Behind the walls

9.

"Skáču." Zakřičím na Petra, který je v bazénu, zatímco se rozběhnu a skočím za ním.

"Kláro, ty si taková mrcha." Pronese, když se vynoří potom, co jsem na něj skočila. Já se směji, protože to podle toho kašle, který se z něj ozývá, to vypadá, jak když každou chvíli umře. "Ty mě normálně zabiješ." Opře se o hranu bazénu, jakmile to aspoň trochu rozdýchá.

"Neboj, umřít bych tě nenchala. Dýchání z úst do úst zvládám." Posuměji se na něj a vylezu po žebříku ven z bazénu, protože voda není úplně teplá.

"V tom případě mě klidně utop." Změní názor, když se dozví o tom, co bych pro jeho záchranu udělala, kdyby to bylo potřeba.

"Hej vy dva, máte dneska něco večer?" Přiběhne k nám Marek, který jsem ani nevěděla, že se tu někde pohybuje. Doufala jsem, že společně s Calinem a Radimem odjel pryč, ale evidentně tu zůstal.

"No jasně, že jo. Já tady toho mám na práci od návštěvy své babičky až po učení se do školy do které každý den musím chodit." Odpovím mu ironicky. Tohle je otázka na kterou se nedá inteligentně odpovědět, protože jsem tu zavřená a nikam nesmím, takže logicky asi nemůžu mít plný diář akcí a schůzek.

"Ty máš zase náladu, budu muset řict Calinovi, ať už tě ošuká." Sedne si ke mně na lehátko, na které jsem si chtěla lehnout, ale on mi to znemožní.

"Už se pokusil a skončil se zbraní u hlavy, takže to můžeš zkusit, ale pochybuju, že mu to vyjde." Pousměji se nad tím, co se stalo dva dny zpátky. Baví mě sledovat výraz Marka, který mi nevěří a Petra, který se usměje, protože pochopi, že jsem schopná všeho.

"To kecáš." Pokusí se zjistit, jestli to, co jsem řekla, je vtip. Myslím ale, že to jak zakroutím hlavou ho přesvědčí o tom, že nelžu.

"Proč si přišel Marku?" Zmizí Petrovi úsměv ze tváře, když se očima ode mě přesune k Markovi. Ještě stále jsme nezjistla, proč se nemají rádi, ale hořím zvědavostí to zjistit, jelikož to napjetí mezi těma dvěma by se dalo krájet.

"Dneska je u mě v baru akce a tak jsem vám přišel říct, že vás tam čekám, teda aspoň tebe Klárko." Vysloví mojen jméno způsobem a který ho mám chuť shodit do bazénu, ale nakonec se jenom nadechnu a nechám to být.

"Nikam nepojedeme." Rozhodne za mě docela ostře Petr.

"Ty nejezdi, jestli nechceš. Za Kláru už je stejně rozhodnuto." Sundá si brýle z očí, když se podívá na Petra plného vzteku. "Už jsem volal Calinovi." Vysvětlí mně, protože se na něj nechápavě koukám. Není tu náhodou Petr od toho, aby mě hlídal, na rozdíl od Marka?

"Jak jinak." Zakroutí hlavou. Marek se pousměje nad tím, jak je Petr naštvaný, ale místo nějaké jedovaté poznámky radši odejde. Já se zvedám a sedám si k Petrovi, abych mu aspoň trochu mohla zlepšit náladu.

"Doufám, že pojedeš." Vyjádřím to, co se mi honí v hlavě. Nechci být s Markem sama, jelikož mu nevěřím. Jeho oči jsou falešné, stejně jako jeho úsměv a nevěřím mu, že by se choval, podle pravidel, které tu momentálně platí.

"Neboj, nenechám tě v tom." Řekne věc, která mě uklidní. "Je to kretén a jsem to já, kdo tě má hlídat, takže se mnou můžeš počítat." Připomene mi skutečnost, které jsem si sama stihla všimnout. Má moc vysoké sebevědomí a myslím, že i jeho bych měla začít vychovávat, když už se o to snažím u Calina.

"Co se mezi vámi vůbec stalo? Už od první chvíle vidím, že ty nenávidíš jeho a on tebe." Ptám se zatímco si máchám nohy v bazénu, stejně jako on.

"Je to kokot, co si myslí, že může všechno. Leze všem do prdele a myslí jenom na sebe." Vysvětluje jaký Marek je. Tohle je ale něco, co už vím, nebo jsem si to aspoň myslela. Já jsem chtěla vědět, co se stalo přesně mezi nimi dvěma.

"Víš, já jsem spíš ale myslela to, proč si vadíte navzájem. Neříkej mi, že se mezi vámi něco nestalo." Podívám se mu do očí, abych zjistila, jestli to, co říká je pravda nebo ne. Jak jsem totiž zjistila, lidé vážně neumí lhát při pohledu do očí. Dříve jsem si totiž myslela, že je to jenom vymyšlené, pravda je ale opačná.

"To je jedno." Odmítne mi to říct. Co bych ale chtěla po pár dnech? Abychom byli nejlepší kamarádi? Takhle to Klárko nefunguje.

"Hele, víš že jsem skoro vystudovaná psycholožka, takže mi to klidně můžeš říct? Využij toho, že si za to neberu ty šílený peníze." Šťouchnu do něj loktem úsměvem na tváři.

"Dobře, jen to neber tak, že si stěžuju, jo?." Vydechne nakonec a já zakývývám na souhlas. "Ta minulá holka, kvůli který tady nejsou žiletky, jak si se rozčilovala, se pořezala ve vaně kvůli nám dvěma. Já jsem si s ní začal, i když jsem neměl, protože patřila Markovi, ale na rozdíl od něj jsem byl na ní hodný a bylo mi jí líto. On to zjistil a tu holka pak ničil tak dlouho dokud si nevzala život, protože nesnesl, že ho ta holka vyměnila za mě." Máchá nohy ve vodě, ale mě víc zajímá jeho výraz a pohled. Je naštvaný a smutný tak, jak jsem ho ještě neviděla. Na druhou stranu nechápu, jak tu ty holky mohly držet a brát je jako věci, co vlastní.

"On ví, že to bylo kvůli němu?" Ptám se ho. Jsem naštvaná stejně, jako on i když on je naštvaný o něco víc pravděpodobně. Vadí mi, že je tu někdo takový. Calin je možná cholerický a bezcitný blázen, ale aspoň se zatím neukázal jako někdo, kdo by nejednal fér. Chová se ke mně zle jenom, když mu dávám důvod.

"Ne, vím to jenom já, protože napsala dopis, ve kterém vyjmenovala, všechno, co jí dělal. Byla to moje chyba, měl jsem si na něj dát pozor." Přiznává něco, s čím nesouhlasím.

"Hej, to že je on debil, neznamená, že je to tvoje chyba." Promluvím na něj, čímž si vyžádám jeho pozornost. Jakmile se kouká na mě a ne na vodu, rozhodnu se ho obejmout. "Místo toho tu teď můžeš dát pozor na mě." Navrhnu, abych ho aspoň trochu zlepšila náladu.

"Nebo tě taky můžu utopit." Zašeptá a ucítím, jak nás shazuje do bazénu. Nadechnou se samozřejmě nestihnu, takže se přitopím, což je svým způsobem karma za to, že jsem mu to samé udělala pár chvil na zpět. Myslím, že chtěl změnit téma a tohle pro něj byla jediná forma útěku, čemuž se nemůžu divit.

"Tak tohle ti vrátím kamaráde." Promluvím, když dokašlu a konečně se vzpamatuji.

"Už se tě bojím." Zahraje strach, ale myslím, že tímhle krokem se přepočítal. Ze mě si nikdo nebude dělat srandu.

"Kamaráde, já vlastním hnědý pásek v Judu a mám za sebou hodiny obrany u policie, takže jestli se chceš prát, jsem pro." Ukážu na něj dramaticky a důležtě prstem.

"Já se s holkama neperu." Zakroutí hlavou, což mě naštve.

"Tak zaprvé, jsem pyšná feministka, takže se tu nepokoušej z mého pohlaví dělat něco míň a za druhé ty se nechceš prát, protože víš, že bych tě porazila." Zamračím se a pokosím se ho vyprovokovat. Jsem hrdá na to být holka a zase tak slabá si nepřijdu.

"Ty mě nepřestaneš snad nikdy překvapovat." Zasměje se tomu, co jsem řekla. "Ale jako feministka tady moc daleko nedojdeš." Skousne si ret, aby se nezačal smát.

"To si piš, že dojdu, jenom se tu se mnou někdo musí poprat, aby vám došlo, že vlastně nejsem slabá holka." Vylézám ze studeného bazénu, jelikož už se souboje nedočkám. Bazén na to že je květen je ještě studený, takže abych nenastydla volím radši opalování.

...

Ahooj, další kapitola je tadyyy. Upřímně takhle knížka mě neskutečně baví psát, je to takový můj únik z reality.

Já jenom doufám, že se mate hezky a užíváte si hezkého počasí i když bychom měli být doma.

Mějte se a u další kapitoly sluníčka ❤️