Steal My Boy

-31-

*Loui*

*O dva měsíce později. Den před svatbou.*

Takže je konec. Nemyslel jsem si, že ten den přijde tak hrozně brzy. Jeden den před jeho svatbou a já mám pocit, že celý svět bude po jeho odchodu prázdný. Já budu prázdný.

„Tak co, jak vypadám?" usmál se na mě a otočil se ve svém černém obleku, který mu na tělo pasoval tak dokonale, že jsem mohl jen tiše zasténat. Spustily se mi slzy z očí. Rychle jsem si je utřel a usmál se na něj.

„Jsi nádherný jako vždy, Hazz... " zvedl jsem se a odešel z místnosti na balkon. Opřel jsem se o zábradlí a nechal vítr, ať si hraje s mými vlasy. Zhluboka jsem se nadechl a nechal chladný vánek, ať odnese mou bolest daleko za obzor. Harry mě chytil kolem pasu a políbil mě do vlasů.

„Věděl jsi to," řekl chladně. Věděl? Jasně, že jsem to kurva věděl! Ale, ale já nechtěl...

„Samozřejmě, že jsem to věděl. S tím jsem taky do toho šel... Jako objekt tvojí debilní touhy, co?" Prudce jsem se na něj otočil a tím ho od sebe odehnal. Podíval jsem se do jeho zelených očí, které se na mě dívaly jako dvě studny až po okraj plné zklamání.

„O co ti jde, Lou? Nemůžu za to, omlouvám se... omlouvám se..." přitáhl si mě do pevného objetí. Oba jsme vypadaly jako dvě největší trosky pod sluncem. Zabořil jsem hlavu do jeho pevné hrudi a snažil se si co nejvíc zapamatovat jeho vůni. Všechno, jako obvykle, zničil zvuk telefonu. Harryho hrdelní zavrčení mě donutilo se odtáhnout a otočit se k němu zády.

„Lou, já-"

„Jdi," řekl jsem jen. Zaslechl jsem hluboký povzdech a pak už se zavřely dveře a já zůstal sám. Jako vždy, jako se vším. Kurva! Kopl jsem do zábradlí a svezl se k zemi. Jak moc ještě můžu nenávidět svůj život? Jak moc může můj život nenávidět mě?

*****

Nothing wakes you up like waking up alone and all that's left of us is a cupboard full of clothes.

The day you walked away.

„Tomlinson, slyším..." zamumlal jsem rozespalým hlasem a zvedl se z tvrdých dlaždic na balkoně.

„Lou! Tady tvůj dokonalý kamarád Zayn-"

„Zadrž. Žádný dokonalý a žádný můj. Teď můžeš v klidu pokračovat."

„Tsch, to bylo hnusný. No nic, něco jsem našel. Něco, co by tě rozhodně mělo zajímat."

„Zayne, jestli jsou to zase fotky tvé spící kočky, tak tě ujišťuji, že jich mám plnou galerii a nestojím o další," zavrčel jsem a pořádně se protáhl.

„Ale ne, ty pako! Navíc, Sunshine je neskutečně ňuňuňuňu-"

„Zayne, k věci..."

„Jo, jasně... no, každopádně jde o Harryho a tu hříčku přírody."

„Povídej..."

„Našel jsem něco, co obrátí karty osudu a ty můžeš být s Harrym, ale..."

„Ale?" nadechl jsem se a mírně zavrčel. Bože, leze to z něj jak při porodu.

„Sejdeme se o půl jedné u pizzerie Fettuccine. Zvu tě na oběd!"

„Kámo, to, že se bavíme, ještě neznamená, že musíš být tak nehorázně přeslazenej."

„Ty mě nemáš láád?" poslední slabiku protáhl do roztomilého tónu a já protočil oči.