Given a Chance

198., Lu.

"Máš plavky?" zeptá se Mikey a Luke se skoro pleskne do čela. Má, ale ve skříňkách na druhé straně školy, v budově A. "Nech mě hádat," zasměje se Mikey a sáhne do své skříňky, aby mu podal světlé speedos. "Pokud se mě teda neštítíš. Jsou vyprané, většinou je tu mám pro Caluma. Taky děravá hlava."

Luke opatrně přijme plavky, načež se zbaběle rozhlédne okolo. Michael, který si už svléká kalhoty, si všimne. "Hej... v pohodě? Jestli chceš, můžu ti takhle... otevřít skříňku, a já se posadím tadyhle a otočím se zády. Dobrý? Může být?"

Luke neví, co má s touhle... vstřícností dělat. "Hm... uhm, jo. Uh."

Vždyť ještě minulý týden se s Michaelem... nenáviděli. Luke cítí na krajíčku slzy. Neví proč, prostě... rychle si je setře a doufá, že ho Mikey neviděl, ale má štěstí, druhák dostojí svému slovu a skutečně zůstane otočen zády. Luke se vnitřně připraví, stáhne si kalhoty i s dnešními tyrkysovými kalhotkami, které mají uprostřed mašličku, zároveň a rychle si natáhne půjčené plavky - tedy chce si je... natáhnout, ale pak si všimne... pak si vzpomene. Jsou... jizvy. Má celá stehna pokryté jizvami a skrz celý den na to zapomněl, zapomněl na to, jak se včera zhroutil a jak se dneska ráno vzbudil ve vaně, pokrytý vlastní zaschlou krví, jak opatrně zbytky pachu zakrýval kolínskou, kterou zřídka používal, kterak houbičkou a zubní pastou smýval zaschlou krev ze dna smaltované vany, jak bolestivě se snažil smýt zaschlou krev z chloupků v klíně, jak to bolelo a jak si několik musel vytrhnout v chomáčích, protože se mu třásly ruce a on se nedokázal soustředit, potřeboval jenom rychle, všechno musel zahladit rychle, aby nikdo nepojal nejmenší podezření, aby ho někdo nepřišel hledat a necítil krev, které bylo dnes ráno víc než obvykle.

A teď tu stojí, s napůl nataženýma plavkama a hledí na svá rozřezaná stehna. Neví, jak to vysvětlit, neví, jak se vyjádřit, takže jenom polkne a doufá, že ten knedlík, co se mu vytvořil v krku, zase zmizí, že se mu uvolní hrdlo a on bude moct zase dýchat a mluvit, ale v jeho očích se formují slzy a jeho dech se zadrhne a nejde to dál, Luka náhle bolí bříško, bolí ho plíce, bolí ho srdce, bolí ho všechno a on neví, co sám se sebou - jediné, co vnímá, je jeho vlastní panika.

"Luke? Můžu... um, jsi oblečený?" zeptá se Michael a nenápadně se ohlédne přes rameno, když už má on sám plavky oblečené a je připraven jít.

Když se nedočká odpovědi, ani za sebou nedetekuje periferně pohyb, otočí se trochu víc. Co spatří mu vyrazí dech a sešle mráz po zádech. "Lu... Luke..."

Jako by to oslovení Luka zbavilo šoku a transu. Zvedne hlavu a na moment pohlédne do Mikeyho očí a Mikey vidí jeho slzy, vidí, jak je roztřesený a očividně se děje něco, co Luka rozrušilo, ale Mikey neví, co to může být. Není ještě úplně oblečený, sklání se a Mikey jeho stehna nevidí přes volné Green Day tričko, které Lukovi visí ze šíje a spolehlivě ho zakrývá, ale když se Luke trochu narovná a popotáhne, Michael, který pohledem stále hledá, co může být špatně, spatří... ale ne. Ne, ne, to ne. Jizvy. Spoustu jizev. Světlých, bělounkých, tělových, se strupy i hlubokých rudých. Ty nejtmavší vypadají čerstvě, maximálně den, dva staré. Michaela probere z jeho pozorování Lukův vzlyk. V tu chvíli se Mikey vzpamatuje, vstane z lavičky a rychle Luka obejme okolo ramen, prudce a trochu nemotorně, Luke to nečeká, takže trochu zavrávorá a udělá krok dozadu a Mikey mu trochu šlápne na nárt, ale to je jedno, protože Mikey... Mikey. Je tu Mikey. A neuhýbá, nesměje se, nezesměšňuje, nešikanuje, neshazuje, není zlý ani rýpavý a ani ho neignoruje. Až po několika vteřinách si prvák uvědomí, že na něj Michael mluví.

"...to nic, Luke. Jednou to bude dobré. Já se o to postarám, dobře? Přísahám, že se o tebe budu vždycky starat. Jsi můj kamarád, zvládneme to. Mám tě rád, víš? Určitě to bude v pohodě. Neboj se."

"Já - já nemů-nemůžu, ne-nemůžu... "

Mikey sice neví, co chce Luke říct, ale rozhodne se místo slov jednat. Prostě uchopí Lukovu vzlykající tvář do svých dlaní a přitiskne své rty na jeho. Jenom pár vteřin - je to trochu nucené a příliš silné, ale i tak Luke cítí hebké rty, vnímá Mikeyho dlaně na svých tvářích, jak ho hladí palci po lícních kostech, vnímá jeho teplo, jeho přítomnost, jeho dech a eventuálně s ním sladí ten svůj.

"Tak je to dobře," pochválí ho Mikey tiše. "Nádech a výdech. Vidíš, jak ti to jde. Šikovný. Tak, teď si svlíkni speedos, vezmu si je já, a já ti dám svoje šortky. Dobře?"

Luke přikývne, otře si slzy a pokusí se si svléknout speedos, ale třesou se mu ruce a nedokáže stát na jedné noze, takže za něj tu práci nakonec udělá Michael.

"Počkej, ať si omylem ještě neublížíš. To by mi Kapitán dal, kdybych dovolil, aby ses mi tu zranil v šatnách, ocitl bych se v boží nemilosti a věř mi, to rozhodně nechci. Caspar tam byl jednou a říkal, že už nikdy po Zaynovi nebude házet šišky. Sice nevím, co to znamenalo, ale tvářil se u toho dost vyděšeně," Mikey blábolí, aby Luka uchlácholil, a podle jeho vyprsknutí a vzlyknutí zároveň hádá, že to troško pomáhá.

Klekne si, aby Luka vysvobodil z plavek, takže má najednou eyeful Lukova penisu, takže místo nemístné poznámky, kterou by normálně měl, jenom pokračuje ve žvanění tím zvláštním něžným tónem, který sice Luke slyšel jenom párkrát, ale i tak ho ze všech druhákových tónů, které v řeči využívá, miluje nejvíc.

"I know you are a bit stressed right now, so I won't be a Michael about this situation, ale kdyby se to trochu víc hodilo, určitě bych něco řekl o tom, že jsem si vždycky myslel, že moje první blowjob bude Calumovi. No tak, packy na moje ramena. Tak, levou nohu... super, a teď pravou. Paráda, vidíš, jak ti to jde. Dobře, teď ti oblíknu ty svoje a zjistím, jestli to bude v pohodě, jo? Fajn, počkej-počkej, ne tak rychle. Drž se mě, bejby. Fajn, dobře. Natáhneš si je sám, nebo mám já?" zeptá se a přidrží Lukovi lem koupacích kraťasů těsně pod údem.

Luke se mu podívá do očí a Mikey si na otázku odpoví sám. Přivře oči a na moment uhne pohledem, než plavky vytáhne k Lukovým bedrům. Je to tak zvláštně intimní, že Luke zatají dech, přitom vůbec nebyl důvod, aby mu Mikey asistoval - blondýnek má pořád obě ruce.