Steal My Boy

-8-

*Harry*

Opravdu jsem se snažil zachovat si stále svou masku, ovšem když začala vyhrožovat otcem, nemohl jsem to nechat jen tak být. Proto jsem nasadil úsměv a pokračoval v jídle. Doufal jsem, že se nebude už do Louiho navážet. Protože - ačkoliv jsem nechápal proč - mi neskutečně vadilo, že na něj byla takhle hrubá. Nejraději bych ho schoval k sobě do objetí a chránil ho před vším zlým. Což moje snoubenka je hotovým ztělesněním zla. To už raději Camill, mou sekretářku.

,,Ale abych řekl... Loui? Máš kam jít?" zeptal se ho a v hlavě vymýšlel plán, jak zařídit, aby to malé kotě nemuselo zmizet z jeho života.

,,No... Ne," přiznal se sklopenou hlavou. Viděl jsem na něm, jak se chvíli přemáhal, jestli vůbec odpovědět. Ale příjemně mě zahřálo na hrudi, když mi řekl pravdu. Ovšem než jsem stačil cokoliv říct, opět se ozvala má dokonalá snoubenka: ,,Říkala jsem to. Špína z ulice," odfrkla si a ohrnula nad ním nos. Já se opravdu hodně držel, abych jí jednu nevrazil.

,,El, zlato, teď se baví dospělí," uměle jsem se na ni usmál, než jsem vrátil pohled na toho maličkého, ,,Loui, mám pro tebe taková návrh." Trochu nesměle jsem si prohrábl vlasy. Sice bych to nikdy nepřiznal nahlas, ale byl jsem krapet nervózní, že mě s tím pošle někam a já tak to modrooké kotě ztratím úplně. Což jsem, i když jsme se znali velice krátkou dobu, z nějakého důvodu nechtěl.

,,Ano?" dost nervózně se na mě podíval a já se sám pro sebe usmál.

,,Co kdybys začal pro mě pracovat? Nabídl bych ti slušný plat i střechu nad hlavou." Složil jsem si ruce do klína a snažil se zachovat si profesionální masku. Schválně jsem řekl pro mě a ne u mě. Někdo neznámý by v tom možná neviděl rozdíl, ale já docela podstatný. Ostatně, když jsem viděl, jak Eleanor vykulila oči a chtěla něco namítnout, nejspíš to pochopila taky. Můj přísný pohled ji však, díky bohu, dokázal dostatečně umlčet.

,,To... myslíte vážně?" I když jsem přikývl, stále na mě trochu nevěřícně a nedůvěřivě hleděl.

,,Smrtelně vážně. Budeš něco jako můj asistent, společně s ještě jedním klukem. Tím asistentem myslím konkrétně to, že tady budeš pokaždé, když budu cokoliv potřebovat. Ať už se jedná o odvoz, nebo společnost na kávu. A vzhledem k tomu, že by tvá práce byla dost nepřesná a impulsivní, tak by se to odrazilo i na tvém platu." Díval jsem se mu do očí a opravdu jsem doufal, že přikývne.

,,A vzhledem k tomu, že nemáš kde být, tak bys bydlel logicky tady. Chodíš do školy?" dodal jsem a svůj krátký monolog zakončil otázkou.

,,Chodím," přikývl trochu, spíš hodně, překvapeně. Já jsem jen přikývl a sám pro sebe se usmál. Než mou spokojenost opět nepřerušila má snoubenka.

,,Ty ho chceš tady?! Děláš si ze mě srandu?" vykřikla a prudce se postavila, až za ní spadla židle na zem. Já jen protočil oči a povzdechl si. Vůbec se mi nelíbilo, že mi do toho vstoupila.

,,Ano, Eleanor. Louis bude bydlet tady, v pokoji pro hosty. Ráno půjde do školy, a jakmile skončí, tak přijde za mnou do práce. Večer se spolu vrátíme. Takže pokud nehodláš měnit své zvyky, budeš ho potkávat skoro tak často, jako mého prvního asistenta." Sklapla, i když chtěla ještě něco dodat. Díky bohu.

,,Zní to vážně skvěle, ale nechci přidělávat problémy a-"

,,Nebudeš přidělávat problémy. Zítra ti ukážu smlouvu a představím ti tvého kolegu, do té doby si to promysli, ano?" navrhl jsem a nervózně se kousl do rtu. Doufal jsem, že to nakonec přijme. A když přikývl, měl jsem chuť skákat dva metry do vzduchu.

,,Výborně. Teď, pokud mě omluvíte, si musím jít ještě něco zařídit. Loui, až se budeš chtít vrátit nahoru, tak mi napiš, ano?" Podal jsem mu své telefonní číslo, aby se nemusel plahočit takový kus samotný. Nerad bych, aby si ublížil ještě víc. Ale všechny strachy mě opustily, když vyhrkl, že by radši šel už teď. Pokrčil jsem rameny a opět si ho vzal do náruče. Na svou snoubenku jsem se ani nepodíval.

Louiho jsem uložil do postele a usmál se na něj mile. V jeho přítomnosti jsem si nějak nechtěl hrát na nepřístupného. Byl pro mě skoro jako Liam. Jen... jinak. Nedokázal jsem to popsat.

,,Dobrou noc, Lou." Věnoval jsem mu poslední úsměv, než jsem zmizel za dveřmi od jeho pokoje, míříc do své kanceláře. Tam jsem se posadil do svého černého křesla a okamžitě vytočil číslo na Liama, abych zjistil, jak pochodil s tím blonďákem.

,,Tak co?" nedal jsem mu ani možnost mě pozdravit. On se jen rozesmál, což vyvolalo upřímný úsměv i na mé tváři.

,,Jsi jak holka, Hazz. A teď nenarážím jen na tvé vlasy a tvůj tajný šatník," opět se ozýval jeho hlasitý smích. Protočil jsem očima a odfrkl jsem si. To, že on znal mou ,,úchylku" na ELEGANTNÍ oblečení bylo většinou víc na škodu.

,,Sklapni, Leeroy," zavrčel jsem pobaveně. Nenáviděl, když jsem mu tak řekl. Ale zase ho to vždy spolehlivě umlčelo.

,,Harolde," odfrkl si, ,,šlo to výborně. Už máme domluvené i rande. Skutečné rande!" I přes telefon jsem mohl cítit, jak úplně září nadšením. Byl jsem za něj neskutečně rád. Alespoň někdo bude mít v životě štěstí.

,,To rád slyším. Doufám, že vám to vydrží. Nerad bych tě léčil ze zlomeného srdce, Li," povzdechl si, ,,a ještě méně rád bych někoho nutil léčit si zloméné kosti."

,,Neboj, Hazza, budu v pohodě. Mám pocit, že tenhle blonďáček by mi ublížit nedokázal. A i když mě tvoje starost těší, teď by mě spíš zajímal ten kluk, kterého jsi srazil autem. Co se stalo?"

,,Vlastně nic moc. Prostě jsem do něj omylem vrazil, když jsem se vracel od tebe, jak jsem tě odvážel z baru. Byla tma a oba dva jsme nedávali pozor na cestu. Nic se naštěstí nestalo. Akorát... byl celkem dost zmlácený. Což se mi vůbec nelíbí, musím zjistit, co se stalo. Taky nemá kde bydlet, takže jsem mu nabídl stejnou alternativu jako Zeemu, akorát s tím rozdílem, že Louis by bydlel se mnou a Eleanor. Alespoň jeden normální spolubydlící," vysypal jsem ze sebe ani nevěděl jak.

,,Pořád nechápu, proč s tou krávou jsi. Jako jasně, její otec, ale... Přece to nemůže s ním být tak hrozný, ne? Je to taky jen člověk," zněl trochu naštvaně. No, spíš doslova nasraně.

,,Je to tak hrozný, Liame, ale to mě nijak netrápí. Co jsem si zasel, to si taky sklidím. To mě netrápí ani tolik. Navíc na mě je většinou i celkem fajn a dá se s ní žít. Většinou. Jen doufám, že si nakonec bude rozumět s Louim. Nerad bych večeřel s El a jeho nechával samotného, nebo se věnoval jemu a riskoval tak, že té dvouhlavé sani rupnou nervy." Hodil jsem si nohy na svůj dřevěný stůl, jelikož jsem věděl, že tenhle rozhovor bude ještě na dlouho. Téma Eleanor Calder nikdy nebylo na pár minut.

,,Jestli máš toho kluka raději, na El kašli. Třeba si teď kvůli ní akorát upíráš právo na štěstí. Nikdy jsem totiž ještě neviděl, že by tě někdo tolik okouzlil."

,,Nemel blbosti, Liama. Louis je sice fajn kluk, ale to je tak všechno. Třeba z nás jednou budou kamarádi. Nic víc." Nechápal jsem, proč mi při těch slovech přeběhl nepříjemný pocit přes srdce. Ale neřešil jsem to. Nebylo co řešit.

,,Jasný. A Elevator je hodná, milá a chytrá holka." Neviděl jsem ho, ale zato jsem ho znal natolik dobře, že jsem věděl, že při těchto slovech protočil očima a ušklíbl se.

,,Přesně tak, Liame. Eleva... Sakra, Leeroy, jestli jí tak někdy řeknu, zabiju tě! Eleanor je prostě moje jediná naděje na spokojený život."