Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Dobře, a nezapomeň pozdravit Kate," vypadlo z mamky a já přikývla. 1/2

Nervózně jsem pochodovala po domě, jakoby ze mne měl odejít život. Nejen že chyběly poslední tři dny, než budu postavena před obtížnou zkouškou dospělosti, ale za necelých patnáct minut by tu měl být David, který mne vyzvedne a vezme přímo na jejich zahradu, kde bude nespočet mne neznámých tváří. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Davida jsem strach z jeho řízení neměla. Horší pro mě bylo postavit se před jeho rodiče a říct tu zpropadenou větu, kterou si opakuji v hlavě stále dokola, i přes to, že ji stejně v daném momentu změním. ,,Dobrý den, já jsem Chriss, kamarádka Davida," říkala jsem si dokola. Podívala jsem se naposledy na sebe do zrcadla a nespokojeně mlaskla. David říkal hlavně si vem pohodlné oblečení, ale o tom, jak mám přijet neřekl ani slovo. Měla jsem na sobě světle modré trhané džíny, které byly do pasu. Do nich jsem si zakasala černé tričko se spadlými rameny, které obtahovalo moje tělo. Nemělo výstřih, ani nic nevhodného, takže jsem se svým výběrem byla spokojená. Vše jsem doplnila obyčejným širokým páskem a boty jsem měla v téže barvě, co triko. Jenže ty na mne čekaly dole v předsíni. Vlasy, které mě absolutně neposlouchaly se opět kroutily do svých vln a neposedně dopadaly na má ramena. Snažila jsem si je jakkoliv uhladit, aby se z toho netvořila všelijaká hrůza, ale nešlo to. Naposledy jsem si zkontrolovala věci v menším černém baťůžku, kde jsem si dala obyčejné černé tepláky a jednu z Davidových mikin, kterou jsem "nechtěně" zapomínala již druhý týden doma. Základní hygienu a náhradní ponožky, kdyby mi náhodou byla opět zima. Sice říkal, že jejich zahrada je něco jako rodinný domek, ale mě je zima všude. Na jednu stranu se mi nechtělo sebou brát deku, ani polštář. Přestříkala jsem se naposledy parfémem a s hlubokým nádechem sešla schody dolů, kde odpočívala celá má domácnost. ,,Tak co," řekla jsem hlasitě a máma se jako jediná otočila. Prohlídla si mě od hlavy, až k patě a jemně se pousmála. ,,Moc ti to sluší," schválila mi můj outfit, když v tom se domem rozezněl zvuk mého telefonu. ,,Je tady," špitla jsem si pro sebe a moje nervozita mě málem donutila padnout na zem. ,,Tak já se vrátím teda zítra," řekla jsem. ,,Dobře, a nezapomeň pozdravit Kate," vypadlo z mamky a já přikývla. Jsem hrozná, já vím. Jenže jsem mámě nemohla říct, že vlastně pro mě nepřijela Kate, ale David. A že ve skutečnosti se nejedná o grilovačku, kde bude naše holčičí seskupení, avšak seznámení s Davidovou rodinou. Zabouchla jsem za sebou dveře a podívala se na šedou Mazdu, ve které spokojeně seděl můj nejlepší kamarád. 

Nervózně jsem se na něj podívala a on si mne prohlédl s úsměvem na rtech. Sedla jsem si na místo spolujezdce a on mi věnoval veškerou pozornost. ,,Ahoj prcku," pousmál se. ,,Ahoj," usmála jsem se a zapásala. ,,Ahoj," ozvalo se zezadu a já leknutím nadskočila. Otočila jsem se a viděla úsměv Dominika, který se na mne culil. ,,Ahoj prcku," rozcuchala jsem mu jeho kudrnaté vlasy, čímž jsem si zasloužila jeho naštvaný výraz s našpulenými rtíky. David nad námi jen zavrtěl hlavou a vyjel vstříc ulicemi. ,,Nervózní?" zeptal se a já přikývla s hlasitým nadechnutím. Přesně v tu chvíli se jeho ruka objevila na mém odhaleném stehnu, jelikož se jednalo o část kalhot, která byla značně roztrhaná. Podívala jsem se na jeho ruku a poté na něj, který se pečlivě věnoval řízení. ,,Neboj se, všechno bude v pořádku. Buď prostě trdlo, které znám a taky si tě zamilují," řekl a v tom se ozval malý. ,,Jsem si jistý, že tě budou mít rádi. Ví o tobě snad všechno," vyjekl a David vykulil oči, což mě neskutečně rozesmálo, ale zároveň vykolejilo. ,,Jak jako všechno?" zeptala jsem se. ,,Nic, Domčo sleduj!" vyrušil ho David a on zpozorněl, aby se porozhlédl kolem. ,,Hej! Ať mi to poví," řekla jsem a David protočil očima. ,,David o tobě mluví," ušklíbl se a já se rozesmála. Uviděla jsem jeho červenající se tváře a musela se pousmát, jelikož moje břicho udávalo jasné signály vřelého pocitu. Tohle mi rozhodně mou náladu zvedlo. David pustil písničky ještě hlasitěji, jakoby chtěl ticho v autě zaplnit hudbou. Jeho ruka byla stále na mém stehnu a jeho prsty párkrát přejeli po části mé odhalené kůže. Musel dost dobře cítit husinu, která z každého pohybu narůstala. Po chvilce zahnul na ulici, kde na konci byla slepá ulice. ,,Už tu jsme," řekl a poté zaparkoval u menšího rodinného domku s jedním patrem. Byl o dost menší, než náš dům, ale nikdy bych to netipla na obyčejnou zahradu. Sice jsem říkala, že už má nervozita lehce opadla, ale byla zpátky.