvaná," řekla a já jsem si jistá, že teď špulí rty. ,,Mluv," řekla jsem s pohrávajícím úsměvem na rtech. ,,Že bych si vás dva dokázala představit spolu. Je to vtipné, jak jsi ho nesnášela a teď jsi nervózní z jeho přítomnosti," řekla a já se zamyslela. ,,No neměli jsme se v lásce," přiznala jsem. ,,Jenže já jsem vždycky nervní, když má někdo přijít, protože prostě přijde poprvé a třeba se mu tu nemusí líbit, víš jak." ,,My tě chápem, jen si myslíme, že to moc hrotíš," řekla Lucy. ,,No já vím," řekla jsem a poškrábala se na zátylku. Přesně v moment, kdy jsem chtěla říct, že jde pozdě, se domem ozval zvonek. ,,Je tu!" vyjekly obě a začaly se smát. ,,No, letím za ním," vyjekla jsem, nečekala na žádné ahoj a vypnula hovor. Bylo to dost drzé, nebo hrubé, ale já se nemohla dočkat, až vpluji do jeho objetí. Až ucítím tu jeho vůni a uvidím jeho úsměv, který patřil v tu chvíli jen mne. 

Podívala jsem se na sebe ještě do zrcadla a při pohledu na svůj rozbitý drdol jsem ho rozpustila. Moje kadeře se rozprostřely všude kolem a vypadaly dost chaoticky. Rukou jsem je upravila, aby vypadaly více přirozeně a poupravila si triko, které jsem měla trošku pokrčené. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z hlavních dveří. ,,Dovolil jsem si otevřít branku," stydlivě se pousmál a já s úsměvem přikývla. Podívala jsem se mu do očí a cítila, jakoby se zeměkoule zastavila. ,,V pořádku," vzdychla jsem a on rozevřel svou náruč. Doslova jsem do ní vběhla a bála se, že ho srazím na zem. Naštěstí to ustál a se smíchem dal své ruce na má záda, aby mne hladil. Já své propletla do jeho vlasů a začala za ně jemně tahat, nebo hladit. Cítila jsem, jak se mu postavily chloupky na krku a sama pro sebe se usmála. Odtáhli jsme se a já ho vzala dovnitř. ,,Udělám ti menší prohlídku, co ty na to?" podívala jsem se na něj, když si zul boty a poslušně šel za mnou. ,,Takže. Máme kuchyň spojenou s obývákem, to asi vidíš," řekla jsem nervózně a cítila červeň ve tvářích. ,,Jsem dost všímavý, ano," uchechtl se. ,,Vlastně, tam kde jsi nechal boty je i záchod, tak kdyby náhodou tak určitě tam," řekla jsem a přesunula se ke schodům. ,,Ukážu ti i první patro," uculila jsem se a vydala se nahoru. ,,Tam má máma pracovnu," ukázala jsem na otevřené místo vedle schodů, kde byla obrovská knihovna se stolem, počítačem a kancelářskou židlí. ,,Ty dvoje zavřené dveře je ložnice našich a sestřin pokoj, to asi vidět nepotřebuješ," usmála jsem se a on přikývl. ,,Ale tohle je moje místo," otevřela jsem dveře pokoje a vešla dovnitř. Všimla jsem si, jak si se zájmem vše pozoruje a prochází se kolem. ,,Máš to tu fakt pěkný," podotkl a rukou přejel po psacím stole, kde jsem měla poznámky k maturitě. ,,Jsi nervózní?" zeptal se míříc k blížícím se testům dospělosti. ,,Ani nevíš, jak moc," povzdychla jsem si a sedla si na sedací pytel v rohu místnosti. ,,Ty máš sedací pytel?" vyjekl a jeho oči začali střílet jiskřičky. Přiřítil se ke mně a sedl si hned vedle mě. ,,Hej! Však já spadnu!" vyjekla jsem se smíchem a on si mě přitáhl blíž k sobě. ,,Vždyť tu je dost místa pro oba," pousmál se a vzal si mě kolem ramen. Hladil mě po ruce a já se uvelebila na jeho rameni. Dokázala bych takhle s ním sedět i hodiny a nic jiného bych nepotřebovala. ,,Já se jen převleču do mikiny, je mi zima," řekla jsem a zvedla se. ,,Ne, počkej," řekl a já se na něj zvědavě podívala. Postavil se a podíval se mi do očí. Moje srdce asi vynechalo jeden úder, protože přišel blíž. Podívala jsem se mu do očích, ve kterých se odrážela jistota. ,,Tohle je ono?" pomyslela jsem si.  Přetáhl si přes hlavu svou tmavě modrou mikinu a můj úsměv trochu upadl. ,,Měla bych se krotit," pomyslela jsem si. ,,Vem si moji," ušklíbl se a já ji s radostí přijala. Přesunula jsem se k šatně a otevřela ji. ,,Ty máš šatnu?" překvapeně se podíval a došel ke mně. ,,Ehm, no," zasmála jsem se. ,,Myslela jsem si, že to je posuvná skříň," řekl a prohlédl si moji malou šatničku. ,,Jen se převleču a pak si to tu klidně prohlédni. Klidně ti půjčím nějakou sukni nebo tak," zasmála jsem se a on vzal do ruky jednu z mých sukní. ,,By mi to slušelo," ušklíbl se. ,,Vždyť to ani jinak nejde," zasmála jsem se protože začal pohupovat boky. ,,Byl bych nejvíc sexy," vyplázl na mě jazyk a já mu sukni sebrala. ,,Dobře utíkej, Barbie," vystrčila jsem ho ven a zavřela za sebou. Oblékla jsem si jeho mikinu a při dostání vůně k mým čichovým receptorům jsem se usmála. Otevřela jsem opět svou šatnu, ale nikde tu nebyl. Nadzvedla jsem obočí a podívala se po pokoji. Vyšla jsem z pokoje, když v tom se ozval hlasitý výjek. Vykulila jsem oči, poskočila dozadu a vystrašeně se podívala na toho blbce, který zařval přes celý dům. ,,Měla ses teď vidět," smál se, jako pominutý a já se na něj zamračila. ,,Ty jsi blbej," založila jsem si ruce na hrudi a podívala se na něj. ,,Ale ty, pojď sem," zasmál se a se zatáhnutím za mou ruku si mě přitáhl do omluvného objetí, které jsem si nedokázala odepřít. ,,Půjdeme koukat prcku?" zeptal se. ,,Jen tam je ještě koupelna, kdybys chtěl na záchod nahoru, tak taky můžeš," řekla jsem mile a podívala se mu do očí. Jeho úsměv se snad desetkrát zvětšil. ,,To bylo roztomilý," řekl a já se na něj šokovaně podívala. ,,Pojď na ten film," odvrátil téma a já přikývla. 

Posadila jsem se na gauč a on zaujal místo na širší straně. Natáhla jsem se pro ovládání, abych zapnula stáhnutý film. ,,Co jsi teda stáhla?" zeptal se. ,,No, Insidious," řekla jsem. ,,Šikovná," usmál se. Přál si horor, tak jsem tak udělala. Pustila jsem ho a zvýšila hlasitost, aby byla atmosféra lepší. Zatáhla jsem závěsy, abych vytvořila pocit domácího kina a sedla si zpět na své místo jeden metr od něj. Natáhla jsem se pro láhev s pitím a ještě nám oběma nalila pití. Vždycky na něco zapomenu. Uvelebila jsem se na svém místě a zaujatě koukala na název filmu, který naznačoval začátek. Vycítila jsem na sobě jeho pohled a podívala se na něj. Roztáhl ruce v náznak objetí a já se pousmála. Tohle jsem nedokázala odmítnout. Přesunula jsem se k němu a lehnula si na jeho hruď s blaženým úsměvem na rtech. Jeho ruce si mě přitáhly ještě blíž a já na něj položila pokrčenou nohu, abych byla se svou polohou naprosto spokojená. Jednu ruku jsem nechala volně na gauči a druhou jsem položila na jeho břicho, abych mu oplácela jeho hlazení. ,,Nevadí?" podívala jsem se mu do očí. Na chvilku se v mých očích pozastavil, ale hned na to zakýval hlavou, že to je v pořádku. Věděla jsem, že touhle polohou jsem si zasloužila nemálo infarktů, protože každou lekací scénu obohatí svým křikem nebo stiskem, avšak i přes to jsem milovala to teplo, co z něho šlo a ten pocit bezpečí v jeho náruči. Neměla jsem si na, co stěžovat. Byla to další dokonalá vzpomínka, která se mi vryje pevně do paměti.  

Nicméně můj blok stále pokračuje.
Nejen že mi došly kapitoly, ale také čas.
Vzhledem ke koronavirovým prázdninám jsem nečekala, že jsme toho zameškali tak moc.
Doufám, že na psaní najdu čas aspoň přes prodloužený víkend.
Vaše Chriss