Given a Chance

Given a chance 78., V rodině.

"Hey, Sitka," pozdraví Geordie.

Ben se snaží tvářit, že si vůbec nevyhlídl chvilku, kdy šla dívenka na toalety a Mikey zůstal u baru na vteřinku sám, než si s ním šel promluvit. Eh. Jak dospělé. Přitom nechápe proč, zrzečka je sice tornádo, ale je milá a očividně inteligentní. Ben se přistihne, že nechápe, co na Michaelovi vidí. Jenže zrovna v té chvíli Michael hopne z barové židle dolů, podá Geordii ruku, pomůže jí do její židle, přitáhne tu svou židli blíž k její a posadí se, načež jí nabídne své pivo. Dobře. Dobře, možná... jo.

"V pohodě?" zamumlá Mikey směrem ke své přítelkyni.

Geordie přikývne, odmítne pivo a požádá si o vodu. Michael je rychlejší a taky za ni zaplatí. No dobře, dobře, Ben to bere zpátky. Michael nejspíš je trochu floutek a asi má poměrně reputaci, už podle vzhledu, ale nemůže to být špatný člověk.

"Jo, jasně," odpoví mu Geordie a zdá se mírně zaražená. Nejspíš taky takové chování... neočekávala. "Js...em se chtěla zeptat, jestli je v pohodě Denahi."

Michael a Ben se shodně podívají za sebe, kde Louis leží na zemi, Calum právě vstal a s pobouřeným "já jdu domů!" se odebral ke dveřím, načež v polovině cesty zkolaboval do volného křesla, Luke a Aleisha se chichotají do dlaní a Denahi sedí na sedačce s absolutně nechápavým výrazem.

"No... on... eh, je fotbalista a studuje psychologii," vysvětlí Ben.

Michael vytřeští oči: "Nevěděl jsem, že vůbec existuje taková možnost... "

Teď se zatváří nechápavě Ben.

"No, nevypadá... zrovna na psychologa," poukáže Mikey na očividné.

Ben jenom pokrčí rameny, protože jakkoli je Jack jeho bratr, nemá právo mu do toho mluvit - alespoň dokud se zdá být na škole spokojený. "Na psychologii vždycky chodí ti, co jsou na tom nejhůř."

Geordie zpozorní. "A pomáhá to?"

Jack v tu chvíli spadne ze stolu, na kterém prováděl přípitek Louisovým kopačkám. Ben se rozhodne taktně semknout rty a neodpovědět. Ostatně, podle toho, jak se Geordie nenápadně položila na bar, to pochopila správně.

Benovi to přijde jako docela dobrý moment na to, aby se od nich nenápadně vzdálil, dokud se v jeho přítomnosti ještě baví. Ne že by proti nim něco měl, ale jsou pár a jako takové by je měl nechat o samotě, zvlášť, když s ním nejsou přátelé. Navíc, Geordie je skutečné třeštidlo, zatímco kolem Michaela je Ben celý ostražitý, ačkoliv je to nejspíš jenom kvůli Lukovi. Stočí pohled ke svému nejmladšímu sourozenci - zrovna se sklání nad sedící Aleishou a něco jí šeptá. Ben už se chce začít rozplývat, jak je to roztomilé, ale Luke se narovná a odejde směrem k záchodům. Aha. Inu, možná by si mohl jít promluvit s Aleishou...? Ale raději asi ne, vzhledem k tomu, že patrně teprve dnes zjistila, že Luke vůbec nějaké sourozence má. A jejich vztah je podle všeho taky čerstvý, ačkoliv s Lukem ještě neměl příležitost mluvit pořádně. Není slepý, krom toho nevěří, že by se jim Luke s něčím tak významným nesvěřil, dokonce i kdyby se styděl. Ostatně, dnes ráno s ním mluvil o Michaelovi, i když přátelé nejsou, zatím. O dívce by Ben věděl. Nechá tedy Aleishu Aleishou, rozloučí se s Michaelem a Geordií a jde zvednout Jacka z podlahy.

Luke vrazí na záchody trochu rychleji, než měl v plánu. Potřebuje vypadnout. Potřebuje se nadechnout, potřebuje se uklidnit a především potřebuje na chvilku přestat hlídat každé své slovo a gesto, aby náhodou nebylo nevhodné a on jím neurazil Aleishu. Bolí ho hlava a nedivil by se, kdyby to bylo z toho. No, pivo za to asi nemůže, ani ho nedopil, tak co jiného. Což o to, ani nemusí nic moc říkat, protože si prostě přisedli ke skupince, co se přirozeně uskupila kolem Louise s Jackem, a poslouchali jejich historky. Sami mezi sebou prohodili jen občas spíš nějakou frázi, než aby vedli skutečný rozhovor, a když se zasmáli, zvedli pohled k tomu druhému a nakonec se jemně usmáli. Luke taky po celou dobu nepustil Aleishinu dlaň, ale to bylo snadné. Nemusel vlastně nad ničím tak přemýšlet, nebylo třeba vymýšlet téma hovoru nebo se bát, že Aleisha soustředí svou pozornost výhradně na něj. Ale i tak si připadal jako pod drobnohledem. Jako že nemůže udělat jedinou přirozenou věc, všechno musí nejprve projí cenzurou, každé jeho slovo, protože by mohlo být nevhodné, trapné nebo urážlivé. Stejně tak ovšem s gesty, protože kdyby se třeba přílišně rozmáchl nebo jen tak spadl na zem - jako to dělávají Calum s Michaelem - vypadalo by to od něj dětinsky a divně. Což o to, Luke je zvyklý stydět se sám za sebe, ale tentokrát by se za něj musela stydět i Aleisha, a to není přípustné. Jenže se vedle ní pak cítí jako ve svěrací kazajce. A krotit vlastní smích, to je možná nejtěžší druh přetvářky, s jakým se kdy setkal. Navíc není na přetvářku zvyklý. Neumí lhát - a neumí ani neříkat pravdu.

Opře se oběma rukama o umyvadlo a chvíli hledí do odtoku. Tak napůl se chce transformovat do pavouka a zalézt někam hluboko dovnitř do potrubí. Nemusel by se vracet dovnitř. Ježiši, uklidni se, Lucasi. Je to dívka, navíc tvoje, tak se seber, vyprázdni měchýř a vrať se k ní. Jasně. Je to moje holka, chodíme spolu. Huh.

Lukovi není dopřáno více soukromí, dveře na toalety se otevřou a v nich Michael. Luke sebou přistiženě trhne, načež rychle dělá, že si jenom upravuje vlasy a dívá se na sebe do zrcadla.

"Vypadáš jako kokot," uchechtne se Michael a zamíří k pisoáru. "Vlasy to nezmění."

"Ty máš co říkat," zamumlá Luke, ale vůbec mu nedojde, že jsou na prázdných tichých záchodech, takže Mike ho uslyší. Trhne sebou.

Michael se rozchechtá zrovna ve chvíli, kdy se toaletami rozline zvuk moči, dopadající na dno pisoáru. Luke se začervená. Nikdo by neměl mluvit a čurat zároveň.

"No," poznamená Michael, když zastrčí ptáka do klece.

Luke neví, jestli se za to slovní spojení zastřelit, nebo pochválit. Ale zastřelit se by asi bylo bezpečnější.

"Takže se prý zítra sejdeme u tebe," pokračuje Michael a přejde k umyvadlu vedle Luka.

Luke překvapeně zamrká - nemělo to být... u Michaela? Něco mu uniklo? Už-už otevírá pusu, že se zeptá, jenže pak ji zase zavře, protože jestli se tak skutečně domluvili a on to jenom nepochopil, bude za největší pako. Na druhou stranu, taky se mohl jenom přeslechnout - měl by se zeptat. Znovu se nadechne a v duchu formuluje větu.

"Ježiši," zasměje se Michale sám pro sebe. "Vy to fakt máte v rodině. Přišel za mnou Ben, že pro mě přijede a odveze mě k vám. Ale musíme se domluvit kdy."

Michael si utře ruce do papírové utěrky a následně se boky opře o umyvadlo. Luke si nechá vteřinku, aby mohl předanou informaci nejprve zpracovat a řádně pochopit, protože jak se zdá, má s touhle části komunikace občas trochu problém. No, vlastně má problém se všemi části komunikace. Luke prostě není dobrý v socializování. Sakra, k čemu se to upsal a proč teď stojí v zaplněné Voliéře a domlouvá se se svým osobním ďáblem na zkoušce na Akademii, kde budou stovky lidí a - ne, ne, Luke, do háje, nemysli na to. Máš spoustu času, nemysli na to. Konverzace, jo. Ben dojede pro Michaela. Jasně, to dává smysl. (Nedává, ale Luke si to potřebuje myslet, aby si zachoval aspoň zbytky příčetnosti.)