Kdo jsi? (Dokončeno)

Následovat své srdce, ať se děje, co se děje.

O měsíc později

Byla jsem nervózní, jak dlouho ne. Moje nevědění mě přivádělo do naprostého šílenství. Moje nervozita se zvedala každým dnem. Už mě nebavily probrečené noci, bez jediné odpovědi a moje hlava plná otázek mě zžírala zaživa. Viděli to všichni. Lásku, která se mezi námi budovala, tak proč se poslední týden choval, tak podezřele odměřeně? Ničilo mne jeho chování vůči mě. Jeho odměřenost, zlost a tvrdohlavost. Nezajímaly ho snad mé pocity? Má bolest, jelikož moc dobře věděl, jak moc citlivá jsem. Vědělo to málo lidí, že opravdu nějakou emoční stránku vlastním. Na první pohled spíš vypadám, jako holka, kterou nic nerozhází, avšak pak se zavře do svého pokoje a nevyjde bez zkrvavených očí. Zhluboka jsem se nadechla a odhodlala vstát. Ustlala jsem si postel a následně se podívala, kolik je hodin. Bylo něco málo po desáté hodině, ale domem se rozlil klid. Sestra se od kamarádky vrací, až pozdě v noci a naši jsou nejspíš ještě v práci. Prázdniny utíkaly neúprosným tempem, avšak můj dopis z univerzity stále nikde. Byla jsem nedočkavá z různých důvodů. Ať už se jednalo o mé přijetí na Floridu, či Washington, nebo o Davidovi city ke mne. Věděla jsem, že dneškem se všechno rozlouskne. Věděla jsem, že pokud jeho city nejsou stejné, tak na Washington nepůjdu, ani kdyby mne nevzali na Floridu. Má zadní vrátka bylo Chicago, avšak tam jsem opravdu nechtěla. Je to jedna z těch škol, kde vás vezmou na základě vašeho průměru a výsledku testu z všeobecného přehledu. Bylo mi jasné, že místo na dané univerzitě mám v kapse. Právě proto se tomu říká: ,,Zadní vrátka." Protřela jsem si opuchlé oči dlaněmi a doufala, že makeup můj noční vzhled opraví. Nevěřila jsem tomu, ale naději jsem měla. Pomalu jsem se přesunula do koupelny, abych se vším tím dílem započala. Sejít se máme ve dvě hodiny před mým domem a projít se. Upřímně? Měla jsem v plánu mu své pocity vyznat, až v momentu, kdy má příští týden přijít ke mne domů. Bylo by to pro mě mnohem snazší, jelikož bych byla doma, ale jak se znám opět bych to odložila na jiný moment, který bych nazvala správným okamžikem. Nebýt holek, nejspíš by dnešní venek proběhl bez mého nervového kolabsu. Poprosila jsem, aby se všechny sešly i přes ten fakt, že každá bydlíme jinde. Carol to má stejně daleko jako já, dělá to asi třicet minut cesty metrem, nebo jinou veřejnou dopravou. Lucy to má nejspíš patnáct minut stejně, jako Kate k našemu domluvenému místu v centru. Pokud řekne ano, jdeme slavit. Pokud řekne ne, jdeme zapít žal. Tak či tak se dneska bude pít, to víme všichni jistě. Vysvlékla jsem se ze svého pyžama a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Stoupla jsem si do vany a nechala na sebe dopadat kapky vody, abych ze sebe smyla jednu probrečenou noc, za druhou. Cítila jsem menší uvolnění a vmasírovala do svého těla vanilkový sprchový gel, který po sobě nechává dokonalou voňavou stopu. Po umytí vlasů jsem se natáhla po ručníku, abych se osušila. Vlasy jsem si opět spletla do copu a přešla do kuchyně, abych se nasnídala. Můj žaludek nejspíš hladný byl, ale tím, jak v hrozné náladě jsem byla jsem se jídlu poslední dobou vyhýbala obrovským obloukem. Nakonec jsem přeci jen sáhla po taveném sýru a kousku pečiva. Sedla jsem si ke stolu společně se zeleným čajem a pomalu dojídala svou porci. Porozhlédla jsem se po prázdném domě a povzdychla si. Moje myšlenky směřovaly jen k němu a já nevěděla, jak se orientovat i na něco jiného. Samozřejmě, že jsem měla strach, že odpoví ne. Díky své pesimistické povaze jsem si tím byla pomalu víc, než jistá, ale všechny ty náznaky snad nemohou být chladné a mít význam jen pro mne. Vždyť takhle se kamarád, nebo člověk, co nic necítí nechová. Neříká mu, že je jen jeho, nebo že zbožňuje vaši vůni, nebo váš vztah s jeho rodinou, či se těší, až vás znovu uvidí, i když to jsou teprve jen tři dny, kdy jste byli donuceni se nevidět kvůli dovolené. Opakovala jsem si stále naše vzpomínky, jeho slova, či dlouhé zprávy, co mi posílal, abych se uklidnila a přesvědčila o dobrém konci. Dala jsem špinavé nádobí do myčky a ani se neobtěžovala si začít něco vařit k obědu. Blížilo se půl jedné a já věděla, že je načase se začít chystat. Říkáte si, nějak brzo ne? Kdybyste viděli mé tmavé kruhy pod očima, kde tančila žlutá barva, nebo zkrvavené oči z nedostatku spánku a velkému přesolení díky slzám. Chápali byste to. Za tak krátkou chvíli mi vystoupily lícní kosti, které dokazovaly, jak moc mne každé jeho chování zasáhne. Byla jsem na ně hrozně fixovaná, avšak to nejhorší na tom bylo, že jsem si toho byla plně vědoma.