Steal My Boy

-26-

*Harry*

Když jsem nasedl do auta, naštvaně jsem bouchl do volantu. Litoval jsem toho, že jsem se nechal unést. Ale zároveň jsem netoužil po ničem jiném, než se tam vrátit a dokončit to. To jeho malé a sladké tělo. Jeho sténání a jak byl pod mými doteky citlivý...

„Kurva," zaklel jsem. Tohle byla snad noční můra. Nejhorší na tom bylo, že za to nemohl Lou, ten roztomilý chlapec. Ne. Mohl jsem za to já a moc dobře jsem si to uvědomoval.

Eleanor, nebo Louis?

Rozum, nebo srdce?

Alkohol.

Rozjel jsem se domů, rozhodnut se pořádně s Liamem opít a uvolnit se. Protože nic jiného mě v tuto chvíli nenapadlo. Potřeboval jsem vypnout. Zapomenout na všechno. Na to kotě, na tu hyenu. Rodinu i povinnosti. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Ale jen na chvilku, jelikož jsem stále řídil.

Když jsem dojel domů, Liam už tam čekal. Důvod vyrušení mě a Louiho. Povzdechl jsem si. Měl jsem mu zavolat, až jsem byl doma sám.

„Liame, mám upřímně chuť tě zabít," zavolal jsem do domu, jakmile jsem vešel. Ale očividně jsem jednal příliš impulzivně, jelikož hned vedle Liama a toho blonďáčka, seděla i Eleanor a její otec. Zmateně jsem se na něj podíval a založil si ruce na hrudi. „Co se děje?"

„Přišel jsem zjistit, proč zanedbáváš mou dceru," vysvětlil. Napjal jsem se a jediná myšlenka, která mi kolovala v hlavě, byla Proč jsem jen odešel od mého koťátka?

„Nezanedbávám. Jen jsem neměl tolik času," namítl jsem a došel k baru, který byl v rohu místnosti. Nalil jsem si hned skleničku. „Byl jsem celý den v práci. Takže jsem tady opravdu být nemohl. Zeptejte se Zayna nebo Louiho, potvrdí vám to." A hned jsem poslal oběma esemesku, kde jsem jim podal oběma informace.

„Opravdu mě mrzí, že jsem tady nemohl být. Vždyť víš, jak tě mám rád a jak jsem bez tebe smutný." Napil jsem se zlatavého alkoholu a lítostivě jsem se na Eleanor podíval. Hrát mě tenhle život naučil skvěle. Ignoroval jsem blonďákovy zmatené pohledy a Liamův upřený pohled.

Elin otec se podíval na svou dceru, která přikývla, načež se zvedl a beze slova odešel.

„Promiň, kocourku, že jsem ti nevěřila." Došla ke mně a pohladila mě po paži, než mi věnovala malý polibek na tvář. „Půjdu si lehnout. Ale trvám na tom, abys zítra byl celý den doma! Dobrou noc," zamávala všem a zmizela.

Jakmile jsem si byl jistý, že jsem se zbavil nebezpečí, vypustil jsem všechen vzduch z plic. Kašlal jsem na sklo a napil se rovnou z flašky. Rozklepaly se mi ruce a měl jsem co dělat, abych se okamžitě nezhroutil. Bylo toho na mě moc.

„Hazz! Co se stalo?" okamžitě ke mně přišel a flašku mi vzal z rukou. Dovedl mě na gauč, kde jsem si sedl a pokusil se nějak uklidnit.

„Všechno," vydechl jsem a složil si hlavu do dlaní. Teď bylo v háji úplně všechno. „Všechno se sere a já už potřebuju vypnout. Tak mi vrať tu flašku!"

„Ne a nech toho. Místo toho mi radši vysvětli, co se stalo. Zase Louis?" Zavrtěl jsem hlavou a položil jsem si hlavu na jeho stehna, jelikož se posadil vedle mě. Hned jsem ucítil ruce ve svých vlasech a nepříjemný pohled od toho blonďáka.

„Můžu za to já. A Lou mě teď nejenže nenávidí, ale dokonce jsem si pravděpodobně zkazil vztah s Eleanor a tím i celý život..." Podíval jsem se na něj nahoru a opravdu jsem se snažil zadržet slzy. Teď bych nebrečel in the cool way. Takže nemůžu brečet vůbec.

„Určitě to nebude tak horký. Co jsi provedl?" Trpělivě mě poslouchal a stále si hrál s mými vlasy. Uklidňovalo mě to. I když bych se raději uklidňoval pomocí alkoholu...

„Pojď nahoru." Vstal jsem a rozešel se do své pracovny. Prohrábl jsem si vlasy a posadil se na gauč. Podíval jsem se na ty dva a zhluboka se nadechl. Liam mě sledoval se starostí a blonďák zase s odporem. Nechápal jsem, co proti mě už za takovou chvilku má, ale... Jsem zrůda. Není se čemu divit. Stal jsem se Harrym the Depression...

„Louis mě nenávidí," konstatoval jsem a schoulil se do klubíčka. Můj nejlepší kamarád si mě hned vzal do náruče a schoval u sebe.

„Co jsi udělal, Hazz?" Pohladil mě po tváři a stále byl u mě. A věděl jsem, že nikdy neodejde. Jako jediný zůstane se mnou až do konce. Nebo... dokud mu nezačne lézt na nervy.

„Málem jsem se s ním vyspal," zašeptal jsem velmi potichu. Ale oba dva mě slyšeli, jelikož Liam zalapal překvapeně po dechu a blonďák se šokovaně postavil.

„Ty jsi co?! Já tě zabiju!" vykřikl nejmenší v místnosti a hned se na mě vrhl. Spadl jsem z gauče na zem a už jsem cítil silnou bolest v oblasti pánve a nosu. A další, jak jeho pěst dopadla na můj obličej. A další. A já se nebránil. Věděl jsem, že si to zasloužím. Zahrávám si se srdci dvou lidí zároveň.

„Nialle! Uklidni se!" Okamžitě ho ode mě začal odtahovat. Vzlykl jsem. Schoulil jsem se do klubíčka na podlaze, nechal krev z obličeje stékat na zem a brečel jako malé dítě.

„Neuklidním se, protože ten hajzl láme srdce mému nejlepšímu kamarádovi!" Netušil jsem, co tam ti dva dělají. Po tomhle jsem to ani moc neslyšel. Jen tlumené hlasy a následné bouchnutí dveří. A následné objetí.

„Pojď, Hazz. Ošetřím ti to a pak půjdeš do postele, ano?" mluvil na mě tiše, uklidňujícím tónem. Starostlivě.

„Kam chodí zlomená srdce, Liame?" zachraptěl jsem a podíval se mu do očí, „chci svoje přidat. Protože mám zlomené srdce, Liame. A dokud budu žít, nemůže se zacelit..." A pak už jen tma. Nic si dalšího si nepamatuju, jelikož jsem upadl do sladkého bezvědomí.