Behind the walls

19.

„Klárko, ještě spíte?" Promluví na mě hlas, který patří Anežce potichu, aby neprobudila Calina vedle mě.

„Já už ne, ale on ještě jo." Zašeptám s úsměvem na tváři při pohledu na Calina, který ještě spokojeně spí.

„Já jen že jsou tu kluci a potřebují s ním něco nutně vyřešit." Vysvětluje mi mezi dveřmi. Z toho nejsem zrovna nadšená, protože se bojím, jak bude reagovat, až ho zbudím. Nerada bych ho totiž naštvala už po ránu.

„A nechcete ho probrat radši vy, mě by asi vzteky rozkousal." Požádám ji o laskavost, když vstanu z postele. Ona evidentně pochopí, že jsou moje obavy oprávněné a rozejde se do pokoje, zatímco já se rozejdu do koupelny dát si sprchu.

„Chlapečku, vstávej." Uslyším Anežku potichu a jemně budit Calina. Je roztomilé, jak se k němu chová, jak k malému klukovi, i když je tím, kým je.

„Co se děje?" Řekne rozespale, když si začne mnout oči, které následně otevře. „Děje se něco teto?" Osloví Anežku teto, což mě zarazí. Myslela jsem, že tu všechny oslovuje jménem a chová se k nim s velkým odstupem. Dokonce jsem sama slyšela, že k ní mluví, jak nějakému robotovi, proto mě pak zarazil fakt, že ho zná od miminka.

„Máš tu kluky, kteří s tebou potřebují něco probrat." Oznámí mu, jakmile si Calin sedne. Možná bych je neměla takhle sledovat, ale už jsem od přírody takhle zvědavá.

„Ty vole." Vydechne unaveně, mezitímco si prohrábne vlasy. „Vyřiď jim prosím, že tam do pěti minut jsem." Promluví k Anežce, která už je u dveří. Překvapuje mě, že Calin umí něco, jako je slovo prosím. Evidentně je slušně vychovaný, jenom to nedává na obdiv každému.

„Dobře. Jinak Klárka si šla dát sprchu, kdyby si jí hledal." Řekne, ještě než odejde. Já se proto radši zamykám v koupelně a pouštím na sebe proud chladné vody. Začínám být trochu zmatená z Calina jako z člověka. Jedna jeho část je zlá a bezcitná, jak už jsem stihla zjistit. Je schopný na člověka namířit zbraň s ledově klidným výrazem, nebo mě chytit pod krkem. Na druhou stranu, jakmile přijde Anežka, je jako malý kluk. Je s ním sranda, teda aspoň včera byla a ukázal, že to není tak bezcitný kluk.

„Hej Kláro, myslíš, že by si mohla ven?" Přeruší mě z přemýšlení Calínův hlas po asi deseti minutách, jakmile vylezu ze sprchy.

„Jsem v ručníku, počkej chvíli." Oznámím mu s protočením očí, což by asi nerad viděl. S oblékáním radši pohnu, protože jeho hlas nezní nadšeně, překvapivě a vyjdu ven z koupelny.

„Potřebuju vědět, co si řekla do toho telefonu." Podívá se na mě vážně, jakmile se ke mně otočí. To tu dlouho nebylo.

„Ehmm, proč?" Divím se, mezitímco dávám ručník na topení.

„Prostě mi kurva řekni, co si do toho podělaného telefonu řekla." Bouchne rukou do nočního stolu tak, že nadskočím. Jeho výbuchu už mě ani nepřekvapuje, protože už tu dlouho nebyl.

„Dobře řeknu, jenom v klidu." Zvednu ruce do vzduchu, aby pochopil, že se nechci hádat. „Řekla jsem mu, že jsem u někoho jménem Calin a že tu padlo jméno DKop." Přiznám popravdě věc, za kterou mě bude chtít zabít. Stejně si ale stojím zatím, že se odsud dostanu.

„V tom případě buď připravená, že se budeme stěhovat." Pronese zničehonic, což mě zarazí. „Oni nejenom, že už mají naše jména i fotky, ale chystají se na naše domovní prohlídky, takže je jenom otázka času, než najdou, kde jsme." Říká, když jeho ruce zajednou do jeho vlasů. Já se pro změnu nemůžu ubránit úsměvu, který se mi vytvoří na tváři v reakci na schopnost naší policie.