Kdo jsi? (Dokončeno)

Naštvaně koukal na svého spolusedícího, že by ho ta odpověď, až tak rozhodila?

Budík mě probudil z mého sladkého spánku, někdy si říkám, že mé sny jsou hezčí, než samotná skutečnost. Dnešní sen je dokonalým příkladem, jak už víte, tak Ben mi nevěnuje tolik pozornosti, kolik bych chtěla, proto moje sny jsou něco, jako moje sny. Paradox, já vím. Abych vám dala teda, ten dojem toho, proč je sen v mém provedení většinou hezčí než realita, tak zde. 

-

Ocitla jsem se ve škole, nechápala jsem, co tu dělám, ale třída byla prázdná, byla jsem tam jen já, což značilo, že je buď hodně brzo, nebo je sobota. Snažila jsem se najít hodiny, protože to dělám ve snech pokaždé, hledám něco, co by mi dokázalo, že spím, avšak hodiny byly bez ručiček. Bylo mi to hned jasné, a já si začala sen ovládat, jak jsem zvyklá. Z prázdné třídy se rázem stala plná třída, která se chystala na svou první hodinu, chybělo jen pár žáků, včetně Bena. Nečekala jsem dlouho, protože během pár minut se objevil u dveří ve své velké mikině a černých kalhotách. Nevím, jak rychle se to stalo, ale místo trička, které jsem měla původně na sobě, se stala jeho mikina, kterou mám doma. Všechny nás s úsměvem na rtech pozdravil, a pohledem se zastavil na mě a usmíval se ještě víc. Odložil si věci a přešel za mnou. „Ahoj," usmála jsem se na něj a on udělal totéž. Objal mě kolem pasu a vtiskl pusu na krk, nečekala jsem takovou reakci, ale usmála jsem se a opřela se o něj. Lidi ve třídě nijak nereagovali, jakoby to bylo běžné a normální. 

-

Jenže vše netrvá věčně, mé sny nejsou bohužel hodinové, a já se probudila na písničku od Shawna Mendese, která mě vrátila do zdrcující reality. Ráno probíhalo stejně jako obvykle, až na to, že jsem si dnes škrtla další políčko v kalendáři, které mě dělilo od navštívení mé milované Anglie.

Dnešní den byl chladnější, než na které jsem byla zvyklá za teplých letních dní, byl to jako typický podzim, který přímo miluju. Stromy hrály všemi barvami a já se nemohla dočkat volného času, kterého využiju na focení přírody. Sestra se jako vždy loudala, ale já už neměla sílu ji říkat, aby si pohla, že opět přijde pozdě. „Chriss, stůj," slyšela jsem za sebou její hlas, i přes to, že už byla u školy. „Co je?" zastavila jsem se a počkala, než ke mně dojde. „Pusu," našpulila rty a já se uchechtla a tu pusu ji dala. „Žádné špatné známky," řekla jsem, když letěla za svými kamarádkami a já za tou svojí trubkou.

Čekala na obvyklém místě, a opět byla zahleděná do telefonu, kdyby si aspoň psala s nějakým klukem, ale během sekundy mi zavibroval telefon. Bylo mi jasné, že to je její zpráva, tak jsem se ani neobtěžovala telefon vytáhnout. Zvedla pohled přímo na mě a s jejím typickým úsměvem na mě začala mávat. Zamávala jsem jí nazpět a došla až k ní. „Ahoj," řekly jsme souhlasně a objaly se. Následně jsme se vydaly ke škole. „Tak, jak se cítíš?" zeptala se mě, a já moc dobře věděla, kam tím míří. „Večer jsem se cítila, jako na obláčku, prostě jsem poletovala. A můj sen, znáš moje sny. Jenže, pak jsem se probudila. Vím, že to, co se mi zdálo, se nestane, ale snad mě překvapí a bude dneska se mnou navazovat, aspoň oční kontakt," řekla jsem ji. „Tak uvidíš, ale po včerejšku by měl, protože to chtěl posunout dál, a jasně viděl, že to, že si tě nevšímal, dost zabránilo přechodu dál. Teda, aspoň si to myslím," řekla. „Já upřímně nevím, když to tak vezmeš, byli jsme spolu téměř celé prázdniny. Chodila jsem k němu domů a trávila s ním veškerý čas, a teď? Když je škola? Je to pryč, a mě to chybí. Všímá si mě málo a spolu jsme taky málokdy. Proto si tím nejsem ani tolik jistá. Spíš se bojím, že necítí to, co cítím já." „To si nemyslím," namítla. „Podle mě něco cítí, kdyby necítil, nebyl by s tebou přes prázdniny, v životě by tě nevzal k sobě domů, a další ty věci, co dělá." „Například to, že mě ignoruje, ale když něco chce, tak se umí ozvat," řekla jsem a následně si povzdychla. „Jsi až moc pesimistická a to je teprve ráno." „Nejsem pesimista, ale realista. Vím, jak se choval v létě, a teď je úplně jiný." „Třeba by sis s ním o tom měla promluvit," navrhne, a poté si obě čipujeme příchod do školy. „Možná, že měla, ale bojím se jeho reakce, nebo spíš tím, že mě pošle do rici," řekla jsem svou největší obavu a začala odemykat skříňku. „Za zkoušku nic nedáš, navíc tímhle tempem se dostaneš do depresí, jak tě dobře znám," řekla a zavřela skříňku. „Já vím, že ano. Žiju se sebou osmnáct let, a vím, že tohle mě zabíjí, ale neodkážu si představit, že o něj přijdu," také jsem zamknula skříňku a vydaly jsme se na první hodinu biologie, která nám normálně začíná na sedmou ranní, ale naštěstí nám všem dal na osmou. Nedokážu vstávat po prázdninách v sedm, natož vstát v šest, to je pro mě nadlidský úkol.

Před učebnou už pár lidí sedělo, avšak nikdo z naší party. „Kde jsou všichni?" zeptala jsem se Lucy, která byla za mnou. Pozdravili jsme tu třetinu lidí z naší třídy a koukali kolem, kde jsou ostatní. „Za chvíli zvoní, netuším," řekla, a jako na zavolanou přišli všichni z horního patra. „No jasně, byli ve třídě," řekla Lucy, jakoby to nebylo jasné, ale nic jsem neřekla, ještě by mi řekla, že jsem protivná. Můj pohled se střetl s Benovým, což do mého těla zaslalo snad tisíce menších elektrických šoků. Kate k nám přišla se širokým úsměvem, nechápu. „Co ti je?" zeptala jsem se ji. „Vojta mi napsal," špitla, a hned na to se k nám postavil David. „Ragbios?" zeptala jsem se, díky čemu jsem si zasloužila nechápavý pohled Davida. „Jo," řekla a dívala se mi do očí, ať to neřeším. „O čem je řeč?" zeptal se a my mávly rukou. „Fajn," řekl celkem podrážděně. Můj člověk! Kdo by měl, tak brzy ráno dobrou náladu? Nikdo! Jako na zavolanou se dveře učebny otevřely, a my automaticky vlezli dovnitř. „Ahoj," špitl Ben, a hned na to odešel na své místo, vedle Tess. „To bude den," řekla jsem. „Cože?" zeptala se Lucy. „Nic," uchechtla jsem se a sedla si po příchodu profesora na židli. Podívala jsem se na Kate, která něco zuřivě psala na telefonu, a hned na to jsem se porozhlédla po třídě. David naštvaně koukal na svého spolusedícího, že by ho ta odpověď, až tak rozhodila?

Vaše názory??
 ✨ a 💬 potěší

Vaše Chriss 🌙