Behind the walls

47.

„Tak co, ještě tě neunesli?" Obejme mě Kája, zatímco zavtipkuje. Někdy má humor, hodný pětiletého dítěte. Na druhou stranu umí být vtipná a jej s ní sranda, takže ji to vyčítat nebudu. Takhle si ji ale pamatuji. 

„Už mě asi nechtějí." Zalžu. Kdyby jenom věděla, kdo před pár minutami vylezl z okna ven. 

„Ahoj Kubo." Obejmu usmívající se ho kluka s blonďatými vlasy a zelenými očima. „Co to neseš?" Podívám se do tašky, kterou přinesl. A i když je mi jasné, co v tašce je, stejně se optám. 

„Něco, bez čeho party nemůže být." Lišácky se usměje a zavře za sebou dveře. Já se rozejdu do obýváku, kde si sednu na gauč.

„Uvědomuješ si ale, že si můžu dát maximálně jednu skleničku?" Podívám se na něj s pozvednutým obočím, jak kdyby nevěděl, že mi můj zdravotní stav nedovolí se opít tak, jako jemu. On sám je s alkoholem velký kamarád. 

„Aspoň toho bude víc pro mě." Mrkne na mě, což si získá jenom moje zakroucení hlavou. To už ale nevnímá, protože začne flašky s alkoholem dávat na linku. Nechápu, že toho přinesl tolik jenom pro sebe, docela se divím, že jeho játra ještě fungují.

„Slyšela jsem, že si dala Maxovi kopačky." Sedne si ke mně na gauč Kája. 

„Je ještě někdo, kdo to neví?" Zakroutím hlavou nad faktem, že je tohle už veřejně známá informace, i když jsem ji aspoň já nikomu, teda až na tátu neříkala. 

„Pochybuju, Max to teď říká úplně všem a pomalu u toho brečí." Tváří se u toho dost znechuceně. Maxe nikdy moc nemusela, ale naučila se ho neřešit. Třeba takový Kuba si s ním ale neskutečně rozuměl, stejně jako můj táta. Proto jsem se bála jejich reakce na to, že jsem mu dala kopačky. Nakonec to ale dopadlo lépe, než jsem si myslela, teda aspoň u táty.

„To ho to tak mrzí?" Ptám se trochu zděšeně. Nebyla jsem na něj totiž moc milá. 

„Ne, smutek je to poslední, co cítí. Je jenom naštvaný, že si nedělala to, co po tobě chtěl a ukázala si mu jednou, že nejsi jeho poskok." Mrkne na mě, jak kdybych do teď byla nějaká ovce, co skákala, jak on píská. Tenkrát mi to ale nevadilo. Měla jsem ho ráda a chtěla jsem, aby byl šťastný.

„Hele, takhle o něm nemluv, měl ji rád a nezaslouží si to." Zastane se ho Kuba za což schytá dost zlý pohled od Káji. Není chvíle, kdy by si ty dva nevjeli do vlasů. Já už ale konečně můžu říct, že to chápu. S Davidem jsme se hádali nepřetržitě.

„Proto vojel tu holku holku z forenzního. Ty si vážně absolutně mimo." Řekne něco, co dává hlavu a patu, na druhou stranu, já jsem taky spala s Petrem a nemyslím si, že to bylo jenom kvůli tomu, že jsem si k němu vytvořila vztah, jako k někomu, kdo mi pomáhal. Měla jsem ho ráda, proto Maxe chápu.

„Uvědomuješ si, co to muselo být pro Kláru, když to zjistila?" Otáčí se na něj a bere Kubovi vítr z plachet. Tomu spadne úsměv z tváře a místo něj se objeví smutek. Kája ho ještě stále probodává pohledem, jak kdyby udělal něco hrozného.

„Pro Kláru to nebylo nic, protože se tam vyspala s Petrem." Přiznám, díky čemuž oběma spadne brada.

„No to si děláš prdel? Proč si to neřekla? To proto si se s Maxem rozešla? Jak vypadá?" Vrhne se na mě s miliardou otázek. Kéž by byl naživu, protože kdyby byl, třeba by to všechno bylo úplně jinak. Třeba by mi toho psa dal on místo Calina, což mi připomíná, že bych ho měla jít zkontrolovat.

„Ne nechodíme spolu a ne, nerozešla jsem se s Maxem kvůli němu. Momentálně totiž leží s prostřelenou hrudí pod zemí. Musí to ale zůstat mezi námi, zvládnete to?" Polknu ten knedlík, který se objeví v mém krku.