Given a Chance

Given a chance 94., Kenovo kolo.

Luka vzbudí vibrování na bříšku a jeho první myšlenka je, že to není místo, kde by chtěl, aby mu něco vibrovalo. Uchechtne se pro sebe dřív, než otevře oči nebo se přiměje k pohybu. Chvíli se přemlouvá, aby otevřel oči, a když pochopí, že je ještě hluboká noc, zašátrá po vibrující věci. Vnímá i svůj k prasknutí naběhlý úd. Eh. Usnul v takovém stavu...? Stál mu celou konverzaci s Mikeym, pak to trochu přešlo, a Luke si chtěl celou konverzaci přečíst, než na sebe sáhne, ale nějak mu to nevyšlo. Odemkne mobil a přečte si příchozí zprávu, která ho vzbudila.

Je z neznámého čísla, přesto se Lukovi rozbuší srdce nad představou toho, kdo ji napsal.

"You don't know, yet. Good night, Lukey."

Lukovy vnitřnosti se zachvějí a vzdouvající se kalhoty od pyžama jsou výmluvné samy o sobě, natož aby se Luke musel na ten pocit soustředit. Na pocit, který má v jeho mozku jméno.

Michael.

Jeho ruka sjede pod peřinu dřív, než si Luke stihne uvědomit, co se chystá udělat. Najede v mobilu volnou rukou na chat okno konverzace s Michaelem a pokračuje tam, kde přestal. Babe. Mikey mu řekl babe. Slíbil mu pomazlení. Slíbil mu pomazlení, ježiši kriste...! Jeho ruka se automaticky obtočí okolo penisu a rychlými tahy se začne ukájet bez nejmenšího pocitu studu. Jeho oči občas přeletí po útržku chatu na mobilu, který drží v ruce, než se jeho oči po návalem slasti nezavřou a Luke není vlastním tělem nucen upustit mobil zpátky na bříško a zastrčit pod peřinu a pod gumu kalhot i druhou ruku. Jemný dotek na šourku, pevně uchopený pyj, klouzavý pohyb a zoufalé vzpínání se na posteli je otázkou sotva pár minut. Kouše se do rtů a tlumí své patetické vzdechy do polštáře. Potřebuje se udělat víc než kdykoli v životě, nemůže si pomoct, představuje si Michaelovy ruce na svém těle, představuje si jejich mazlení a jeho hlas, jak mu možná omylem řekne "babe" nebo "Lukey".

"Michaeli," zakňučí Luke a zakousne se do čersvě povlečeného polštáře.

Jeho levá ruka se stane pro samotné ukájení zbytečnou, Luke rozprostře celou dlaň a hladí se od půlky stehen po ramena a krk, zdržuje se na pase a na bocích, tře svou měkkou a stále ještě dětskou pokožku a představuje si, že jeho ruka patří Michaelovi, který ho tiskne k sobě a šeptá mu něžné ponuky a sladká slova a zdrobněliny jeho jména. Luke cítí v očích slzy má nevysvětlitelnou touhu prosit o víc, ačkoli si slast způsobuje on sám. Ve chvíli, kdy se jeho levá ruka obtočí okolo jeho zadku a prsty přejedou po rýžce mezi půlkami, se Lukovi zatmí před očima a on musí zadržet dech a okamžitě pustit svůj úd, jenž v orgastické křeči zabolel, jak se hranice mezi slastí a bolestí smísila, a jakkoli se Luke snaží, nedokáže zadržet zlomené zasténání, když v ruce zadrží pár kapek svého semene. Uvolněný a zpocený dopadne zpátky do měkké náruče polštářů. Unaveně vyprostí dlaně zpod přikrývky, přičemž se utře do trička, které si následně svlékne. Chce je hodit na zem, ale na okamžik mu látka spočine v ruce a on si uvědomí, čemu se vlastně poddal. Jaké představě. Jaké zasténal jméno. V jaké chvíli. Čí ruce si představoval. Čí hlas skoro slyšel u své tváře.

Semkne rty a na okamžik v něm začne bublat vztek, na sebe sama, na situaci, do níž se dostal, na Michaela, který jím tak neochvějně manipuluje - načež odevzdaně vydechne. Michael nejspíš nemá nejmenší tušení, jak obrovský vliv na mladého blondýnka má. Vstane z postele a odnese tričko do koše na špinavé prádlo v koupelně.

Ben se klidně začetl do Vyhoďme ho z kola ven, porovnával knihu s filmem a v zásadě se skvěle bavil, než uslyšel z Lukova pokoje...- Stál na nohách a pospíchal do pokoje svého nejmladšího sourozence dřív, než se pokusil jeho zvuk identifikovat. Což se ukáže být zásadní chybou. Ano, zvuky vycházejí z Lukova pokoje, a ano, je to podobné zmítání se na posteli, jako při jeho nočních můrách, ale...

Ben otevře dveře tiše a spatřiv Lukovo tělo celé napnuté a peřinu zdvíhající se v pravidelném tempu, zůstane na okamžik zaraženě stát na místě. Luke se očividně snaží zůstat tiše, ale nejde mu to, čemuž se Ben upřímně pousměje. Zůstane stát skrytý za trámem podkrovního pokoje, Luke ho jistě nezaznamenal, ačkoli tedy teď nejspíš nezaznamenal ani zemětřesení. Lukovo drobné tělo se zdívá pod vlnami slasti a Ben ví, že by tu neměl být, ví, že by se měl otočit a jí zpátky do pokoje vida, že je baby-penguin v pořádku, ale nedokáže se pohnout. Ještě nikdy se nestalo, že by Luka přistihl při něčem intimním, nebo o tom věděl. Vlastně sám Jack za ním přišel před pár týdny, jestli Luke vůbec někdy projevil jakýkoli zájem o sex v jakékoli formě, v té základní například. Ben po chvíli přemýšlení řekl, že počkají do jeho šestnáctin, a pak se uvidí, ale zdá se, že Luke je jenom velmi dobrý ve skrývání, protože tohle očividně nedělá prve. Vlastně vypadá v tak delikátní chvíli sebevědomě, jistě. Bena to neuvěřitelně potěš, ostatně jako úplě všechno během dnešního dne. Ať už byla na jeho bratra uvalena jakákoli kletba, zdá se, že dneškem skončila -

"Michaeli...!"

Benovi zčervenají uši. Dobrá, tohle možná slyšet nechtěl - anebo, možná měl. Ne že by mu to dávalo smysl, Luke má přece přítelkyni, ale... no ostatně, to měl i Ben, než-... ale to je na jiný příběh. Přivře za sebou dveře a čeká, co bude. Luke může být emocionální, a pokud ano, je Benova práce se o něj postarat. Ale Luke se posadí na posteli, přičemž Ben couvne, slyší povzdech, následovaný hebkým, milým uchechtnutím. Ne cynickým nebo polohysterickým, ne jen... jen smířeným a přesto trošku překvapeným. Ben za sebou zavře dveře jak tichoučce to jde a vrátí se ke Keseymu. Lehne si, přehodí přes sebe peřinu a pohodlně se opře zády o knihovnu. Mimoděčně pohlédne na zarámovanou fotku sebe a svých dvou bratrů ze dne, kdy se ten nejmladší narodil. Tu růžovou čepičku, protože všichni očekávali holčičku, má mamka dodnes schovanou v šuplíku za svými podprsenkami. Otevře knihu na straně 139. Latentní homosexualita dnes naštěstí už není ani pojem, ani psychóza, a tedy zeleninu nikdo z nikoho dělat nebude, přesto... Někdo z kola vyletí, Kene, to ano. A Ben si tak nějak myslí, že to bude Aleisha.