Given a Chance

Given a chance 32., Michaeli.

Luke se na něj dívá jako na zjevení. Nezapomněl. On na něj nezapomněl. Něco se nejspíš stalo, a Clifford na něj nezapomněl. Mikeymu dojde, že by to měl vysvětlit."Myslím, neměl jsem úkol a ta historická čarodějnice, co to upalování ještě pamatuje, mě nechala po škole. Chtěl jsem ti dát vědět, ale..."Luke na něj ještě chvíli hledí, načež přikývne. Jasně. Po škole. To to vysvětluje. Měl by na to něco říct? Prohlédne si Michaelovu kytaru. No jo, ten byl na rozdíl od Luka tak tupý, aby si na zkoušku přinesl nástroj. Takový pablb může být fakt jenom on."Nevěděl jsem, že mám vzít tu svoji," pípne po chvilce."To... no," rozhlédne se Mikey. Spatří jenom kytaru ve stojanu na učitelském stupínku, a ta je tak rozladěná, že by ji nedal do kupy ani Billie Joe Armstrong. "To...nevadí. Mohli bychom aspoň... třeba, něco vybrat."Luke nervózně polkne a přikývne. "Máš... máš nějaký návrh?"Mikey pokrčí rameny a uhne pohledem. "No... možná bychom... já... uh, slyšel jsem, co jsi... zpíval. Než jsme... nechtěl jsem creepit, nebo tak, jenom jsem tě nechtěl rušit, protože Dr. Lecter by to shledal drzým and you know what happens to rude people and-!"Plácáš, Michaeli, upozorní sám sebe. Lukovi to ale přijde poměrně roztomilé. Vlastně to z Michaela přestává dělat toho frajera a sebeřečeného outcast, a působí najednou víc jako... kluk, který je taky jenom teenager."Yeah, I get it," ujistí ho Luke s úsměvem."Okay. Nechtěl jsem... přijít ještě později, než... ale," Mikey se začervená, když to říká nahlas, "No, řekněme, že jsem se trochu zasekal nad tvým hlasem, protože... ti to fakt kurevsky šlo?"Michael tak trochu sám nevěří, že to fakt řekl. Jako, jasně, proč ne, je to pravda. Jen... no. Přesto jeho údiv nemá na ten Lukův. Ten prostě zapomene, že má tak nějak existovat. Hledí na Mikeyho rty, v hlavě jenom pár posledních slov, které Mikey řekl. Líbí se mu jeho zpěv? Líbí se mu výběr písniček, které předvedl? Načež se absolutně zhrozí. Slyšel Mikey i upravené texty, které si Luke zpíval? Nemá odvahu na to se zeptat. Asi by měl, nebo by spíš chtěl, ale nějak... si netroufne. Wow, takže teď se s Cliffordem bude bát mluvit. No tak to to dotáhnou daleko. Spolkne sarkastickou poznámku, jež se mu dere na jazyk, a vynadá si jen v duchu. Nahlas se bojí byť nadechnout."Líbilo se mi 100 Suns," řekne Clifford s mírným úšklebkem.Luke zčervená až na klíčních kostech. "Promiň," pípne.Michael se na něj zmateně podívá, obočí zvednuté. "Za co?"Jenže Luke to nechce říct nahlas. Nechce na to poukazovat. Třeba Michael ty přidané a upravené části nějak... nezaznamenal. Rychle vymýšlí, na co by se mohl vymluvit. Nechce mu lhát, ale... "Že tu nemám tu kytaru. Jsem fakt idiot, že mi to nedošlo."A to je pravda, takže se ani necítí tak blbě, když to říká, i když myslí na něco jiného. V duchu se Luke kope do hlavy."Nah," pokrčí Mikey rameny, "myslím, že zatím stačí jedna. Co kdybychom zkusili něco zazpívat spolu? Třeba... um, nevím. Třeba ty Simple Plan?"Pravda je, že ho to vzalo trochu víc, než by mělo. Jen... skutečnost, že Luke ten song doopravdy cítí. Protože to znamená víc, než by si mohl myslet. Že je na tom Luke stejně jako on. Že je taky mimo všechny a všechno. Že to nedává, že nezvládá žít v téhle společnosti. A to je něco, co znamená hodně. Pro Michaela. Stiskne rty pevně k sobě. Už nikdy by mu neměl cokoliv provést. Už nikdy by mu neměl ublížit. Nejhorší je, že mu to připadá přirozené. Dělat si z něj srandu a občas do něj trochu šťouchnout. Je ubohý. Připadá si ubohý. Měl by si jednu vrazit.Ale Luke mu nic nevyčítá. Jenom naprázdno polkne a pak přikývne. Simple Plan jsou dobrá volba. "Začneš? Já se... přidám."Pravda je, že si bez kytary nepřipadá tak v bezpečí. Sedí před Cliffordem bez jakékoli barikády v klíně. Kdyby měl kytaru, měl by kam dát ruce i oči, takhle si připadá odhalený a na ráně. Navíc neustále v trapné pozici. Špičky si opírá o podlahu, protože z vysoké stoličky nedosáhne pořádně na zem, ruce zapřené o sedátko, hlava skloněná. Kouše si levý koutek rtů a neví, kam s očima. Chvíli hledí na Michaelovy vlasy, které tak nějak postrádají jakýkoli... tvar, nebo střih, nebo tak něco. Pak mu přijde, že zírá, takže zatřepe hlavou a hledí na krk kytary, pak na Cliffordovy prsty. Zkušené, jisté a rychlé. Luka to překvapí, protože jemu se prsty klepou, když hraje, navíc před někým, a navíc dělá hodně chyb a zapomíná text. Mikey se nezdá mít problém ani s jedním, a výjimečně dokonce ani s Lukovou přítomností. Zvláštní, jak se situace mění. (But people don't.)Luke ani nepostřehne jak neuvěřitelně mimoděčně se k Mikeyho zpěvu přidá už před prvním refrénem. Jde jim to. Ladí spolu a Mikey přestává zpívat, aby dal prostor Lukovi. Luke se trochu pousměje a sám odzpívá druhou sloku, načež refrén si zase dají společně. Ježiši, zní spolu až nebezpečně dobře."To be hurt, to feel lost, to be left out in the dark," zazpívá Michael sám poslední refrén, Luke se odmlčí, aby nechal vyznít jeho hlas."To be kicked, when you're down, to feel like you've been pushed around, to be on the edge of breaking down,and noone's there to save you... " zazpívají tentokrát společně.Luke si připadá, že si lže do vlastní kapsy, protože tentokrát je to Michael, kdo vzhlédne v momentě, kdy mají zazpívat poslední dvojverší:"No you dont know what it's like...Welcome to my life."Protože si je skoro stoprocentně jistý, že Mikey zatraceně dobře ví, jaké to je. A možná to ví líp než Luke.Michael nechá doznít poslední akord, načež mimoděčně vzhlédne. Setká se s Lukovým pohledem, načež se oba rychle podívají jinam; Luke na podlahu a Mikey na hodiny. Jesus fucking Christ, we're awkward, pomyslí si Michael a znova se podívá na Luka, který se poočku dívá na něj.Musím něco říct, pomyslí si Luke. Tohle je trapné."Já-!""Tohle-!""Jen jsem-!""Máš-!""Uhh," vydechne Luke frustrovaně."Nuh-huh," zahuhlá Mikey."Jo," uchechtne se mladší z nich. "Jsem trapnější, než jsem si myslel.""Duh," ušklíbne se punkrocker a prohrábne struny. "Ale tohle nám šlo."Luke přikývne. Jo. Šlo. Má chuť začít zpívat znovu, klidně to samé, možná jen proto, aby nemusel nic říkat nebo trapně mlčet. Kromě toho... nemá svůj hudební vkus zrovna s kým sdílet. K tomu by to chtělo přátele, že. Potlačí nutkání plesknout se po čele, naštěstí Mikchael promluví, takže musí vzhlédnout a zapomenout na pleskání."Takže... co kdybychom... to dneska zabalili? A co třeba zítra... udělat nějaký seznam? Písniček, které...""Okay," přikývne Luke.Michael je nečekaně... uh. Zodpovědný? Zvláštní. Neřekl by to do něj."Žádné popové sračky," dodá výhrůžně.Luke se uchechtne: "Žádné sračky."Mikey to vezme jako slib. "Měj se."Přehodí si kytaru přes rameno, otočí se a odejde, ale ještě než je z doslechu, vlastně je jenom pár kroků od svého duet-partnera, Luke má jakési zatmění mozku či co, protože z jeho úst uteče podivné:"Ty... taky, Michaeli."Mikey se zastaví v polovině pohybu, jenom na vteřinu nebo méně, pak zase pokračuje, jako by nic neslyšel. Nezareaguje.Tedy... Luke nemůže vidět jeho úsměv, když je k němu Michael zády, že.