Given a Chance

Given a chance 95., Kaha.

Michael zamrká do světla. Sakra, jaký je rok?! Kde je?! Kdy? Kde? Proč? Minutu hledí do stropu, načež se vymrští do sedu. Je vzhůru. Oh. Vzbudil se. Což znamená, že spal. Uh. Celou noc. Normálně usnul. Zmateně sáhne pro mobil a odemkne ho, aby spatřil na hlavní obrazovce velkými číslicemi 8:11. Oh. On fakt spal celou noc. Jedinkrát se neprobudil, nic se mu nezdálo. Nedůvěřivě zamrká do slunce, jehož je východní pokoj plný. Už dlouho se nestalo, že by tu plynatou hvězdu neviděl vycházet. Spustí nohy z postele a protře si oči. Ježiši. Už dlouho mu nebylo takhle dobře. Protáhne se a vstane, projde se po pokoji, automaticky si sáhne do rozkroku a upraví naběhlý penis v kalhotách od pyžama. Rozespale se pohladí a začne se honit už za chůze do koupelny. Opláchne si obličej a chvíli přemýšlí, že svůj úd nechá být, ale to už strčí zubní pastu zpátky do stojanu a na mytí zubů mu stačí jenom jedna ruka, ta druhá shrne gumu pyžamových kalhot na boky těsně pod šourek a okamžitě se obemkne okolo jeho pyje. Michaelovi chvíli trvá, než se jeho ruce zkoordinují ve dvou pohybech do dvou různých stran, ale nakonec se přece jen ustálí ve stejném tempu - Michaela to zvláštním způsobem vzruší a jeho orgasmus přijde ve stejnou chvíli, kdy plivne pastu zpátky do umyvadla. Chvíli mu trvá, než mu tenhle fakt dojde, načež se sám nad sebou tiše rozesměje. Je fakt kokot.

Převlékne se a sejde dolů do kuchyně, rodiče už jsou pryč. Nasnídá se u Spongeboba, protože je punkrock. Taky se dvakrát skoro utopí v čaji, to už sice není tak punkrock, ale nikdo ho u toho neviděl, takže se to nestalo. Když se vrátí do svého pokoje, nejistě sáhne po mobilu, který nechal na posteli. Mohl by napsat Gee esemesku na dobré ráno, nebo se to nehodí? Možná je brzy, navíc říkala, že má plány. Napíše jí později během dne. Dnešek bude náročný, Michael to ví už teď. Postaví se před skříň a povzdechne si. Co by si asi tak mohl vzít na sebe, aby nebyl za kokota...? Černé skinny jeans. No, tím asi nic nezkazí. Měl by si vzít merch nějaké kapely. Tričko...? Košili...? Ugh. Zavolá Cal.

"Co... co chceš, ježiši," zabrblá do telefonu Calum.

"Je sobota, můžeš mi říkat jménem," odpoví mu Michael vzletně.

"Ty budeš... jednou moje smrt," Cal si připlácne volnou ruku na obličej a převrátí se na záda.

"Jako bych dovolil, aby tě zabilo cokoli jiného," broukne Michael o něco něžněji.

Calum semkne rty, protře si oči a v duchu dá příteli za pravdu. Jako by se nechal zabít čímkoli jiným. "Co se děje?"

"Potřebuju radu," zadrmolí Mikey. "V půl šesté mám rande v Pubu a nevím co na sebe."

"Mikey..." Calum si povzdechne a odkašle si. "Máš celý den, nemohl jsi-!"

"Za chvíli jedu k Lukovi, pamatuješ?"

"Oh."

"Jo."

Calum se posadí na posteli a rozhlédne se po svém pokoji. Jeho sestra sedí v křesle v rohu místnosti a čte si v Calumově sešitě poezie.

"Dobře, love," zamumlá Cal a ospale se usměje na sestru. "Um, skinny jeans, jo? Ty roztrhané. Moje tričko Sex Pistols, myslím, že ho máš u sebe. Nebo prostě nějaké moje tričko."

"Pořád nervózní, když na sobě nemám něco, co ti patří...?" Michael to chtěl říct kousavě, poukázat na Calovo posesivní jednání, ale... ono to vyzní spíš potěšeně.

"Kaha," sklouzne Cal ze rtů tichounce.

Michael se prudce začervená a sáhne po Sex Pistols tričku. "Přestaň."

Calum se kousne do rtu, aby skryl svůj úsměv. "Bav se, Mikey."

"Ty... taky. Ozveš se mi přes den, že jo?"