Given a Chance

Given a chance 203., Jsem zmatený, že nejsem zmatený.

"Je to spíš... taková myšlenková rovina. Luke je kluk, teda... fyzicky, jak je na tom psychicky, to ještě nevím. Ale to je teď jedno. Prostě jsem za celý den ignoroval věci. Myslím... byl jsem u něj na návštěvě, kvůli tomu projektu a poznával jsem Luka blíže, myslím jeho osobnost a tak, a úplně jsem ignoroval očividné věci. Skrz celý den, jak jsem ho poznával, jsem víc a víc chápal že je trochu jiný, ale ještě jsem nevěděl, jak přesně. Pak jsem si všiml, že se k němu chovám víc a víc jako k dívce, stavím se do situace z pohledu Cal a přemýšlím, jak s ním jednat, jak s ním mluvit, co udělat nebo neudělat, a až v noci, doma, když jsme ležel v posteli a přemýšlel o tom... jsem zjistil, že jsem úplně vyignoroval miliardu věcí, které mi eventuálně začaly dávat smysl, v jeho chování. Proč byl tak nervózní, proč se tak styděl. Byly to malé věci, to jo, ale bylo jich fakt milion. V prvé řadě jeho starší bratr, který se mě ptal, jestli je všechno v pohodě - přemýšlel jsem a byl jsem trochu mimo a on si vyvodil, že je něco špatně, ohledně Luka, you see - a já se zeptal proč a on mi řekl, no, však víš, že je trochu jiný. A já to nepochopil. Až potom, večer - že jsem viděl na jeho skříni krásné modré šaty, které byly určitě jeho. A barevné sponečky na nočním stolku. A růžový budík. A štos ponožek. A kalhotky v koši na prádlo. A roztomilé pastelové ponožky. A růžová zeď v koupelně, která je jenom jeho."

Michael se zataví ve svém výčtu, načež znovu pohlédne do očí terapeutovi, který se ho nečekaně zeptá: "A jaký na to máš názor?"

"Na co, na ty dívčí věci? No, je to Luke, sedí to k němu - ačkoliv musím říct, že jsou to spíš fialová a modrá a béžová, co mu sluší, nebo bílá, růžová, tím, že je světlý, není úplně jeho barva, ale líbí se mu a to je důležité. Ale to není moje otázka," zavrtí hlavou Mikey. "Moje otázka je, proč jsem to vyignoroval, vědomě, ale začal jsem k němu přistupovat spíš jako k dívce, protože to je jednodušší než dělat nějaké rozdíly a přehnané závěry."

"Inu, mohlo to být proto, že jsi nevěděl, co s tou situací dělat," navrhne terapeut, ale záhy dodá, "nebo naopak to prostě nebylo důležité. Tvůj mozek to akceptoval jako fakt, vůbec mu to nepřišlo divné, protože jak říkáš, sedí to k němu, a jenom adaptoval tvoje chování na patřičnou úroveň. Říkáš, že má bratra. Kopíroval jsi jeho chování?"

"Ano, doteď. Má bratry dva, vlastně musím říct, že to... no, snažím se vidět to, jak pomáhají oba dva, každý má trochu jiný způsob. Inspiruju se jimi, v některých věcech napodobuju Bena, jakkoliv jsem víc Jack. Ale myslím, že skrz čas si najdu vlastní způsob. Jako... ve všem."

"Společensky se toho v tvém životě změnilo hodně," shrne tuto seanci terapeut. "A jak to jde s tvými myšlenkami?"

"Spal jsem," vzpomene si Mikey. "Začal jsem... ehm, spát. Líp se mi... spí. Když mi... no. Prostě ano."

"To je skvělé, Mikey. Úžasný pokrok. Čím myslíš, že to je?"

"Vlastně to chce Calum. A Luke, tak... to zkouším. Zatím to funguje."

"Je to tedy kvůli přátelům?"

"A, eh, no, jistě. Myslím, proč jinak bych se snažil?"

"Možná bys měl... víš, kvůli sobě," navrhne hloupě terapeut.

Michael chvíli nechápavě mlčí, načež se zeptá: "Proč?"

"Inu, že to tvůj život," napoví mu terapeut. "Měl bys dělat rozhodnutí taková, aby vyhovovala hlavně tobě, aby korespondovala s tím, kdo jsi a za čím stojíš."

"To... nechápu," zavrtí Michael hlavou. "Na co mi... je život nebo moje já nebo moje rozhodnutí, když tím od sebe... všechny odeženu? Když... hm, když se nezlepší moje spaní nebo moje docházka, budu sám. A na co mi je, že budu žít přesně podle sebe, když nebudu mít pro koho?"

Terapeut se mírně pousměje - Michael, který dnes přišel na sezení, je hodně jiný. "Neomezuje tě to, že musíš svým chováním a svými potřebami přizpůsobovat ostatnim?"

"Ne...? Oni se mi přece taky přizpůsobují," pokrčí druhák rameny, načež si vzpomene, jak ho Luke zapsal na Akademii, jak ho Calum učí socializaci, jak mu Caspar ukazuje extrémy, jak mu Geordie vysvětluje sex a holky, jak věří Louisovi, jak si váží Harryho, jak respektuje Zayna. Není to jednostranné. "Náš vztah... nebo přesněji naše vztahy nejsou... nejsou jednostranné. Jsme v tom všichni. A hlavně jsme... zažil jsem situace v té komunitě, kdy měl... třeba Louis měl jistý problém, a další členové té komunity mu pomohli. Aniž by... vyžadovali něco zpět - tedy, něco jiného než totéž, pokud to kdy bude třeba."

"A ty? Potřeboval jsi někdy pomoc té komunity?"

"Ano," souhlasí Michael.

"S čím?" zajímá se terapeut - a nemůže nepřiznat, že ho láká vědět o tom chlapci i o jeho prostředí přátel či blízkých známých více. Možná by nebylo na škodu provést i jakýsi menší výzkum na této skupině.

"No... třeba jsme...ehm, mám trochu problém s jídlem, poslední dobou. Není to nic vážného, jenom většinou trvá mě přesvědčit, abych něco snědl. Cal byl bezradný, a tak to zkusil Kapitán. A že jo, je to kapitán, a tak jsem to snědl, když mě krmil. No a pak... jsem měl trochu strach přebrodit řeku, a Harry to vycítil, takže mě i s Calumem přenesl přes. A Luke za mě... eh, no. Napsal za mě test. A já za něj seminárku nezávisle na sobě, protože jsme prostě...tomu druhému chtěli pomoct. A Caspar mi dělá úkoly z algebry. A Liam mi nalil pivo. Ačkoliv by neměl."

Terapeut si nestíhá psát poznámky - tato komunita skutečně funguje trochu jinak, než jak si pamatuje funkčnost své vlastní komunity, když byl na střední nebo vysoké škole. College zde již zahrnout nemůže, tam byly vztahy mezi studenty jiné, nikoliv studentské, řekl by. Individualita převážila nad jakýmkoliv pocitem sounáležitosti. 

Zdravím,

Wattpad nepovoluje více než 200 kapitol v jedné rubrice, z toho důvodu musel být tento příběh přerušen zde. Pokud chcete pokračovat ve čtení, pokračujte v rubrice:

 wattpad.com/868858524-given-a-chance-druhá-záložka-given-a-chance-204 

Zde se nachází díly od 204. a dále.