Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Zatím prcku," špitl a pohladil mne po tváři.

Nečekala bych, že mi to tak rychle uteče. Jenže ono to tak je vlastně vždycky. Kdykoliv kdy s ním trávím čas, ať už se jedná o celý den nebo jen pár hodin uteče to jako minuta. Ani jsem se nenadála a bruslilo jen pár lidí z celé školy. Hned na to profesorka řekla, že už se končí, ať opustíme plochu a odebereme se do školy na oběd. Podívala jsem se do těch zelených očí a musela se pousmál. Cítila jsem nepříjemné chvění a společně jsme vylezli z plochy. Pomohl mi rozvázat brusle a já mu vrátila jeho mikinu. ,,Ehm. Děkuji," řekla jsem, když jsme vyšli ze stadionu a podívali se na sebe. ,,Ty jdeš na oběd?" zeptal se. ,,Ne, zrušila jsem si ho. Nejspíš si něco uvařím sama," zvedla jsem nervózně ramena. ,,Chudák ta kuchyň," dobíral si mne a já potlačila nutkání protočit očima. ,,Náhodou jsem dobrá kuchařka," snažila jsem se obhájit, ale věděla jsem, že to je prohraná bitva už v tu chvíli, když jsem vyslovila slovo "náhodou". ,,No dobře, nechám tě přitom," uchechtl se a přitáhl si mě do objetí. Položil si bradu na mou hlavu. Muselo to vypadat komicky. Hladila jsem ho po zádech a nechtěla, aby tohle objetí skončilo. Ten pocit uvnitř mě, mě začal naplňovat, jak nikdy předtím. ,,Zatím prcku," špitl a pohladil mne po tváři. ,,Zatím Dájo," usmála jsem se a naklonila ruku k jeho dlani. Naposledy jsme se na sebe podívali a vyšli každý svou cestou. Zhluboka jsem se nadechla a vzala do ruky telefon, abych mohla zavolat Lucy. Potřebuji nějaké rady.

,,Ahoj," řekla jsem do telefonu. ,,No, ahoj," uchechtla se. ,,Já vím," řekla jsem, protože mi to bylo jasné. ,,Jak jsi nás mohla takhle vynechat," řekla. ,,Já nevím, myslela jsem, že bruslíme, jen pár minut, ale nakonec to prostě uteklo," vysvětlila jsem. ,,Utíká ti ten čas s ním nějak rychle, nepřijde ti?" ,,Ani nevíš, jak moc. Celkem mě to děsí." ,,A nejsi náhodou trošku zamilovaná?" Vykulila jsem oči a zakuckala se. ,,Cože? Jak tě to napadlo?" ,,Nevím, ale jste spolu skoro pořád. Je normální začít něco cítit. Sama jsi říkala, že takové spojení, co máš s ním jsi snad nikdy nezažila." ,,Tak to prr!" přerušila jsem ji. ,,Zažila. S tebou přeci." ,,Tak já jsem samozřejmost, ale myslím, že zrovna s ním. Vždyť jste se nesnášeli. Ber, že jste vážně skoro furt spolu. A to, ani nemluvím o to, že tě pozval, abys poznala jeho rodiče. Znáš jeho mladšího brášku, kterého nerad představuje ostatním. Bůh ví, co ještě plánuje," řekla a já začala nervóznět. ,,Nemůžu se zamilovat do svého nejlepšího kamaráda, vždycky to nedělá dobrotu. Pokud by nám to vyšlo, tak stejně, v červnu se odevzdávají přihlášky na univerzity. Každého vezmou jinam a já budu se zlomeným srdcem na Floridě?" zeptala jsem se a frustrovaně si rukou projela vlasy. ,,Děláš z toho opět nejhorší scénář, co se dá. Já se jen zeptala, ale ty hned myslíš na budoucnost. Musíš si jen ujasnit, co k němu opravdu cítíš." ,,Přátelství," vyhrkla jsem a skočila ji do řeči. ,,To byla podle mě, až moc rychlá reakce," zasmála se. ,,Nechci to pokazit. Jsem na to expert," vzdychla jsem. ,,Vážně nic necítíš?" zeptala se klidně. ,,Jen divné chvění, když jsme spolu. Prostě se s ním cítím svoje. Celkově nemyslím na nic jiného, když jsem s ním. Čas mi s ním utíká, a zároveň nechci, aby skončil. Jsem zmatená. Nevím, co mám dělat," vzdychla jsem a cítila slzy v očích. Před sebou jsem zahlédla svůj dům a sáhla do kapsy pro klíče. ,,Potřebovala bys na chvilku vypnout, aby sis uvědomila, co cítíš. Podle mě jsi hodně zmatená." ,,Jo to vím taky." Odemkla jsem dveře a po vyzutí rovnou přešla do pokoje, abych se převlékla. ,,Nechtěla bys přijet?" zeptala jsem se. ,,Kdy?" zeptala se. ,,No dneska je pátek, takže zítra," navrhla jsem. ,,Jasně, že přijedu." ,,Naši nejsou doma, takže bys mohla klidně přespat. To se domluvíme ještě ráno." ,,Tak super, já to řeknu doma, ale určitě nebude problém." Usmála jsem se a nemohla se dočkat, až strávíme nějaký čas jen my dvě samy. ,,Lucy. Budu muset končit. Půjdu si něco uvařit a kouknout na nějaký film, tak si ještě večer napíšeme," řekla jsem. ,,Dobře, tak zatím." ,,Zatím," tipla jsem hovor a přesunula se k židli, kde jsem měla poskládané oblečení na doma. Stáhla jsem si vlasy do drdolu a seběhla schody, jako maniak. Nemůžu se dočkat, až do sebe dostanu něco k jídlu. Zapnula jsem si opět jeden ze svých playlistů a dala se do přípravy těstovin s masem a zeleninou. 

-

Vzala jsem si hrnek kávy, co jsem měla položený na kuchyňské lince a přesunula se na venkovní terasu. Miluji rána, jako jsou tato. Žádný řev, prostě naprostý klid. Opřela jsem se a vychutnávala si příjemné teplo začínajícího léta. Porozhlédla jsem se po keřících ostružin, malin a borůvek, které začínaly dávat znát svou přítomnost. Díky bohu, za to, že nejsem alergik. Neužívala bych si kvetoucí rostliny, tak moc jako teď. Ne, že bych byla floristka, ani nic takového. Jsem ráda, že poznám pár kytek, ale jejich krásu ocenit dokážu. Navíc máma si na tom hodně potrpí. Zabodla jsem svůj pohled na menší bazén a nemohla si odpustit úsměv. Pokud dneska bude dost teplo, tak si zaplavu. To mi zní jako dobrý plán. Kolem druhé hodiny by měla přijet Lucy s tím, že tu zůstane, až do večera, a poté musí bohužel domů. Nedošlo mi, že se rodiče vrací v devět ráno a nechci ji vyhazovat, tak brzy. Vím, že rodiče budou z jejich výletování naprosto vyšťavení, takže je nechci zatěžovat mou návštěvou. Moje energie byla sice plná, ale nechtělo se my vymýšlet žádný oběd. Rozhodla jsem se hodinu před tím, než Lucy dorazí objednat pizzu, která by nám měla vystačit do konce dne. Plán dne zní jasně. Dívat se na romantické filmy, mluvit, dívat se na psychologické filmy, mluvit, odpočívat na zahradě, mluvit, jíst a hlavně, abych nezapomněla, tak mluvit. Potřebuji konečně přijít na to, co se to ve mě odehrává za boj. Z mého přemýšlení mě vytrhlo cinknutí telefonu. ,,Co máš zítra v plánu?" stálo ve zprávě a já opět pocítila to chvění, které se stávalo zvykem. 

Vaše názory?
Vaše Chriss