Given a Chance

Given a chance 35., A Koko.

Když se - ve starém Jackově tričku AC/DC a teplácích (nebude riskovat, že si některý z bratrů všimne jizev mezi stehny, to ani náhodou) - vrátí dolů, přivítá ho hebký Benův smích, vůně popkornu a Jackovo hravé vyprávění nějaké historky.

"Lukey!" zvolá Jack, sedící čelem k němu. "Už jsem chtěl vzít neopren a jít tě hledat dolů do kanálu."

"Promiň," omluví se Luke, protože ho nenapadne, co jiného říct, ale jeho bratři zavrtí hlavou.

"Pojď sem mezi nás," mávne rukou Ben a Jack poplácá místo na sedačce mezi nimi. "Přinesli jsme ti deku."

"A Koko," zvedne Jack plyšového delfína, kterého Luke dostal od Jacka k patnáctinám.

"Uh... jo, um... děkuju."

Luke se červená až za ušima, rychle zapadne mezi bratry, vezme si na klín Koko a Jack ho přikryje i s Koko až po ramena. Blonďáček chvíli váhá, ale když Ben nadzvedne paži, Luka ani nenapadne protestovat. Rychle se přitiskne k jeho boku a pohodlně vydechne. S Benovou vypracovanou prackou přes ramena a dlaní na boku se Luke cítí v bezpečí. Jack se chvíli vrtí a neví, jak se usalašit, než se přitiskne k Lukovi z druhé strany a zaboří tvář do jeho hebkých a vlhkých vlasů. Viděl Temného Rytíře snad tisíckrát, ale je to Lukův oblíbený film, takže neřekne ani slovo, ruku nechá položenou přes jeho klín a občas prohrábne jeho vlasy na skráni nosem nebo tváří.

Je to klidný večer, zvlášť proto, že Luke sotva po půl hodině filmu usne. Tedy, několikrát se líně probudí, většinou záhadně zrovna ve chvíli, kdy se na plátně vyskytne Joker. Ben se zdá myšlenkami úplně mimo, protože ačkoli jeho oči směřují přibližně před sebe, kde Joker tleská v samostatné cele, Benovy oči jsou skelné. Jack se rozhodne ho nerušit, Luke už možná spí.

Film skončí a Jack musí uznat, že něčemu to asi prospělo, protože Luke klidně oddechuje schoulený mezi nimi a Ben vypadá klidnější, když k němu otočí hlavu.

"Bude v pohodě," zašeptá Ben a pohladí jejich mazlíčka po vláskách. "Je silný."

Je jako ty, pomyslí si Jack, ale nahlas nic neřekne. Je po tobě, a ty jsi silnější než my všichni. Luke v něm má svůj velký vzor. Jack má na tuto pozici příliš rozdílnou povahu.

"Vezmeš ho k sobě?" zeptá se místo svých myšlenek.

"Jo. Budu se celou noc učit, dám.... na něj pozor," slíbí Ben celkem zbytečně.

Jack ví, že s Benem je jejich benjamínek v bezpečí. Nejstarší bratr dostojí svému slovu, položí si blonďáčka na klín a pak se i s ním zvedne a odejde do svého pokoje. Položí ho do postele, upraví mu Koko v náručí chce ho přikrýt, načež se zarazí. Luke má Koko rád, ale s ničím se necítí v bezpečí víc, než se svým tučňákem, kterého dostal před pár lety od Bena. Má ho v posteli, měl by mu ho přinést. Vlastně vyjde z pokoje dřív, než zformuje myšlenku, o to víc ho překvapí, že tučňák leží na zemi. Nejspíš ráno spadl z postele, když Luke vstával. Zvedne ho do úrovně svých očí a prohlédne si ho. Luke potřebuje kamaráda. A bude v pohodě. Zítřejší zápas s Jackem by mohl být docela přínosný.

Stejně je zvláštní, že o něj dívky nejeví zájem. Luke je malý a roztomilý, má stejnou jawline a většinu rysů jako Ben, který vypadal v jeho věku velmi podobně, jen byl o něco vyšší a mohutnější, o něco mužnější. Holky na něj letěly, a ačkoli byl spíš tichý typ jako Luke, kluci s ním hodně kamarádili. Ben o přátele moc nestál. Má rád svou samotu a svůj klid, svůj pokoj a své knihy. Luke je... no, možná pro něj hudba znamená totéž, co pro Bena knihy. Možná je na čase přestat tuto Lukovu stránku podceňovat a zkusit ho v tom podpořit. Cokoli pro jeho brášku.

Vrátí se do svého pokoje i s tučňákem v náručí. Luke leží schoulený uprostřed Benovy postele a smutně na bratra pomrkává.

"Jen jsem ti přinesl...," vysvětlí Ben a položí masivního tučňáka za Lukovu hlavu. "Nenechal jsem tě tu. Myslel jsem, že spíš."

Luke znova zamrká, ale neodpoví.

"Mám si lehnout k tobě? Potřebuju si jenom přečíst několik kapitol, nebudeš mě rušit," ujistí ho rychle.

Blonďáček na posteli přikývne a posune se víc ke zdi, vlastně úplně ke zdi. Ben se zamračí, je chladná, bude mu zima. Sebere Ecovo Otevřené dílo a nalistuje třetí kapitolu. Nikdy není na škodu přečíst si něco, o čem se docentka zmínila jenom na okraj. Luke zůstane ležet bez pohnutí, takže si ho Ben sám přitiskne na sebe, svou vymakanou pracku nechá přes přikrývku na jeho zádech a knížku si přehodí do levé ruky.

"Dobrou noc, Luke," popřeje bratříčkovi a v pravidelných tazích ho hladí po zádech až do pěti do rána, kdy odloží dočtenou knihu a dovolí si na chvíli usnout.

V sedm ho vzbudí Jack - Luke nechal mobil, na kterém má budík, ve svém pokoji, a Jack, ten nejméně zodpovědný z nich všech, si nastavil svůj vlastní, aby Luke nezaspal. Bena to naplní hřejivým pocitem na hrudi. Luke slabě chrápe schoulený u Benova hrudníku, obě ruce u tváře, jedna pod hlavou, jedna objímající Koko.

"Vypadá tak nevinně," zamumlá Jack.

Ben nemůže než nesouhlasit. Krom toho, Luke je nevinný. Nikdy nikomu neublížil, ani slovně, ne úmyslně. Řekl by, jak se na něj pyšný, ale nechce ho vzbudit, ještě má chvilku čas, a tak jenom tiše přikývne. Chvilku přemýšlí, že sejde dolů do kuchyně a nachystá Lukeymu snídani, ale asi by nebyl dobrý nápad, aby se Luke probral a Ben tu nebyl, takže zůstane ležet. Jen mu chce dát ještě chviličku klidu. Ještě chvilku, kdy Luke nevypadá ustaraně a unaveně a... nešťastně. Možná že jsou okamžiky spánku jediné chvíle, kdy má trochu klidu.

"Nechce se mi ho do té školy pouštět. Vrací se z ní... horší," zašeptá Jack.

"Jo," vydechne Ben. Ví přesně, co má Jack na mysli. Přítomnost tolika lidí, kteří ho okatě ignorují, nedělá Lukovi dobře. Navíc stres z učení, písemek, prezentací. Je toho moc. Potřeboval by pauzu, ale... Musí tam jít. Ben ví, že by se Luke cítil příšerně, kdyby vynechal školu, aniž by ležel s čtyřicítkami. Ničí ho to, ale zároveň to dává jeho životu aspoň trochu řádu, a trochu lidského kontaktu, což skoro připomíná rádoby smysl. Lukovi se ve škole daří. Je dobrý, je to šikovný kluk. Jestli ho učitelé aspoň občas pochválí, Ben chápe, že to pro něj znamená hodně.