Behind the walls

33.

Ráno mě budí světlo, které svítí do pokoje. Jestli jsem se tu něco naučila, je to vstávání brzy ráno, protože nikdo z kluků není až takový spáč, když teda vynechám rána po nějakých jejich večerech v klubech.

Calin spí a myslím, že ještě dlouho bude, vzhledem k tomu, v jakém přišel stavu. Aspoň budu mít čas si tak nějak všechno promyslet, protože jsem včera usnula dřív, než jsem stihla použít mozek.

Napadá mě proto jenom jedna otázka. Je to vážně dobrý nápad? Nevím, co na to řekne David, což je věc, která by mě normálně nezajímala, ale vzhledem k tomu, co udělal už jsem trochu opatrnější. Navíc Calin je dost zvláštní typ člověka a nejsem si jistá, jestli je tohle vážně to, co chce. I když ve výsledku nevím ani já co chci, natož abych věděla co tohle všechno znamená.

A taky je tu další otázka. To spolu jako budeme chodit? Nebo spolu budeme jenom spát? Vždyť to nedává smysl. Sám říkal, že přítelkyně je slabost, kterou on nechce. Což mi říká, že buď spolu budeme jenom spát a nebo nebudeme, ale bude mezi námi něco.

Ve výsledku tu ale jsem stejně na omezenou dobu a bůh ví, jak to všechno dopadne. A proč bych si nemohla nechat zpříjemnit těch pár měsíců tady. Calin umí být fajn člověk a pokud se nám to povede držet na uzdě, bude to vyhovovat nám oběma. Navíc, nalijme si čistého vína, kdybych se tomu snažila bránit, nemělo by to cenu, stejně by mi nedal pokoj.

Zvedám se proto z postele tak, abych ho neprobudila a vycházím ven z pokoje. Potřebuji na vzduch, protože v pokoji je nedýchatelně, i přes to, že jsem nechala otevřené okno. Upřímně sama sebe obdivuji, že jsem s ním vydržela v pokoji a zvládla se neudusit.

"Dobré ráno krásko." Pozdraví mě ještě rozespalý Kuba, který vychází z pokoje stejně jako já.

"Jestli mi i po ránu říkáš krásko, tak mám pocit, že bys měl zajet do nejbližší optiky." Pronesu ironicky a vydávám se dolů ze schodů, zatímco slyším, jak se zasměje. "Jinak kdyby mě někdo hledal, budu venku, potřebuji na čerstvý vzduch." Řeknu ještě než se úplně rozdělíme, aby mě tu pak znovu nehledali, i když je mi jasné, že ještě stále funguje ten čip v mé ruce, takže by až takový problém neměli.

"Rozkaz šéfe." Zakývá hlavou a zmizí do jejich pracovny. Jakmile se potom já ocitnu na čerstvém vzduchu, uleví se mi. Rozcházím se potom do části velké zahrady, kde je vytvořený malý les s altánkem. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale on taky nebyl čas, když jsem že snažila každou chvílí utéct, nebo to aspoň dobře naplánovat.

"Kláro, si tu?" Ozve se za mnou hlas Vítka. Já tu vážně nebudu mít nikdy klid.

"Ne nejsem." Protočím oči, protože mě tu moc dobře vidí a stejně se zeptá.

"Neviděla si Calina? Včera zmizel a ještě se neozval." Objeví se v jeho očích trocha strachu. To mně se pro změnu objeví na tváři úsměv, když si vzpomenu na to, jaký byl, když mu krví proudil alkohol. "Takže viděla." Usměje se taky, přičemž si dá dvě a dvě dohromady, když si všimne mho úsměvu. To je to tak vidět?

"On něco říkal?" Zamračím se, protože mi dojde, že jestli si toho všimli ostatní, bude o tom vědět i David.

"Nemusel nic říkat, to vidíme všichni." Pousměje se nad tím, jak jsme průhlední. "Na tobě to možná tolik vidět nebylo, ale Calin z tebe šílel, když si odmlouvala. A znám Calina dost dlouho na to, abych věděl, že kdyby od tebe něco nechtěl, zabil by tě, potom, co si předváděla." Opře se rukou o sloup, který drží střechu altánku.

"Na stupnici od nuly do deseti, jak moc dobrý nápad je si s ním něco začít?" Zeptám se ho možná na trochu osobní otázku, ale co mám dělat, když je ještě pořádně neznám? Možná mě Calin přitahuje, ale nevím, jestli mi za ty všechny problémy, které to způsobí stojí. Řekla bych, že to všechno je spíš fyzické.