Kdo jsi? (Dokončeno)

Všechno jednou přebolí.

Hodina dneska uběhla rychleji, než jsem čekala, a než jsem se nadála byla obědová pauza, na kterou jsem se opravdu těšila, protože pak mě čekají poslední tři hodiny a konec dnešního dne. Na oběd bylo pro mě naprosté neznámé, ani jsem to nějak neřešila, ale spíš se těšila na zaslouženou pauzu, která mi byla přidělena. Kate s Davidem byli na obědě mezi prvními, nikdy na nás nečekají, jelikož jejich skupina končí většinou o pár minut dřív, takže sedí i u jiného stolu. Neumí prostě říct, že tohle místo není pro ostatní, ale jen pro partu. My s holkami jsme si sedly k jinému stolu, kde nás sedí většinou pět. Přesněji já, Lucy, Tess, Nath a Caroline, někdy si k nám přisedne i Kate. Holky řešily nějaké mě nezajímavé téma, a já se opět zabrala do myšlenek k Benovi. Nesedl si k nám, i přes to, že mi to tolikrát slíbil. Dneska večer se máme vidět. Má zápas a pozval mě, abych byla jeho talisman pro štěstí. Ben hraje hokej od svých tří let, a je to jeho vášeň, na nic jiného nemá čas, ale někdy si najde pár hodin jen pro mne, což mi vykouzlí úsměv na tváři.

Po dojedení jsme odnesly tácky k výdejnímu okénku a odešly zpět do budovy školy, abychom si sedly k našemu stolu ve studovně, kde už většinou sedíme všichni. Koukla jsem se na zadní stůl, kde seděla Kate s Davidem a Benem. Neměla jsem radost, že budu sedět u jednoho stolu s Benem, protože jsem mu chtěla dát najevo, že mě tou jeho ignorací naštval. Nepromluvil se mnou ani jedno slovo, ani se na mě nepodíval, cítila jsem se jako vzduch. Kate a David tam zase něco řešili a chechtali se, bože! Jak tohle může Lucy přehlížet. Žduchla jsem do ní loktem a očima ji naznačila ať sleduje, ona přikývla a nenápadně se na ně dívala. Kate se usmívala jako sluníčko, nedivím se, že do ní David neustále kutí, když mu jasně dává zelenou. Neměla jsem žaludek se na to dívat, protože večer mi básní o tom, jak jí Adam chybí, ale poté otočí, že potřebuje náplast. Davida. Adam, to je kapitola sama o sobě. Toho kluka jsem nikdy neměla ráda, připomíná mi drogově závislou trosku, což podle Kate není absolutně pravda, ale já si budu myslet svoje. Je na vás, na jakou stranu se přikloníte, ale podle mě kluk, co si doma pěstuje vlastní zboží je smažka. Nicméně byli spolu něco málo přes tři roky, a před necelými dvěma měsíci se rozhodla to ukončit, že už na to nemá sílu. Podpořila jsem ji, protože ona má na lepšího kluka. I přes to, že má zlomené srdce si nepřeji, aby si dělala náplast z člověka, který ji má očividně hodně rád. Sama mi řekla, že k němu nedokáže cítit něco víc, protože to je přeci, jen David. Jenže u Davida si nejsem, tak jistá, protože to, jak se na ni dívá, ho dost dobře prozrazuje. Nechtěla jsem se zabírat, jen jimi, proto jsem si vzala do ruky telefon s nadějí, že mi aspoň Ben napsal, ale on nic. Měl sluchátka, hlavou slouženou společně s rukama na lavici a dělal, že o nás neví. Tohle dělá poslední dobou často, a řeknu vám, že mi to dělá starost. Ben na tom není z psychického hlediska vůbec dobře, bojuje se svou nemocí, a sám mi říká, že jsem jediná, co mu pomáhá zahnat jeho děsivé stavy. Chtěla jsem do něj kopnout nohou, ale moje celková délka 165 centimetrů mi to nedovolovala. Lucy se na mě dívala podezíravým pohledem: „Co to sakra děláš?" a já jen mykla rameny, aby to neřešila.
Vysvětlovat ji, že jsem zamilovaná do Bena víc, než jsme si obě myslely, bylo na moji dnešní kapacitu energie opravdu nedosažitelné. Ještě, že mě čekají poslední tři hodiny, kde se budu věnovat, jen angličtině a mému semináři z chemie, kde Ben rozhodně nebude. 

Druhou kapitolu jsem prostě vydat musela, po tom vašem ohlasu?
Byla jsem přesvědčená o tom, že dneska vyjde druhá.
Moc vám děkuji za podporu ❤
Vaše Chriss 🌙