Kdo jsi? (Dokončeno)

Byl jediný, kdo tu mojí masku prokoukl.

Nakonec jsem rozklikla zprávu, i do toho exota balící mojí kamarádku, kde stálo: „Nebuď bručoun, za to, aby sis pokazila kino, ti Ben nestojí." Pousmála jsem se nad jeho zprávou, nahnula se, aby mě zaregistroval, a on hodil po mě nechápající pohled, včetně Kate. „Máš pravdu," řekla jsem. „Nevím, o čem mluvíš, ale já ji mám vždycky no," řekl a Kate se na mě podívala se zvednutým obočím. „Co víš ty, a já ne?" zeptala se ho a on mykl rameny. „O nic nejde," řekla jsem, a v tom se v kině zhaslo, aby mohl film začít.

-

„Páni, nemám slov," řekla jsem nadšeně, když jsme odcházeli z kina. Tenhle film mi zlepšil moji náladu o milion procent. „Nedáme si zmrzku?" navrhla Carol a my všichni nadšeně přikývli. „Nemůžu se dočkat," řekla Lucy, a já viděla, jak ji imaginární slina stéká po bradě. Šla jsem kousek popředu, před ostatními a přemýšlela nad zítřkem, kdy mám jít k Benovi. Z mého přemýšlení mě vytrhlo žduchnutí, které patřilo již zmíněnému exotovi. „Co děláš?" uchechtla jsem se. „Nepřemýšlej nad tím," řekl. „Nechápu, jak to děláš," povzdychla jsem si a koutkem oka se podívala, co dělají holky. Byly zabrané do rozhovoru, takže mě a Davida vůbec nevnímaly. „Jsem prostě dokonalý," pochválil se a já protočila panenky. „Zase tolik bych si nevěřila," uzemnila jsem ho, nad čím jen mlaskl. „Jen mě zajímalo, co udělal tentokrát. Přišla jsi mi v autě dost mimo," řekl a já se pousmála, upřímně? Byla jsem ráda, že je tak všímavý. „No je to trošku na dlouho, ale ve zkratce. Byl předevčírem u mě, a přes city mne donutil, abych mu pomohla s jeho tématem, které dostal v semináři." „Myslíš, abys za něj napsala seminárku?" zeptal se a já přikývla. „No dobře, ale slyšel jsem tě už několikrát číst tvoje slohovky. Myslíš si, že je profesorka, tak blbá, že to nepozná?" řekl a já si uvědomila, že mi zalichotil. „Páni, děkuji. Nebudu to psát celé, jen aby věděl, co a jak udělat." „To mi přijde, jako blbost, ale tak já bych pro ni. Udělal taky cokoliv," kývl hlavou ke Kate a já se ušklíbla. „Já to věděla," řekla jsem se smíchem, nad čím tentokrát protočil oči on. „Dobře a dál?" „Dneska mi volal, ve škole se moc nebavíme, tak jsem doufala, že se omluví, nebo si bude chtít povídat. Jenže vytáhl, zda jsem začala s tou jeho seminárkou, což mě vykolejilo. A hovor jsem mu tipla. Po půl hodině jsem mu to zvedla, ale neomluvil se. Řekl, ať nejsem tolik upjatá, protože to moc hrotím. A před filmem mi poslal dvě zprávy, zda platí zítřek. Máme se u něj dívat na film, ale mám strach tam jít. Těším se na něj neskutečně moc, ale zároveň mám divný pocit," řekla jsem své obavy klukovi, o kterém nevím naprosto nic, protože on jediný poznal, že se opravdu něco děje. Byl jediný, kdo tu mojí masku prokoukl. Byl vážně dobrý. „Jako promiň, ale nechápu, že sebou necháš tolik zametat." „No ty taky děláš všechno, jak ona pískne. Taky sebou necháš dost solidně zametat," řekla jsem a on se zamračil. „Nemyslela jsem to zle. Třeba si to neuvědomuješ, ale děláš to taky, Davide," vysvětlila jsem mu, ale jeho vráska mezi obočím byla stále. Asi jsem se ho dotkla. „Tak jasně," řekl ironicky a já měla chuť mu jednu střelit. „Podle mě by sis s ním měla vyjasnit, co od tebe chce. Podle mě moc dobře ví, jak na tom jsi, a využívá toho," řekl. „Jo, řekla bych, že my dva si nemáme, co vyčítat. Jsme v tomhle ohledu stejní," řekla jsem si pro sebe, ale mojí odpovědí bylo: „Jo, máš pravdu."

-

Odemkla jsem vchodové dveře, které jsem po vyzutí bot, hned zavřela a spokojeně vydechla. V domě bylo hrobové ticho, což znamenalo, že všichni spí. Bylo to dost neobvyklé, protože všichni jsou noční sovy. Nepřijela jsem zrovna nejpozději, bylo půl dvanácté večer a v našem domě je většinou živo do dvou do rána. Věci jsem si položila na jídelní stůl a natáhla se pro minerálku na lince v kuchyni. Moje žízeň zabíjela, protože jsem prahla po každé kapce. Moje mysl byla zaměstnána, jako vždycky, myšlenkami nad Benem, ale dnes to nebylo, jen o Benovi. Objevila se, tam i slova od Davida. Možná nebude, tak sebestředný, jak jsem si myslela. Hladově jsem se natáhla pro zelené jablko ve skleněné míse a tiše vyšla schody nahoru, kdy jsem za sebou okamžitě zavřela dveře. Převlékla jsem se do pyžama a automaticky zapnula topení. Myslela jsem, že každou chvíli zmrznu. Spokojeně jsem se podívala na věci poskládané po zemi, které mám v plánu narvat do tašky, kterou si beru sebou do Anglie. Jsem zvědavá, jak to tam všechno narvu. Rodiče zítra odjíždí za tetou do vedlejšího města, a já mám celý dům pro sebe, ale i přes to jsem se rozhodla jít k Benovi. Zítřek je u něj, ale další den je zase u nás. Chce mi pomoct ještě něco sbalit, a máme v plánu koukat na náš oblíbený seriál.
Dnešek nebyl, zas tak špatný. Neříkám, že bude patřit mezi mé oblíbené dny, ale rozhodla jsem se, že si zahraju na Bena. Neodepsala jsem mu, a jde vidět, že ho to překvapilo, protože během příjezdu domů mi nechal další zprávu. Odložila jsem telefon do nabíječky s tím, že mu odepíšu až ráno. Ulehla jsem spokojeně do postele a promítala si mé největší touhy a sny. Každý z vás ví, co nebo spíš, o kom se mi zdálo. 

Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙