Given a Chance

Given a Chance 172., Bav se, sluníčko.

Luke v Jackově pokoji osamí. Přijde mu, jako by se náhle propadl do úplně jiné dimenze. Jeho jediný vztah, který doteď dával smysl, tedy ten s Benem, se po tom, co nyní slyšel na chodbě, doslova sesypal jako domeček z karet. Nikdy ho nenapadlo přemýšlet o bratrově sexualitě - tedy, obou bratrů. Jackova posedlost slečnami se dotýkala i Luka, on sám slyšel debatu mezi Benem a Jackem o tom, že by se měl Jack krotit, alespoň zpomalit, zevšednět.

Na druhou stranu si nepamatuje, že by Ben kdy šel na rande. Pokud Jack mluvil o otevírání dveří, a Ben je posedlý Lukovým životem, Luke není ten, kterého Jack chrání. Luka by nikdy nenapadlo, jak je Jack otcovský. Vždycky měl zato, že Ben je ten starostlivý, ten ochranitelský, ten, který ho vychovává, který ho vede; ale když si to tak zpětně uvědomuje, teď, když se nad tím skutečně zamyslí, je to vlastně Jack, který ho toho naučil nejvíc. Možná je to tím, že Ben ho v prvé řadě chrání, jenže si neuvědomuje, že jen těžko může někoho ochránit před životem. A možná skutečně chtěl ochránit, ačkoli v prvé řadě sám sebe, jenže Luke k životu společnost potřebuje. Možná kdyby neprošel jistými traumaty jako dítě...

Vlastně to už teď taky vidí. Je mnohem podobnější Jackovi,než kdy byl Benovi. A pokud to tak je, měl by se tak začít chovat. Matka o něm kdysi prohlásila, že je charismatický, mnohem víc než býval Jack v jeho věku. Luka na vteřinu napadne, zda bude jednoho dne, až přejde tahle pubertální fáze, stejně atraktivní, ba stejně charismatický jako bratr. A tím nemyslí Bena.

Rozhlédne se po místnosti, ve které mnohokrát nebyl. Většinou utíká k Benovi. Vlastně vždycky utíká k Benovi. Zatímco Benova místnost je plná knih a ticha a zvláštního... excentrismu, Jackův pokoj je, inu, jako Jack sám. Zmatený, neuklizený a plný atmosféry, síly, potenciálu... charismatu. Zvedne se ze židle, ustele Jackovu postel a přerovná nepořádek na stole. Tohle má od Bena. Pohlídne na plakáty Green Day, Blink, The Used. Tohle má od Jacka. Ze zvědavosti, ani neví proč, z prvořadého popudu snad, otevře Jackovu skříň. Tu s oblečením, tedy. Rozesměje se nepořádku, který ho přivítá. Po tváři ho ale pohladí vůně aviváže a jeho deodorantu, zvlátní směs. V tomhle nepořádku by ji nečekal. Posadí se na zem a chvíli si ten nepořádek prohlíží. Automaticky začne hledat stejné ponožky a skládat je k sobě. Svetry a mikiny poshazvované z věšáku začne rovnat podle funkce. Luke je matematický typ. To má po Benovi. Chvíli si věšáky přeměřuje a pak přece jenom přerovná mikiny podle barvy. Tohle má od Jacka. Když vytáhne trička z poliček a začne je všechny přeskládávat a řadit je tak, jak ví, že je Jack nosí - řadí je do dvou komínků, ty, které nosí často, a ty, které musí vypadat hezky - jeho snažení je přerušeno tichým smíchem.

"Co tu děláš, mrně?"

"Přemýšlím," odpoví upřímně Luke.

"A o čem?" Jack je nahý a očividně nespěchá. Ani mu nevadí, že je Luke stále v jeho pokoji. Dá se říct, že si to užívá, svou náhlou převahu nad nejstarším bratrem. Luke zváží svou pozici a rozhodně se se mu to nevyčítat.

"O tobě. Chtěl jsem říct, že i o Benovi, ale vlastně jenom o tobě."

"To je mi pocta," mrkne na něj Jack. "A na cos přišel?"

"Jen... jsem přemýšlel," zopakuje pomalu Luke. "O tom cos řekl Benovi teď na chodbě. O tom, cos řekl dole. O tom, jak dlouho tě znám. O tom, jak jsem podobný tobě, a jaký je to... paradox, protože jsem se vždycky přirovnával jenom k Benovi."

Jack chápavě přikývne, ale jeho tvář pořád zdobí úsměšek. Je na sebe zvláštním způsobem pyšný. Pokyne ke své skříni: "Líbí se ti něco?"

Luke nesměle koukne na Green Day tričko. Zavrtí hlavou.

Jack se rozesměje. Jeho bratr je roztomilý. Málokdy se stane, že mají čas sami na sebe. Sotva ho má Jack pro sebe pár minut, Ben už ho urguje, že na něho má špatný vliv, a že musí jít Luke dělat to či ono. Většinou spát. Jack chápe, že většina dětí středoškolního věku má skutečně nedostatek spánku, ale... dvanáct hodin denně? Ben přehání. Jack sáhne do skříně pro Green Day tričko a přiměří ho k Lukovým bokům.

"Bude ti velké."

Luke se zčervenalými tvářemi neodporuje. Rád ho vymění za to své. Pak se mu spojí v hlavě, proč vlastně původně chtěl najít Bena, dnes ráno, když se vzbudil ve vaně. Náhle má úplně jiné starosti, než měl před sotva půl hodinou. Možná by se tentokrát mohl zeptat Jacka namísto Bena.

"Psal jsem Michaelovi, ale on neodepsal. Zdá se, že mě ignoruje. Co mám dělat?"

Tentokrát se Jack skutečně rozesměje: "Ah, zlato... Věř mi, Michael tě nikdy neignoroval."

Lukovi až teď dojde, že bratr má nejspíš všechny informace.

"Je složité naučit se ovládat pocity, v šestnácti to není vůbec nic snadného. Myslím, že tě potěší, že Michael je na úplně stejné vlně jako ty. Ať už to dopadne jakkoli, Michael tvůj život neopustí. Ne dobrovolně. Mimochodem... na té Chajdě, kdyby se něco zvrtlo... vždycky věř Kapitánovi."

Luke jenom tupě přikývne.

"Musíš jít. Za chvilku máš školu."

Luke jenom znova přikývne.

"A o Michaela se vůbec neboj. Uvidíš sám. Možná ne hned, ale uvidíš sám. A řekni Benovi, ať tě vezme do školy, sluníčko. Jeho další hádku s otcem nepřežiju. Musím otci najít nějaký koníček. Ostatně, už mě jeden napadl. Bav se, sluníčko."

Luke zvládne od dveří jenom zamávat. Dnešní den bude, zdá se, náročný.