Given a Chance

Given a chance 26., Kryptofašistický buržoazní škvár.

Musí na chvíli usnout. Probudí ho kroky na schodech a volání jeho jména. Nestihne se pořádně probrat, a už mu máma vyčítá, že neumyl nádobí, že určitě nemá udělané úkoly a že určitě propadá všech předmětů. Jo. Díky, mami. To jsem potřeboval slyšet. Vstane z postele rodičů a upraví obě přikrývky. Je mu na nic a Cal má dneska trénink. Potřebuje s někým mluvit. Napadne ho lepší řešení. Je to pár měsíců. Necítí nic. Žádnou skutečnou emoci. Sedne si na zem u sebe v pokoji. Nudí se, dá se říct. Sáhne do posledního šuplíku u stolu, protože proč ne. Je to jako rituál. Sundá si po jednom všechny náramky, které má okolo levého zápěstí. Pokládá je jeden vedle druhého před sebe na podlahu z třešňového dřeva. Žádný spěch. Vyrovná je do řady, prohlíží si je a přemýšlí. Tenhle kožený mu dal Calum k Vánocům. A tenhle látkový je z jeho fotbalového zápasu, když se s juniorama dostali do mistrovství Austrálie. A tenhle černý mají s Calumem oba dva. Tenhle si koupil před skoro pěti lety na pláži. A tady ten mu dala máma, snad když byli v Perth. Pousměje se. V prstech je chladná, a když se dotkne jeho kůže, nebolí to. Rozšklebená čerstvá rána se táhne přes nějaké starší, krvi chvíli trvá, než se dostaví. Maso se zatahuje krví a Mikey zmáčkne kůži k sobě, aby se vytvořily velké krůpěje, dopadající na podlahu, dodávajíce tak třešňovému dřevu jeho blahorodou barvu. Cítí trochu bolesti, ale důležitější je pulzování adrenalinu v jeho žilách. Je na sebe pyšný. Dokáže to. Má nad sebou absolutní moc. Kdyby chtěl, řízne jenom o trochu víc, hlouběji a přesněji. Nestalo by se nic velkého. Jen... jen by nebyl. Mohla by to být docela dobrá pozice. Nebýt.

Pousměje se a sleduje krůpěje nádherně syté barvy, kterak kape na podlahu. Má nad tím moc. Kdykoli se rozhodne, že je toho na něj moc. Může skončit. Kdykoli si jenom pomyslí. Je dost silný na to, aby to ukončil, kdykoli bude chtít. Nebojí se. Dělá ho to silným. Jistým. Miluje to. Je to... skoro božské, ta moc, kterou má.

Drží ho to při zdravém rozumu. Mnohdy. Když nic jiného nepomáhá. Když má pocit, že necítí vůbec nic. Tohle v něm probouzí adrenalin. Chuť žít. Chuť skutečně něco udělat. Druhá rána je méně rozšklebená, zato podélná a delší. Yeah. Možná to s Hemmingsem bude jiné, než si na začátku myslel. Možná by mohl mít dva kamarády. Caluma a Hemmingse. Se dvěma lidmi se dá založit kapela, ne? Třeba se mu to podaří. Třeba z tohohle města vypadne. Třeba to všechno vyjde. A pokud u toho má být i Hemmings? Pokud má být Hemmings to jediné zlo, které bude muset trpět při plnění si svého snu?

Nah. Pokud s ním bude Calum, Mikey bude v pohodě. I kdyby musel založit kapelu s Hemmingsem.

Cítí, uvědomí si, když je jeho kůže porušená na třech místech. Přemýšlí a cítí. Jo. Je to dobré. Je mu dobře. Existuje. Je reálný. Krev je reálná, i pár slz, zaschlých na tváři, nebo je to možná pot, neví jistě. Osuší si zápěstí, setře krev z podlahy a po jednom si natáhne náramky. Upraví je, aby mu dobře seděly. Musí za sebou jít tak, jak je zvyklý, jinak je nervózní.

Má lepší náladu, ale necítí se, jako že by mohl něco dělat. Něco produktivního. Přemýšlí jenom tak vágně. O Calumovi, o tom, jaké by to bylo, založit kapelu a prorazit, o budoucnosti, kterou bude muset... nějak vymyslet. I kdyby byl kytarový génius, s tímhle xichtem neprorazí. V dnešní době ani náhodou. Ale Hemmings by mohl. Je blonďatý a hezký, holky na něho poletí. Možná by bylo dobré, založit s ním kapelu. Jasně, Hemmings by byl ten sexy frajer a Mikey jenom ten ošklivý kytarista, ale mohl by cestovat a mohl by hrát na stadionech a mít fans - teda, nejspíš by to asi byly kluby nebo tak něco, a asi by to byly spíš Hemmingsovy fans, a Calumovy, protože Mikey nezaloží kapelu bez Cal, ale to je asi jedno, pokud by přišly na koncert.

Z myšlenek ho vytrhne máma, která na něj volá, aby pověsil prádlo. Až bude rocková hvězda, totálně bude mít někoho, kdo by mu pral, protože tohle Mikey nenávidí. Jasně, bude mít někoho, kdo mu bude prát. Bude si to přece moct dovolit, tak moc bude slavný. Tak moc budou slavní, opraví se. Jo. Musí se začít brát jen jako část celku. Teda až potom, co skutečně nějakou kapelu založí, že. Ale trénink je dobrý. Možná by mohl chvilku hrát, až pověsí to prádlo, teda, jako něco nového, nacvičit, co ještě neumí. Nebo zopakovat věci, které nehrál už celou věčnost. Ale spíš by se měl pustit do nových věcí. Nějak se... dívat dopředu, nebo tak.

Možná jenom raději pověsí to prádlo, což hodlá udělat rychle a hned, načež se vypařit po anglicku, ale máma se rozhodne mu pomoct, protože Mikey je očividně neschopný splnit natolik jednoduchou domácí práci. Pak si vyslechne přednášku o zodpovědnosti a o tom, že by si měl vybrat kurzy, které bude potřebovat u přijímaček na univerzitu a věnovat se těm, stejně nebude potřebovat nějakou matiku nebo biologii. Jasně, mami. Ale zrovna tyhle dva předměty mi vadí míň než všechny ostatní. Odkývá jí to, nemá cenu se s ní hádat, nebo jí to vysvětlovat. Máma ho chce mít na univerzitě, s budoucností, jasně, jasně. Ale Michael se vidí někde trochu jinde. Mamka pověsí poslední ponožku, Mikey se nezdržuje, sebere lavor a velmi rychle se vrátí zpátky do bezpečí svého pokoje. Na zemi najde několik kapek krve, kterých si předtím nevšiml. Stihne je utřít pár vteřin před tím, než mamka vrazí do pokoje bez zaklepání.

"Mikey, já vím, že si myslíš, že jsem hrozná matka, ale já pro tebe chci jenom to nejlepší. Chci, abys byl šťastný a zabezpečený a abys měl rodinu. Neměj mi to za zlé."

Mikey přikývne. Slyší to každou chvíli, však on ví. Ale srdci neporučí.

"Napiš si úkoly. Zítra spolu zajdeme k holiči, ať ti něco udělá s tím ptačím hnízdem, co máš na hlavě..."

Přikývne, že rozumí, načež mu hlavou bleskne vzpomínka na Hemmingse. "Nemůžu, mám-!"

Mamka tohle zrovna nepodporuje. Ale je to pro školní Akademii. Píšou se body do přijímaček i za ni...? Není si jistý, ale pokud si pamatuje dobře, píšou se dva body za jakoukoli účast na školou pořádané akci, takže asi jo. Zkusí to.

"Proč?" zeptá se.

"Mám... uh, je to... musím zkoušet s..." zarazí se. Jak Hemmingse označit? "Spolužákem. Máme... vystoupení na... školní Akademii a já jsem. No, musíme... cvičit."

"Oh, vystupuješ na Akademii? To je skvělé, Mikey, kdy to bude? Vezmu si volno a určitě se přijdu podívat, broučku. Budeš hrát na kytaru? A zpívat? Něco co znám?"

"Ještě... nevím, mami, musíme... to zítra... "

"A kde je Calum? Joy bude určitě taky chtít jít -!"

"Ne, to... nebudu... vystupovat s... Cal."

"Oh," zarazí se Karen. "Myslela jsem, že jste pořád kamarádi."

"Jsme, ježiši, jasněže jsme," drmolí rychle Mikey. "Ale..."

V rychlosti jí vysvětlí celý karambol s Akademií, načež se Karen usměje: "Už jsem se bála, že máš jenom jednoho kamaráda."

Pohladí ho po vlasech a odejde z jeho pokoje. Mikey zůstane hledět na dveře ještě pár desítek minut, než do prázdného pokoje řekne: "On není můj kamarád."