Behind the walls

7.

"Anežko, myslím, že máme problém." Zasměji se, když se podívám na buchtu, která se srazila. Říkala jsem jí ale, že moc nepeču.

"Já se z tebe zblázním holka, že si tam nedala kypřící prášek?" Podívá se na můj výtvor a hned ji dojde, co jsem zapomněla dát do těsta. Myslím, že ze mě pekařka nebude.

"Asi jsem zapomněla." Šťouchnu do té buchty, která mojí chybou nevyběhla. Anežka kroutí hlavou nad mým pekařským umem, ale nakonec se zasměje.

"Víš co? Já to udělám znovu, ty se můžeš věnovat těm steakům." Navrhne a já jenom zakývám na souhlas. Myslím, že bude lepší, když se vyměníme, protože pečení evidentně není moje silná stránka.

"Já stále nechápu, jak si tam zapomněla dát prášek do pečiva." Směje se, když tu buchtu zkoumá.

"Asi jsem se nepodívala do toho receptu pořádně." Začnu se smát taky, když vidím, jak ta buchta vypadá. Třeba mě to za ten pobyt tady ale stihne naučit péct.

"To jsem rád, že je tu taková sranda."Zahřmí Calinův hlas při příchodu do místnosti a smích utichne.

"Kláro, potřebuju, aby si šla se mnou." Promluví ke mně hlasem ve kterém není ani hněv nebo pohrdání, což je za tu dobu tady poprvé.

"Dobře." Položím pánev s masem na plotnu a omluvným pohledem, který věnuji Anežce odcházím za Calinem, jak po mně bylo žádáno.

"Jak jistě víš, dneska odjíždím pryč na pár dní a potřebuju s tebou ještě něco zařídit." Otevírá dveře do místotnoti, kde jsem ještě nebyla a pouští mě do nich jako první, což bych od něj nečekala. Umí být evidentně i gentleman, když chce.

"A co to má co dělat se mnou?" Zeptám se ho, když si všimnu, že je v místnosti Marek, který má na tváři úsměv od ucha k uchu.

"Marku." Řekne k tomu idiotivi, zatímco moji otázku zase přejde. Marek se ke mně rozejde, což mě začne děsit, takže začnu couvat, ale nakonec stejně narazím do Calina, který mě chytí.

"Může mi tu někdo kurva vysvětlit, o co se snažíte?" Začnu se bránit, ale nalijme si čistého vína, nemám proti němu šanci. Marek zatímco já se snažím Calinovi dostat ze sevření bere něco s jehlou na konci a začíná se ke mně přibližovat.

"To je takový pojištění, kdyby si nám utekla, abychom tě zase našli." Zašeptá mi do ucha Calin. Nenapadlo by mě, že mě očipují, jako nějakého psa, aby mohli hlídat, kde jsem.

"Opovaž se s tím ke mně přiblížit." Začnu sebou cukat ještě víc, aby neměl tak jednoduchý se trefit. "Nejsem zvíře, abyste mě čipovali." Snažím se ho kopnout, ale on je v úhybech lepší než jsem si myslela.

"Kurva chyť mi jí pořádně, cuká se jak malý dítě." Promluví Marek ke Calinovi, což mi udělá radost, protože vím, že mám na vrch i když se snaží o opak.

"Kde se ta síla v tobě bere?" Promluví ke mně Calin. Jsem ráda, že má co dělat mě udržet. Řekla bych, že tady se krásně ukazuje moje chození na bojové sporty v rámci policie.

"Prostě mě nech být, já nikam utíkat nebudu." Lžu, protože jestli mi tohle dostanou pod kůži, je to konec mého útěku.

"Nejsem idiot. Je mi jasný, že se odsud pokusíš dostat a moc dobře víš, že ti to tohle nedovolí." Sevře mě pevně a podaří se mu dokonce zaklínit moje nohy mezi těmi jeho.

"Ne, opovaž se." Začnu trochu vyšilovat, protože vím, že mám smůlu. Sevření už je silný tak, že skoro nemůžu dýchat, což mi značně znemožňuje jakýkoli pohyb. A čím víc je Marek blíž, tím víc šílím.