Given a Chance

Given a chance 6., Goddamnit.

Za normálních okolností mu pondělní rána vadí, ale dneska se doopravdy těší. Teda, ne že by nepřišel pozdě, dost pozdě na to, aby si musel zapínat pásek od kalhot po cestě do školy s kusem housky v puse, ale aspoň se netváří jako zkyslé mlíko. Otevře dveře do hlavní budovy, mine skříňky a rovnou vyběhne do patra, kde je učebna fyziky. A byl by tam o dvě až tři minuty dřív, kdyby zpoza rohu nevyšel Hemmings a nevrazil do něj. Michael měl samozřejmě otevřenou brašnu, takže když padl na zem a brašna s ním, vysypaly se z ní obě propisky, jedna kniha, šest cédéček a jeden univerzální sešit, ze kterého vypadly všechny listy.

"Kurva-!"

"Ježiši..."

"Hemmingsi," zavrčí Mike.

"Co t-!"

"Kurva, to mě stalkuješ, nebo co?!"

"N-!"

"Už tě mám plné zuby, koukej vypadnout!"

A zmatený Hemmings zmizí v kabinetu. Stejném kabinetu, do kterého má namířeno i Mike.

"Co..."

Michael hledí na dveře, načež prskne něco o zatracených kokotech, sesbírá svoje věci a ještě je ani nehodí do tašky, klepe na dveře kabinetu. Otevře bez vyzvání.

"Dobrý," pozdraví mimoděčně, Hemmingse ignoruje.

"Dobré ráno, Michaeli," pozdraví ho profesorka. "Posaď se vedle Luka. Zavolala jsem vás sem proto, že nastaly... menší komplikace. Oba jste se přihlásili na Akademii a oba budete se vším všudy potřebovat asi 10 minut. Bohužel, letos se nám přihlásilo na Akademii mnoho studentů, a my přirozeně dáváme větší prostor studentům posledních ročníků. Takže vám chci navrhnout, abyste svá vystoupení spojili v jedno."

Luke několikrát zamrká.

Mike vyprskne smíchy. Když ale pohlédne na profesorku, smích ho přejde. Ona se tváří vážně.

"Je mi to velmi líto, ale oba dva jste napsali, že budete hrát na kytaru a zpívat, a studenti mi řekli, že tohle jsou písničky od stejné kapely, tak... je mi to velmi líto. Ale máme prostor jen pro jednoho z vás, což samozřejmě... je poněkud neortodoxní, nedokázala bych vybrat, kdo z vás bude hrát a kdo ne, takže... buďto se spojíte, nebo vás budu muset požádat o odstoupení z Akademie, protože jste nejmladší studenti."

Ona nežertuje, uvědomí si Luke.

Ona si kurva nedělá prdel?! vyděsí se Mike.

V žádném případě. Nenechám toho malého troubu, aby mi zkazil vystoupení!

"Ale já jsem starší!" zkusí to Michael.

"Je mi... líto, Michaeli," ujistí ho profesorka. "Nebudu preferovat studenty, je to nesportovní."

Goddamnit.

"Musíte... mi říct nejpozději do středy, jestli budete vystupovat nebo ne. Buď.. oba společně, nebo... bohužel. Snad příští rok...?" pokusí se profesorka usmát.

Michael protočí oči. Toliko ke šťastnému pondělku.

Luke zavře oči a počítá do pěti. Takhle si své první veřejné vystoupení před skutečným reálným publikem tedy nepředstavoval.

"Vraťte se do tříd," vyzve je profesorka. "A nezapomeňte mi dát vědět... ohledně toho vystoupení. Do středečního poledne, ano?"

To není moc času. Tedy, je to spousta času. Protože Mike ví, že si do hudby prostě kecat nenechá, a až vůbec ne od takového šampónka. Co že to profesorka říkala? Že si vybrali stejnou skupinu? No to tedy pochybuje. Děcka ze školy pěkně kecají a taky neumějí rozeznat dobrou hudbu od mainstreamových sraček. Všecky by je nakopal do prdele a spláchnul do hajzlu.

Naproti tomu Luke by nakopal do prdele a spláchnul do hajzlu jenom Mika. A raději dvakrát, pro jistotu, aby nebyl jako pavouk a nevylezl odtokem zpátky. Tak ho to učila maminka.

"Děkujeme, paní profesorko," řekne Luke nahlas místo toho všeho, co si myslí.

"Jo. Nashle."

Málem nakopne dveře, když je má za sebou zavřít. Nezaslouží si to. Ty dveře. Raději by měl nakopnout Luka.

"Takže..." začne Hemmings po chvíli divného ticha a odkašle si.

Jenže Mike nehodlá poslouchat ten příšerný hlas, který mu ukradl jeho vystoupení. Místo toho se sebere, seběhne nejbližší schody a se spoustou nadávek zamíří do třídy. Nebo alespoň tam, kde tuší svou třídu. Chodí tu teprve pět let, ještě si není jistý, kde je která třída. A navíc je teprve květen, ještě si nepamatuje rozvrh, a tak jenom tipuje. Taky je příliš naštvaný na to, aby dával pozor na to, kam jde.

Málem sejme ředitele.

"Piče" uleví si Mikey šeptem.

"Prosím?"

"Dobrý, sem řek," kamufluje rychle.

"Hm. Dobré ráno i vám, pane Clifforde."

A s tím odejde. Tak dobrý, tohle by prošlo. Teď ještě najít nástěnku s rozvrhama a shodit Hemmingse ze schodů. Třeba by pak nemohl vystupovat.

Plánování je důležité. Den pak přijde člověku lépe zorganizovaný. Jo. Priority, Miku. Najde sice plán rozvrhů, ale za patnáct minut zvoní a kdo by se namáhal. Zůstane sedět dole, hraje hry na mobilu. Když zazvoní, vzhlédne a hledá v davu Caluma.

"Hej, tak co?" plácne sebou na židli vedle Mika.

Ten jenom protáhne obličej.

"Ani se neptej," skloní hlavu zpátky k mobilu.

"Počkej, co je?" Cal zvážní a dokonce se trochu zamračí. "Měls jít ke Dwayové kvůli tomu výstupu, ne? Tak co? Na kolik mám dorazit na Akademii, abych neprošvih' tvoje sólo?"

"Piču," protočí Mike oči. "Letos je to zarvané sráčema ze čtvrťáku, takže mi řekla, že buď něco zatrylkuju s Hemmingsem, nebo si můžu vysrat oko."

"Hovno," nechce věřit Calum.

Mike pokrčí rameny. "Prostě půjdu a důrazně mu vysvětlím, jak se věci mají. Nebo ho někam zamknu a pustím ho ven až potom, co ho napůl sežerou krysy, bo hovno věřím tomu, že jsme se shodli na kapele."

"Cože?"

"No, říkala Dwayová, jenže ta tomu piču rozumí. Podle ní veverky říkaly, že ty skladby, co jsme oba nahlásili, jsou od stejné kapely."

"No ale čekej, to by bylo dobré, ne?" mírní ho Calum.

Mikey se na něj nevěřícně podívá. "Bys jako věřil, že ten homoušek poslouchá hudbu, jo?"

Cal otevře pusu, protože jako, co on ví? Ale pak ji zase zavře, jelikož tohle je Mikey a s tím nemá cenu se hádat. A taky má tak trochu pravdu. Ten hošík vypadá, že si honí nad Justinem Bieberem.

"No, můžem se ho zeptat," zamumlá ještě, ale nejspíš už to ani nemyslí vážně.

"Jo," Mikovi se zablýskne v očích, "rozhodne si s ním promluvím."

Calum má trochu starosti, protože Mikey vypadá naštvaný a uražený najednou, což je velice špatně vyhlížející kombinace. Zvlášť pro Hemmingse. A Calum zná Mikovy rozhovory - většinou nezahrnují mnoho slov, zato spoustu gest. A Cal by se nerad dostal do problémů kvůli toho hošana.

Jenže to už to třídy vejde učitelka.