Behind the walls

52.

"Nejsi doufám naštvaná?" Vchází za mnou do koupelny Calin. Chci si dát vanu a nějak to celé rozdýchat. Proto pouštím kohoutek a do vody dávám pěnu. Bez ní by vana nebyla vanou.

"Jsem. Uvědomuješ si, že nemůžeš moje tělo využívat, pro svoje účely? Jak by se tohle líbilo tobě?" Máchám rukama ve vzduchu. Přijdu si svým způsobem zneužitě. Jak kdyby mě použil jenom na zjištění toho, co chce vědět. Možná z toho dělám moc velkou vědu, ale cítím se teď hrozně. Cítím se jako věc. A i kdybych to přeháněla, tady jde zkrátka o nějaký princip.

"Promiň, ale sama si viděla, že si lhala. A já potřebuju vědět pravdu." Omlouvá moje mučení. Na tohle ale neskočím.

"A to ses mě nemohl normálně zeptat? Jako třeba já tebe? Navíc to proč jsem ti lhala, je jednoduchý. Nechtěla jsem si s tebou zrovna dvakrát povídat. Už vidím tebe, jak by sis chtěl povídat, kdybych ti to dělala rukou." Kroutím hlavou nad tou představou. On zrovna. Všichni jsou blbý, jenom on je pan dokonalý. Takový je ale od začátku. Někdy se to projevuje víc, někdy skoro vůbec.

"Tak už se nezlob. Můžu ti to nějak vynahradit?" Přichází ke mně a vlasy mi začne spínat do culíku. Ví přesně, co jsem chtěla udělat. Nemám ráda, když mám ve vaně mokrý vlasy. Jsem asi blázen, ale vlasy si myju jindy než si myju tělo.

"Ne nemůžeš. A druhá věc je, co s těmi informacemi vůbec půjdeš dělat? Zabiješ Káju a Maxe necháš zmlátit? To hodně štěstí." Koukám mu do oči skrz odraz v zrcadle. On mi pečlivě gumičku obtáčí kolem vlasů, aby mi culík držel.

"Přesně jak si řekla." Pronese naprosto vážně. Jestli zabije Káju, zabiju já jeho. Jakože jsem to už malém jednou udělala. "Dělám si srandu. S Maxem si to vyřídíme jinak než násilím, bude ho to ale mrzet ještě víc. A Káju věřím, že zvládneš ty." Pousměje se. Jestli si myslí, že je tohle vtipný, tak si zaslouží profackovat.

"Ty si vtipnej." Zamračím se. Jeho ruce jsou ještě stále v mých vlasech a pozoruje mě. Ví, že jsem naštvaná. Ale to je dobře. Ať třeba jednou uzná chybu. Ono by mu to neublížilo.

"Promiň, můžu ti nějak zlepšit náladu?" Zní aspoň trochu provinile.

"Co třeba mě příště takhle nevydírat. Tohle by Max neudělal. Ten si mě vážil." Pronesu posměšně. Vím, že ho to naštve. Tím jsem si jistá.

"Tak hlavně, že tě praštil." Pustí moje vlasy a bouchne do dveří. Přesně, jak jsem očekávala. Už ho mám omotaného kolem prstu a vím, co říct. Přesně takhle se teď cítím já.

"Za to ty si hrdina." Řeknu sarkasticky a vytočím ho tak ještě víc.

"Za to jsem se ti snad omluvil." Otočí se ke mně. Nemyslím si ale, že jsem to přehnala a rozhodně se nebudu omlouvat. To on to podělal, ne já.

"Já vím, musela jsem ti to ale nějak vrátit." Objímám ho zezadu, abych to všechno aspoň trochu usmířila. Na tomhle svět nestoji, i když by si měl pamatovat, že tohle nebylo pěkný.

"Abys mě ještě nenaštvala." Usměje se. Krize je zažehnána. Je to dobrý.

"Jdu si dát tu vanu. Budeš tu se mnou? Nebo půjdeš?" Pustím Calina a začnu ze sebe sundavat oblečení. Jsem si jistá, že zůstane. Nedokáže mi odolat. Je jak malý kluk.

"Děláš, jak kdybych teď mohl odejít." Přetáhne si triko přes hlavu a usměje. Čekala jsem něco jiného? Ne nečekala. A než se naději, sedíme spolu ve vaně. On se opírá o stranu vany a já o něj. Moje tváře jsou červené. Nejsem zvyklá být před někým nahá, což je paradox, potom všem, co se odehrálo.