Kdo jsi? (Dokončeno)

,,To zní dost nudně," řekl a podíval se mi do očí.

Připadala jsem si jako v sauně, nikdy bych neřekla, že se dá takhle moc zpotit. Můj culík už nebyl culík, ale atomový výbuch a nebýt hodin na stěně, ani bych si nevšimla, že je za deset minut jedenáct. Douklízela jsem náčiní, které jsem používala, vše obetřela a následně se přesunula do šatny. Vzala jsem si věci do sprchy, do které jsem se těšila, jak malé dítě a zavřela za sebou dveře. Stoupla jsem si pod vestavěnou sprchu a nechala na sebe dopadat kapky vody. Příjemnější pocit jsem snad v životě nezažila. Smyla jsem ze sebe veškerý pot a nečistoty. Cítila jsem se jako o několik kilogramů lehčí. Oblékla jsem si čisté spodní prádlo, obmotala tělo ručníkem a vešla zpátky do šatny, kde naštěstí nikdo nebyl. Nemám ráda, když se tu někdo převléká a já zrovna výjdu ze sprchy. Rychle jsem na sebe hodila oblečení, ve kterém jsem přišla a přesunula se k zrcadlu, abych si vyfénovala vlasy. Po pár minutách se mi začaly tvořit lokny a já usoudila, že je na čase fén vypnout. Moje vlasy jsou jako počasí. Musíte si jasně všímat jejich nálad, protože pokud bych vlasy dále fénovala stalo by se z nich jen objemné afro, které se nedá rozčesat, ale jen stáhnout do malinkého culíku, avšak když je nechám udělat pár vln a přírodně uschnou, tak je to mnohem úhlednější a praktičtější. Natáhla jsem se po univerzální taštičce, kterou ani nevytahuji, abych si trošku vylepšila vzhled. Korektor, tužka a řasenka. Všechno to vypadalo přirozeně a zároveň ne. Takový zlatý střed, bych řekla. Vlasy jsem si rozčesala, posbírala všechny věci a přesunula se k recepci, abych odevzdala klíče a obula se. ,,Ahoj Lucy," rozloučila jsem se s mojí trenérkou a vyletěla z fitka, jako namydlený blesk. Už teď mám pět minut zpoždění. 

,,Zase pozdě," slyšela jsem jeho hlas za mými zády. ,,Já vím, já vím. Musela jsem hodit přeci sprchu," řekla jsem a otočila se k němu čelem. ,,Tak jsi mi mohla říct, ať přijdu později, vždyť tam bydlím," ukázal prstem na panelák, který byl naproti fitka. ,,Tak já nevěděla, kde přesně bydlíš," mykla jsem rameny a on rozevřel ruce. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím, než mi došlo, co tohle gesto znamená. Objala jsem ho, ale po pár sekundách jsem se hned odtáhla. Ne, že by mi objetí vadilo, ale nechtěla jsem se objímat uprostřed cesty, kde zrovna procházelo nespočet Newyorčanů. Vydali jsme se cestou k mému domu a já netrpělivě čekala, co z něj vypadne. ,,Jaký byl trénink?" zeptal se. ,,Jo super, ani jsem neměla pojem o čase, proto jsem se trošku zdržela. Čekala jsem, že tak brzy ráno tam bude méně lidí, protože nemám ráda moc lidí ve fitku," řekla jsem. ,,Tak chodíš do centra. Proč ti vadí hodně lidí?" zeptal se a já se na něj podívala se zvednutým obočím. ,,Protože mám vždycky pocit, že blbě čumí. Nebo třeba jsou na stroji, na který bych chtěla já. No a já nemám odvahu se jich zeptat, jak dlouho tam ještě budou," podívala jsem se na něj, když v tom se mu zvedly koutky. ,,Ty jsi vážně hrozný stydlín," zasmál se. ,,Jsem ráda, že se bavíš, ale ono to je dost velký problém," řekla jsem s vážným pohledem, který vymizel během pár sekund. ,,Ty tvoje vážné pohledy nezkoušej, nikdy ti to nevydrží," smál se dál a já se zamračila, ale stejně mi to nevydrželo. Nechápu, jak to dělá. ,,Takže tvoje stydlínovství jsme probrali, co máš dneska v plánu?" zeptal se. ,,Přijít domů, dát si něco k jídlu, protože jsem ještě nic moc nesnědla, a pak se učit, protože potřebuji vytáhnout známky, no a k večeru asi zavolám Lucy, nebo Kate," řekla jsem a podívala se na něj, hned po tom, co jsem vyslovila její jméno. ,,To zní dost nudně," řekl a podíval se mi do očí. Neviděla jsem v ní žádné emoce, byl úplně prázdný. I když se tam něco odráželo, nedokázala jsem specifikovat, co to bylo. Nepatřím mezi ty lidi, kteří se lidem podívají do očí, a okamžitě vidí veškeré emoce, já poznám jen bolest, nebo smutek, ale nic jiného v mých silách není. A to se považuji za dost empatického člověka, avšak čtení emocí z očí není moje silná stránka. ,,A co máš v plánu ty?" zeptala jsem se ho. ,,No jdu s jedním stydlínem domů, pak se vrátím, abych si dal oběd, protože dneska je moje oblíbené jídlo. Řízek s bramborovým salátem." Dobře, tak teď jsem v těch očích tu radost viděla. ,,No a potom se taky podívám na něco do školy, vidím to na zahrání formulí s kluky, a pak napíšu nějakému stydlínovi, protože ty noci stále nezvládám," řekl s menším úsměvem. ,,Hele, nejsem zas takový stydlín, abys to musel používat pořád," zamračila jsem se a on se uchechtl. ,,Formule? To myslíš, jako závodění, a prostě vžžžm?" napodobila jsem ten zvuk, což ho dost rozesmálo. ,,Ano, přesně to Chriss," zasmál se. ,,Hele, já nejsem holka typu, hraju všechny hry, já jsem prostě holka," mykla jsem rameny. ,,Vždyť já vím," usmál se na mě. ,,A večer klidně napiš, nevadí mi to," pousmála jsem se na něj. ,,Dost mi pomáháš, nikdy bych neřekl, že to budeš zrovna ty," řekl a já se na něj nechápavě podívala. ,,Čekal jsem, že se ke mě taky otočíš zády," řekl. ,,Ne, tak. Dívej se," nadechla jsem se. ,,Jsem typ člověka, který potřebuje lidi poznat, než je odsoudí. Ano, udělala jsem si na tebe obrázek předem, ale vždycky tomu člověku dám šanci, aby mi ten obrázek buď potvrdil, nebo vyvrátil. A tys mi ho vyvrátil. Řekla bych, že by nikdo z našeho okolí neřekl, že si budeme, tak dobře rozumět," usmála jsem se nad vzpomínkou, jak jsem ho nemohla vystát. ,,Je to vtipné," podotkl. ,,Bavil jsem se právě i s Johnem, a ten sám říkal, že sis u něj dost šplhla, že by to od tebe nečekal," dodal. Jen pro upřesnění, John je jeho nejlepší kamarád. ,,On mě neměl rád? To vypadám, jako mrcha?" zeptala jsem se ho. ,,Ne, že by tě neměl rád, ale nemusel tě. Což se teď změnilo, po tom, co jsem mu o tobě vyprávěl." On o mě mluvil?! ,,Počkej, ty jsi o mě mluvil s Johnem?" zeptala jsem se ho. ,,Jo, tak řešila se ta Kate, takže na tebe padla řeč. Neboj se, ukázal jsem tě v tom nejlepším světle," řekl. ,,Tak v jiném to, ani nejde," zasmála jsem se. ,,No. No, nevím," zasmál se taky a já do něj píchla loktem. ,,Nech toho," ušklíbl se a píchl do mě prstem, nad čímž jsem vyjekla a zasloužila si hodně nechápavých pohledů, včetně toho Davidového. ,,Ty jsi lechtivá?" zeptal se s úšklebkem. ,,Jo, a právě proto to bylo naposledy, co jsi tohle udělal, jinak se z tebe stane žena," usmála jsem se a myslela to smrtelně vážně. ,,Uvidíme," zasmál se mojí poznámce. 

Došli jsme až k mému domu, kde jsme se objetím rozloučili. ,,Ještě jednou díky," řekl. ,,Přestaň mi furt děkovat," protočila jsem oči a zavřela branku. ,,Ahoj, Chriss," špitl moje jméno. ,,Ahoj," řekla jsem a zalezla do domu. ,,Tohle bylo zvláštní," pomyslela jsem si a zaplula přímo do kuchyně, odkud se linula nádherná vůně. ,,Mmm. Ty děláš lasagne?" vyjekla jsem nadšeně, když je máma zrovna vytáhla z trouby. ,,Jo, bylo to odhlasováno," usmála se na mě. ,,Takže jsem přišla přesně na oběd," olízla jsem si rty a hodila tašku na zem, abych si sedla. ,,Christino!" podívala se na mě přísně a já protočila oči. ,,No jo," zvedla jsem se a odnesla si tašku do pokoje. Rozhodla jsem se rovnou i převléct, a pak jsem se hned vrátila do kuchyně, kde na mě čekala moje porce. ,,Kde je táta?" zeptala jsem se. ,,Musel vzít šichtu navíc, takže přijde, až večer," řekla a já přikývla. Ve stejnou chvíli se k nám přidala i Nath, která do sebe začala ládovat jídlo, snad rychlostí blesku. Nechápu, že jí pak není zle, když to sní během pár sekund. Máma byla pravý opak, jídlo jedla pomalu, jak kdyby měla celý den. Proto říkám, že jsem celá máma. Naše tempo bylo totožné. 

-

Přetáhla jsem si veškeré učivo na postel, protože sedět u stolu se mi absolutně nechtělo. Moje tělo dávalo jasně najevo, jak moc jsem to dneska přehnala, a i přes ten fakt, že moje kancelářská židle je dosti pohodlná, na moji postel nemá. Vzala jsem si do ruky jeden z mnoha sešitů a zadívala jsem se, jen na ten název. Tohle bude to nejtěžší učení v životě.

Gif = Caroline ( Nina Dobrev)
Vaše názory?
Hi Davide!
Vaše Chriss 🌙