Kdo jsi? (Dokončeno)

Bez tebe bych tu Itálii nezvládl.

Štěstí se na nás očividně usmálo. Všichni z mých blízkých to udělali! Nemohli jsme být štěstím bez sebe. Díky této novině jsme se všichni vzali a šli do nejbližšího podniku, abychom to nějak oslavili. Samozřejmě, že to pořádně rozjedeme v Itálii, ale přeci jen nás jedna sklenička nezabije. Teda, aspoň ty, co neřídí. Naštěstí jsme se usadili hned po pár minutách hledání. Posadili jsme se do rohu místnosti, jelikož téměř všechny stoly byly obsazeny. Díky bohu, že tu mají dostatečně velké stoly pro nás všechny. ,,Tak na nás," pronesla Kate se zářivým úsměvem na rtech s pozvednutím její číše. Všichni jsme udělali totéž. ,,Tak na nás," špitla jsem si spíš pro sebe a koutkem oka se podívala na Davida.

-

,,Víš, že jsi mě nemusel vozit?" řekla jsem, když zastavil pár metrů od mého domu. ,,Já vím, ale tak snad nepojedeš autobusem, když už jsem odmítl to lahodné víno," ušklíbl se. ,,No to je pravda, ale nemusel jsi. Mám nohy," řekla jsem a on protočil oči. ,,Furt budeš mrlmat na té puse?" ušklíbl se a já se mu podívala do očí. Snažila jsem se držet vážný výraz, přičemž jsem se zabodávala svými panenkami do těch jeho. ,,Co zkoušíš?" nadzvedl pravé obočí, kterým mě dostal a já vybuchla v obrovský smích. ,,Ten vážný pohled nikdy nezvládneš, prcku," cvrnknul mi do nosu a já si jako dítě založila ruce na hrudi s našpulenými rty. ,,Víš, že jsi roztomilá, když se takhle tváříš?" usmál se a ďubnul do mě prstem. ,,Hej! Proti pravidlům," vyjekla jsem se smíchem, když mě začal lechtat. ,,Co není psáno, není dáno," šibalsky se usmál a natáhl se blíž ke mně. ,,Nelechtej mě prosím," ohrnula jsem spodní ret a sledovala ho, jak se téměř tyčí nad mým tělem. Mé tělo polila husina. Zachvátil mne stažený žaludek. Obrovská nervozita provázena pocitem motýlků v břiše. Nevěděla jsem, co dělat, jak reagovat. Jen jsem přihlouple hleděla do jeho očí, ve kterých jsem měla pocit, že se topím. Z ničeho nic se jeho úsměv rozšířil, jeho ruka se dotkla mé tváře a já měla pocit, že to konečně udělá. Že ověří moje pocity, ale místo toho se odtáhl. Zmatená jsem na něj hleděla jako tělo bez duše. Vystoupil ze svého auta a já se nezmohla, ani na jeden pohyb. Vzal mi dech. Otevřel i mé dveře a já automaticky vystoupila, aniž bych si byla vědoma, že jsem nějaký receptor vyslala do mozku. Postavila jsem se naproti němu a neodvážila se mu podívat do očí. Udělal to za mne. Vzal do ruky mou bradu a přinutil mě se mu podívat do očí. ,,Děje se něco?" zeptal se a já se snažila, co nejfalešněji odpovědět s ještě falešnějším úsměvem. ,,Jsem ještě trošku v šoku z těch testů. Budu potřebovat pořádný odpočinek," usmála jsem se a padla do jeho objetí. ,,To určitě my oba, ale odpočineme si pořádně v Itálii," vzdychl a já se nemohla dočkat, až tam budeme.

-

Popisovat rodinnou večeři a slavnostní oběd mi přijde opravdu nudné a zbytečné. Zašli jsme si na oběd a na večeři udělala máma mé oblíbené jídlo. Celý tento den byl zpečetěn mým oblíbeným moučníkem a dvouhodinovým hovorem s holkami, který mi obohacoval David svými poznámkami. Jenže, co bych vám chtěla povědět. Pamatujete si na tu zprávu, co jsem poslala v den zkouškového? Ta sviňucha to úplně obešla a začala řešit jiné téma. Rozhodla jsem se ji napsat ten večer ještě jednou. ,,Viděla jsem tě, to nezakecáš!" ,,Ehm, o čem to mluvíš?" odepsala a mne bylo v tu chvíli jasné, že je červená jako rajče. ,,Tebe a Ragbiose v láskyplném objetí." ,,Ne, to jsme určitě nebyli my." Zasmála jsem se. ,,Příště si tě mám vyfotit?" zeptala jsem se. ,,Bylo to, to nejlepší objetí na světě," odepsala a já se rozesmála. ,,Takže, jak to mezi vámi je?" byla jsem zvědavá, jak nikdy před tím. ,,Já sama nevím," odepsala, což mne celkem zklamalo. ,,Třeba to zjistit, ať vám můžu udělat svatební oznámení o zasazení Koka," použila jsem její výraz. ,,No to víš, že jo." ,,Pamatuješ si? Vědma." Ušklíbla jsem se. ,,No právě, proto z těch tvých povídaček začínám mít dost velký strach." ,,To bys měla frajerko, to bys měla," odepsala jsem a následně odložila telefon. Ti dva se jednou vezmou, prostě to vím.

Takže jsem se vlastně nedozvěděla skoro nic nového. Stejně si myslím svoje a já se mýlím jen málokdy, což znamená, že mám prostě pravdu. Právě mě z mého přemýšlení ohledně Kateiných zpráv vyrušilo zvonění telefonu. ,,Mmm?" řekla jsem jelikož jsem nečetla jméno příchozího hovoru. ,,Takže mmm?" ozval se v telefon jeho hlas. ,,Copak troubo?" usmála jsem se a dala si ho nahlas. ,,Chtěl jsem se zeptat, co si balíš, jelikož mi dochází nápady," povzdychl si. Vzala jsem do ruky svůj seznam a začala předčítat vše, co na něm bylo napsáno.

,,Tím pádem mám nejspíš vše," řekl po pár minutách, kdy ještě hledal nějaké věci z mého seznamu, na které zapomněl. ,,Ještě, že mne máš," usmála jsem se. ,,Ha, to jo," zasmál se. ,,Co?" řekla jsem smutně a i přes to, že mne nevidí ohrnula spodní ret jako vždy. ,,Ale ty můj prcku. Samozřejmě. Bez tebe už nemůžu žít," řekl písklavějším hlasem a s úsměvem jsem zapnula hotový kufr. ,,Nemůžu se dočkat," řekla jsem. ,,Až s tebou budu dvanáct dní v kuse," pomyslela jsem si a sama pro sebe se usmála. ,,Taky se těším, konečně vypadneme z New Yorku. Už mě to tu přestává bavit," postěžoval si. ,,Máš tu mě, musí tě to bavit," oponovala jsem jeho názoru. ,,Tak to je samozřejmost, ale myslím to tak, že mi vadí stejné prostředí. Bez tebe bych tu Itálii nezvládl. Potřebuji tam svého bobka, se kterým budu trávit dvacet čtyři hodin denně."

Vaše názory??
Vaše Chriss ❤️