Given a Chance

Given a chance 67., Hurikán Katrína.

Na druhé straně řady je Luke pod palbou otázek svého bratra.

"Tak co? Jak jste se seznámili? Jak dlouho jste spolu? Byl to první polibek? Jaké to bylo? Máš ji hodně rád?"

Luke se nestačí ani nadechnout, aby odpověděl nebo aspoň Jacka nějak zpomalil, nejlépe zarazil, než Jack pokračuje: "Doufám, že se k ní chováš hezky? Ale já vím, že ano, však tě znám, a vám to spolu tak sluší? Vypadá docela mile, tak já doufám, že se k tobě taky chová hezky? To je moc důležité, Lukey, to snad víš, že ano?"

Zvládne jenom přikývnout, načež mu Jack pocuchá vlasy a spokojeně se na mladšího sourozence usměje. "To je dobře, hlavně mi hned řekni, kdybys něco potřeboval, ano? Na všechno se ptej, kotě, cokoliv tě napadne, vždycky můžeš přijít za mnou nebo za Benem, dobře?"

Luke znovu přikývne a trochu uvolněně vydechne - Jack přešel z ne tak docela příjemných otázek k bratrskému ujišťování se, to dokáže zvládnout. Jo. V pohodě, Luke, jenom dýchej a užij si zápas. Jack na chvilku zmlkne a Luke má čas trochu se uklidnit. Sám se z polibku ještě nevzpamatoval.

"Takže? Byl to první?" dloubne do něj Jack.

Ježiši. Luke má chuť složit hlavu do dlaní a odkutálet se až dolů na hřiště, aby ho mohl Calum použít místo míče. To by mu třeba šlo. Nějaké mezilidské vztahy, to je na něj moc.

"J-jo," vydechne trhaně a zadoufá, že už se Jack dalších odpovědí nebude dožadovat.

Je to... nevadí mu, že se ptá. Luke je neskutečně vděčný, že má takové bratry, co vždycky chtějí vědět, jestli je Luke v pohodě a šťastný. Jenže Aleisha sedí hned vedle něj a Luke nechce, aby slyšela, jak ji tu s Jackem probírají. To je trochu blbé. A rude. Luke sice ještě pořád neví what happens to rude people, ale i tak z toho má nepěkný pocit.

"Fajn. Kdykoli se ptej, na cokoli, kdykoli, jakkoli. Pokud se stydíš to vyslovit, napiš to, ale rozhodně se zeptej, jasně? Raději se zeptej nás, než aby... se něco stalo. Hm, Ben si s tebou promluví o sexu, až to bude aktuální, mluvili jsme o tom spolu..."

Luke zrudne až na zadku. Ježiši. Ben a Jack o něm mluvili, ohledně sexu. bavili se o tom, že Lukovi to vysvětlí Ben. Všechno. Ježiši. Ne, je, proboha ne, Luke si to nechce představovat, jak ten rozhovor probíhal. Je mu trapně už teď jenom z toho, ne, nebude si - a kromě toho, není to tak, že by potřeboval něco vysvětlit?! Tohle není humor, a ne, není to ani - ježiši proč?!

"Luke?" zamračí se trochu Jack. "V pohodě?"

"Jo," pípne Luke fistulí. " V pohodě."

Jack se na něj ještě chvíli mračí, ale to už na hřiště vyběhne, jak Mikey řekl, deset kokotů honících se za jedním míčem. Vlastně jich je jedenáct, a jsou tu dvě družstva, ale Luke pochopil Michaelův záměr. Což je divné, Luke není většinou moc chápavý. Nebo vtipný. Nedej bože oboje. Dnešek je jeden velký Žert.

Jack vytáhne mobil a napíše velmi neadekvátní textovku Benovi. Asi toho z ní moc nejde pochopit, protože Jackovi se třepou prsty. Výsledná zpráva pak vypadá asi následovně: LUKEKY KIESI GIN GRRILEFDN BEN U DON TN UDENREASTNAFD H EH SA GOLRODINEND OADIFMMV!!!!

Benova odpověď je jasnější a o mnoho srozumitelnější: wut ?

Jack se zhluboka nadechne, vydechne a napíše ještě jednou: Luke kissed a girl and he liked it.

Zpráva, kterou odešle Ben, je poněkud Jackovského typu: WHAD TO U MENAH E SKIIS ED A FLIRL?!?!?

Jack se uchechtne a odepíše: wut ?

Ben na druhém konci signálu musí nejspíš mlátit hlavou do zdi. Možná by z toho mohl vytvořit zprávu v morseovce, dávalo by to větší smysl.

STIHNU DRUHOU TŘETINU, zní další Benova zpráva. Jacka ani nenapadne mu poslat "jsou to poločasy, love" zprávu - Ben by ji stejně nečetl. Jack se uchechtne, když si představí svého staršího bratra, jak běhá po baráku a snaží se ulovit klíče, oblíknout si kalhoty, zavázat si tkaničky a přitom neublížit knize, kterou jistojistě četl, než mu dorazila Jackova zpráva. Zalituje, že neinvestoval do bezpečnostních kamer v domě. Mohl se aspoň pobavit.

Luke se snaží aspoň trochu pozornosti poslušně věnovat zápasu, ostatně, bylo by docela blbé, kdyby s ním pak nějakou náhodou chtěl Calum mluvit, nebo nedej bože Louis, a Luke by neměl nejmenší tušení, co se na hřišti dělo. No, to vlastně nemá ani tak, protože tomu ani trochu nerozumí a navíc mu myšlenky neustále odlétávají někam, kde o ně vlastně ani moc nestojí. Aleisha sedí hned tuhle vedle něj a Luke si není jistý, jestli by jí neměl věnovat pozornost, jenže když ona se baví s Geordie a bylo by velice hrubé, kdyby odposlouchával cizí hovor. Navíc ho už jednou Geordie upozornila, ať to nedělá, ačkoliv přátelsky. Ale co když je Aleishe líto, že si jí Luke vůbec nevšímá? Neměl by ji třeba jenom jako chytit za ruku, ale dál ji nechat, ať si povídá s Geordií? Mohlo by to být dotěrné. Možná by to měl nechat tak. Skoro jako by vyslechla jeho myšlenky, zvedne Aleisha ruku ze svého klína, prohrábne si vlasy, něčemu vážně přikývne a pak si ruku opře o lavičku vedle sebe. Okay, teď nebude tak blbé, když to Luke udělá. Zhluboka se nadechne, zavře oči, napočítá do tří a pomalu vydechne. Pak otevře oči a chce zlehka přikrýt Aleishinu dlaň tou svojí, stále se ale bojí, že by mohla blondýnka vycouvat, takže ji spíš tak nějak položí vedle a jen opatrně konečky prstů pohladí hřbet její ruky. Je červený až za ušima a má pocit, že jeho srdce obíhá stadion nadzvukovou rychlostí už poosmé. Periferně zaznamená, jak se na něj Aleisha otočí, a tak se se sebezapřením přinutí zvednout pohled od jejich dlaní k jejím očím. Nezvládne to. Aleisha je nádherná, lehce, ale nadšeně se na něj usmívá, sluníčko si hraje s jejími zlatými vlasy, což jí dodává podivnou hřejivou auru a Luke musí uhnout pohledem.

Přesto pohladí její dlaň ještě jednou, tentokrát celou. Aleisha otočí ruku hřbetem dolů a proplete s ním prsty, načež Lukovo srdce udělá kotrmelec, ještě jednou si odejde se proběhnout a pak se asi ztratí někde v nekonečnu vesmíru, protože Lukovi se zdá, že necítí nic jiného než Aleishiny prsty a stupidní úsměv, jež se mu usadil ve tváři.

To je taky Jackovo štěstí, protože si takhle nikdo nevšimne, jak si ty dva cukroušky fotí. A to Luke ještě neví, že se blíží hurikán Katrína alá Ben.