Given a Chance

Given a chance 9., Houska, the musical.

Luke celý den neví, co má dělat. Třikrát si přerovná poličku s CDčkama a dokonce sebere ze země špinavé oblečení a donese ho do koupelny. Nají se, nalije si kafe a sedne si ke stolu u sebe v pokoji. Chvilku přemýšlí, že prostě zabije čas surfováním po netu, ale ani to se mu nechce. Rád by vzal do rukou kytaru, ale bojí se, aby si to nakonec ještě nerozmyslel jenom kvůli tomu, že se mu povede zkazit třeba jen jeden jediný tón. Zná se. Nechá se vykolejit příliš snadno. Nejraději by teď zalezl do postele a usnul, aby se ujistil, že se nestane nic zlého do doby, kdy bude moct jít a naběhnout na Clifforda, že vystoupení na akademii je jeho a že mu úplně ukradené, jestli má vystupovat sám nebo s tím pablbem - prostě zpívat bude. Jo. Jenže ještě pár hodin potrvá, než to bude moct všechno skutečně domluvit. Netuší, čím tu mezeru v čase vyplnit. Vstane a rozhlédne se po pokoji doufaje, že mu třeba padne pohled na něco, čím by se mohl zabavit. Leží tu akorát jeho taška do školy, hromádka vypálených filmů a spousta bordelu. Hm. Učit se mu nechce, stejně nic neumí a umět nebude, ani na film se mu ale nechce dívat. Stejně by mu pořád utíkaly myšlenky. Potřebuje něco dělat, něčím se zabavit, čímkoliv. Nakonec začne trochu zoufale uklízet.

Zatracený Clifford, pomyslí si, až ho uvidím, kopnu do něj. Jenom jako, aby mi nemohl říct, že to bylo schválně, ale definitivně do něj kopnu. No dobře, kopání do lidí asi nikdy není moc nenápadné, ale tak... možná bych na něj mohl něco hodit? Třeba.... tužku? Nebo radši jenom zmačkanou písemku, abych mu třeba omylem nevypíchl oko.

Jo, to bude fakt děsně drsné, hodit po někom papírem, Lukey, jsi totální definice punk-rocku.

Michael naproti tomu nedělá vůbec nic a plánuje si, jak Luka další den setře a vmanipuluje do přesvědčení, že vlastně vůbec vystupovat nechce. Clifford - mistr manipulace. To je punk-rock. Eventuálně oba usnou; Luke ze stresu, Michael z nudy, a taky proto, že spánek v sedacím pytli při hraní LoLka je punk-rock. A zatímco Luke se celou noc převaluje z boku na bok a zahání příšerné sny o svém tučňákovi, kterému narostla hlava Michaela, a řve na něj, že neumí hrát ani na kazoo, Michael se střídavě budí se zaschlou slinou v koutku úst, zakloněnou hlavou a prohraným levelem, protože vprostřed usnul, ale to nevadí. Restartuje hru a pokračuje, dokud mu zase neklesne hlava. Luke by se od něj mohl punk-rocku učit.

Ale to by nesměl mít svou hlavu. Luke je ráno unavenější, než byl v noci, ale zodpovědně provede ranní hygienu, uvaří si kafe, nasnídá se, rozloučí se s mámou, složí nádobí do myčky, nachystá si svačinu, nachystá si batoh ke dveřím, vypne televizi, zamkne hlavní dveře a jde na autobus. Michael naproti tomu zaspí všechny tři budíky, pět minut mu trvá, než se vyhrabe ze sedacího pytle plného drobků od čipsů, opláchne si obličej a vyčistí zuby, hodí na sebe nejroztrhanější tričko a kalhoty, které tu leží na zemi, do brašny přes rameno strčí jednu tužku a nějaký papír a PSPčko, a se sluchátky na hlavě a s mobilem v jedné ruce a houskou ve druhé vyběhne z baráku, načež se hned vrátí, protože zapomněl nejenom klíče, ale i zamknout.

Klasika.

V začátku cesty napůl běží, tak nějak ze zvyku, protože je zvykem, že nestíhá, o tom žádná, ale pak ho to přestane bavit a taky se chce nasnídat aspoň trochu v klidu, že jo. Na to má přece právo, nikdo mu nebude brát jeho jídlo. Nasadí závodní tempo tour de hlemýžď, ukusuje z housky a do toho si ještě zpívá, takže prská drobky na pohoršené stařenky, které už od pěti ráno práskají francouzskýma holema na vitríny lékárny u Kauflandu. Mikey na chvíli zváží svou akademickou kariéru, protože tyhle stařenky vypadají zatraceně punk-rock a Michael by se vlastně docela rád přidal.

Zrovna zpívá a zároveň hraje rockové kytarové sólo tvářiv se, že zbytek housky je přece to nejlepší trsátko na světě, když prochází kolem Calumova domu, jenže je tak zabraný do epického hraní, že si toho vlastně ani nevšimne.

Calum se akorát dívá na ranní sérii Spongeboba a fifrá se v cereáliích, protože jeho oblíbené došly a tyhle jsou jeho sestry, která samozřejmě čokoládové cereálie nevede. Nasypal do toho sice asi deset lžiček kakaa, ale stejně je to moc... zdravé. Docela omylem se podívá z okna ve chvíli, kdy na chodníku hned za plotem uvidí prudký pohyb. Zamračí se, když zaostří na platinovou hlavu i roztrhané tričko, a pak pozná i jejich majitele. Podívá se na hodiny a pak znova ven. Ne. To není on. Ale pak si všimne, že má kytarový postoj a housku místo trsátka.

"Co to kurva...?"

Cal se ve spodkách s pikačuem a lžičkou v ruce záhy vyskytne na zápraží. Kdyby měl u sebe mobil, natočil by si to. není ještě ani osm ráno a Michael Clifford řádí v ulicích. A to je teprve úterý. Calum několikrát zamrká a sleduje svého nejlepšího kamaráda, jak performuje American Idiot v ulicích Sydney v tak nekřesťanskou hodinu. Calum se opře o futra, založí si ruce na prsou a dost nahlas pronese:

"A já myslel, že Broadway mají jenom v Americe."

Mikey sice provede epickou a dokonale zmatenou otáčku na místě, pak ji ale neustojí a velice neelegantně zakopne o vlastní nohu, protože si zapomněl zavázat tkaničky, a sletí na zem. Z nějakého důvodu při tom odhodí zbytek pečiva. Asi protože to je punk-rock.

"Debile!" prská z úst trávu i hlínu. Sakra, však už snídal, to nebylo nutné, ne.

Calum jenom povytáhne obočí a snaží se ovládat se natolik, aby se nezhroutil smíchy na zem k tomu idiotovi. Takhle jenom stojí ve dveřích a tlemí se od ucha k uchu.

"Proč pohoršuješ celou ulici v osm ráno?"

"Proč nejsi ve škole?"

V tu chvíli to Calum nevydrží a regulérně vyprskne smíchy. Musí se dokonce chytit futer, o která se doteď opíral, protože jinak by už definitivně skončil v trávě vedle Michaela. Slzí mu oči, sakra, má pocit, že se za chvíli počůrá a taky ho začíná bolet bránice. Doprdele, jak tady tento idiot před ním přežil až do dnešního dne, to je záhada, fakt. Naproti tomu Mike sedí v trávě jako zmoklá slepice a konsternovaně hledí na svého kamaráda. Nechápe vůbec nic; jako, většinou je to on, který se chlame jak lečo, zatímco Calum poklidně čeká, až ho to přejde, ne? Se probudil v alternativním vesmíru, nebo co...?

"Debile, ježiši," směje se Calum. "Já jsem se bál, že se ti něco stalo, nebo že mi někdo vyměnil kamaráda, ale zdá se, že je všechno při starém a ty jsi jenom idiot a nekontroluješ rozvrh. Máme na devět, blbče."

Vteřina, dvě.

"Chceš mi říct," začne se Mikey sbírat ze země, "že jsem mohl jEŠTĚ HODINU SPÁT?!?"

Jenže Calum se směje tak moc, že mu ani není schopný odpovědět.

"Že jsem klidně mohl ležet ve svojí milované posteli" - aby si v tu chvíli vzpomněl, že se dneska do postele vůbec nestal, to nehrozí - "a ne se tu ploužit do školy jak zombie" - a aby uznal, že si cestou do školy prozpěvuje, poskakuje u toho a hraje na imaginární kytaru houskou, to už vůbec nehrozí - "být odpočatý a vyspaný a co se sakra furt tlemíš?"

Michael se konečně vyhrabe na nohy a dokonce se mu podaří ujít těch pár kroků, jež ho doteď dělily od jeho naprosto nevinné oběti. No vážně, vždyť Calum za to vlastně nemůže, copak mohl tušit, že ten idiot nesleduje rozvrh? Ale vysvětlujte tohle naštvanému teenagerovi. Zvlášť naštvanému punk-rockovému teenagerovi. Calum by neměl zapomínat, že jakkoli je Michael ze zvířat nejpodobnější lenochodovi nebo koale, co se spánku, jídla a LoLka týče, mění se na lítou šelmu. Natáhne po Calumovi ruce, nejspíš aby mu zakroutil krkem, ale v tu chvíli se mu zase připletou do cesty ty zatracené tkaničky a navíc zakopne o práh domu, takže se tak akorát svalí do chodby domu. Tentokrát to má výhodu, leží na měkkém. Tedy na Calumovi. Přesněji... tak někde na jeho podbřišku. A stačil se něčeho chytit. Calumových spodků. Které mu stáhnul pod kolena. Čímž vlastně taky dojde svému záměru pomstít uražený punk-rock.

"JEŽIŠI KRISTE!"

Ale trochu... jinak, než chtěl.

"CO JSEM KOMU UDĚLAL?!"

Calum se směje na celý dům a snaží se natáhnout si pikaču spodky zpátky na tělo, protože kachličky v chodbě jsou studené.

"NEJENOM ŽE MĚ NUTÍ VSTÁVAT V NEKŘESŤANSKOU HODINU, ALE JEŠTĚ MI STRKÁ DO OBLIČEJE SVŮJ PENIS!"

Takové normální ráno.