Kdo jsi? (Dokončeno)

Chriss,já to nezvládám"stálo ve zprávě a já se na ní dívala se zvednutým obočím

   Uzavřely jsme kapitolu Matěj a přesunuly se k tématu Kate a David. Carol nic nevěděla, takže zasvětit jí do toho celkem trvalo, ale úspěšně vše pochopila. ,,Takže ti dva? Konec?" zeptala se. ,,Přesně tak, nikdy bych neřekla, že já budu jeho rameno na brečení," uznala jsem. ,,Tak tohle jsem nečekala," podotkla a upila ze skleničky. ,,Ani mi nemluv, prostě tenhle rok. Bude to ještě sranda to mi věř," řekla jsem a vážně bych se měla stát vědmou. ,,Nedáme si film? Na zlepšení nálady?" navrhla Carol a já se hned natáhla po notebooku, abych zapnula Netflix.

-

Kolem desáté večer si Carol našla autobus, a i přes to, že jízdy autobusem kvůli své nemoci nesnáší, nechtěla volat Matějovi. Slíbila mi, že mu dá nějak najevo, že to pokazil na plné čáře. Přesunula jsem se do kuchyně, abych si udělala něco k večeři a rovnou sebou vzala i telefon, protože to cinkání mě začínalo vytáčet. Udělala jsem si obložené pečivo, nakrájela si zeleninu a opět to zakotvila na svém oblíbeném místě u stolu. Sestra se dívala na nějakou pohádku v televizi, takže mi nevěnovala žádnou pozornost. Kdyby ji takhle viděli naši, už by letěla do postele, protože je ještě dítě. Naši jsou oba v práci, nebyla jsme zrovna nadšená, že s tímto satanem budu doma sama, ale naštěstí je dnes opravdu hodná. Odemkla jsem telefon za úmyslem všem odepsat a vyskočila na mě kolonka Davida. ,,Chriss, já to nezvládám," stálo ve zprávě a já se na ní dívala se zvednutým obočím. Chápu, že ho to zasáhlo, ale nestalo se mezi nimi nic, aby byl až tak na dně. ,,Zkus na to nemyslet, aspoň vidíš, že vaše přátelství nebylo natolik silné, časem to bolet přestane. Vím to," odepsala jsem mu. ,,Já tomu nevěřím, asi si jdu povídat se zdí," řekl a já protočila oči. ,,Přestaň! Žádné depky tady. Slib mi, že už si se zdí povídat nebudeš!" myslela jsem to naprosto vážně, pokud se z toho má dostat, musí být trošku víc optimista, než pesimista. ,,Slibuju," odepsal a já už teď věděla, že protočil oči. ,,A neprotáčej ty oči," řekla jsem a čekala na odezvu. ,,Hej! Nesleduj mě přes ty kamery," řekl a já se uchechtla. ,,Jsem dobrá prostě." ,,Nemáš zítra čas?" zeptal se. ,,Mám, ale jen kolem jedenácté. Ráno jdu do fitka, takže po něj můžu, protože budu v centru, pak musím domů učit se na pondělí." ,,Tak já bych tě počkal před fitkem a došel s tebou domů. Nechci být doma sám," řekl. ,,Tak jo, tak buď v jedenáct tam. Projdeme se," pousmála jsem se, že domů nepůjdu sama. ,,Budu tam. No já jdu zkusit usnout, ale řekl bych, že mě z toho brečení začíná bolet hlava," odepsal a já vykulila oči. ,,Ty brečíš?" nevěřila jsem svým očím. ,,Jo, dostalo mě to její chování," řekl a já nevěděla, jak se zachovat. Tak moc silný výbuch emocí bych u něj nečekala, protože vypadá jako opravdový flegmatik. ,,Nestojí ti za ty slzy, ani Kate, ani nikdo další. Prostě se k tomu postav a věřím, že za měsíc budeš už v pořádku," řekla jsem a snažila se být motivující kamarádka. ,,Doufám, že to tak bude. Jdeme spinkat. Dobrou, Chriss." ,,Bude to tak. Dobrou, Dejve," odložila jsem telefon na stůl a zachumlala se do deky. 

-

Probudila jsem se na zvuk otravného budíku a zanadávala, jak krátký spánek to byl. Protáhla jsem se a zadívala se na zastřené okno, protože jsem se neměla k tomu položit chodidla na studenou podlahu. Nakonec jsem se přeci, jen odhodlala a došla k telefonu, který nepřestal hrát svou melodii, takže když jsem ho konečně vypnula mé uši hlásily výhru. Protáhla jsem se a rozestřela závěsy, aby se pokoj dostatečně prosvětlil. Hodiny ukazovaly něco málo po půl osmé ranní a já se opravdu divila, že stojím a nespím. Přesunula jsem se do koupelny, abych se probrala ledovou vodou a nakonec dokončila hygienu. Přešla jsem se do pokoje natáhla na sebe sportovní leginy, velkou mikinu a z vlasů si udělala chaotický drdol. Do tašky jsem si naskládala vše, co jsem potřebovala. Podprsenku, ponožky, tričko, mikinu, tenisky, sluchátka, ručník a sprchový gel. A nakonec se ujistila, že mám všechno. Přesunula jsem se dolů, kde nikdo nebyl. Ještě, aby jo, když je tak brzy. Napsala jsem papírek na ledničku, že jsem šla do fitka, a že se kolem jedenácté vrátím. Vzala jsem si jablko, protože před tréninkem do sebe těžké jídlo nedám nikdy, jinak bych neodcvičila ani dvacet minut. Mobil mi ukazoval něco málo po osmé ráno, a to byl přesně čas pro to se jít obout. Zkontrolovala jsem si, že mám vše a spokojeně vyšla z domu. Cesta trvá přes čtyřicet minut, ale moje zastávka do knihovny to vždycky prodlouží. Každý víkend v neděli se ráno stavím do knihovny, jako milovník knih jsem schopná tam vydržet hodiny, ale tím, že mě čeká trénink, tam nikdy nejsem déle než třicet minut. 

-

V knihovně jsem měla štěstí, přivezli novou várku knih. Romanci, mi hned moje oblíbená knihovnice odložila, protože tam jsem pečená vařená. Vše jsem si schovala do tašky a vydala se dalších dvacet minut do fitka. Nedočkavě jsem zatáhla za zip a podívala se, jaký úvod kniha má. 
,,Všechny malé zázraky," přečetla jsme název knihy a otočila ji, abych si přečetla úvod. ,,Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany", a oba při tom učiní zajímavé objevy." Kniha vypadala opravdu zajímavě a podle všech recenzí, které jsem si stihla najít, uroním nejednu slzu. Schovala jsem knihu zpět a při pohledu na schody mířící do centra jsem se pousmála. Hodiny ukazovaly devět hodin, což mi naprosto vyhovovalo, jelikož můj trénink bude mít plnohodnotné dvě hodiny. Po odebrání klíčů jsem se odebrala do šatny a rovnou napsala Davidovi, aby mě čekal o čtvrt na dvanáct před fitkem. Následně jsem se převlékla a s natěšením došla ke strojům. ,,Dneska se zničím."

Vaše názory?
Vaše Chriss🌙