Před 8 lety
Obloha měla ocelově šedou barvu, kterou sem tam rozsekl blesk následovaný hromem, který mi rachotil v uších ještě notnou chvíli poté, co dozněl krajinou.
Táhla jsem se po tomhle bohem zapomenutém kraji, který byl při takhle silném dešti skoro pod vodou, až k tomu dalekému hradu, který jsem zahlédla, když jeden z blesků osvítil tuhle pustinu.
Oblečení i boty mi ztěžkly, když se nasákly deštěm, který se stále v silných provazech snášel k zemi. Na zádech mi visel prázdný toulec a v ruce jsem pevně svírala svůj luk, jediný majetek, který mi po rodičích zůstal. Nepamatovala jsem si je. Vlastně jsem si nepamatovala vůbec nic. V mé hlavě bylo prázdno.
Ačkoliv jsem byla na pokraji vyčerpání, kladla jsem jednu nohu za druhou a snažila se vydat všechnu svoji zbylou sílu, abych se nějak k tomu hradu dostala.
Ani jsem se pořádně nedívala pod nohy, takže jsem zakopla a svalila se do bláta, stejně jako mnohokrát před tím. Vyškrábala jsem se na nohy a z posledních sil překonala těch pár kroků, které mě vedly skrz otevřenou bránu až k obrovským dvoukřídlým dveřím.
Rychle jsem čtyřikrát zabouchala velkolepým klepadlem a poté se naposledy svalila na zem. Už jsem se ani nesnažila vstát, věděla jsem, že by to bylo zbytečné a že už bych na to neměla sílu.
Dveře se s táhlým zavrzáním otevřely a mezi nimi stál mohutný muž s vousy.
Ihned poté, co mě spatřil, se sklonil k mému tělu a poté obrátil hlavu do útrob hradu a z plna hrdla zakřičel: „Ta dívka! Ta dívka je tu!"
Před očima se mi zamlžilo a já se snažila zaostřit na mužovu tvář, ale nedařilo se mi to.
„Neboj se, Khali. Už jsi v bezpečí." Zaslechla jsem posledních sedm slov od toho muže, předtím, než jsem upadla do hlubokého bezvědomí.
ČTEŠ
Lučištnice
AdventureKhali je dívka. Pro vás to asi není nic divného, ale pro ni ano. Je to jediná dívka v celé akademii. Jako malou ji našli před branami akademie a věděli, že je to Ona. Ta dívka na kterou čekali. Nebojácná a bystrá bojovnice, která se n...