Steal My Boy

-30-

*Harry*

„Zee, potřebuju po tobě dvě věci," začal jsem, když se za Louim zavřely dveře od nemocničního pokoje. Brunet s dlouhými vlasy se jen posadil na kraj lůžka, kde jsem ležel, a pozoroval mě s celkem nečitelným výrazem ve tváři.

„Ano?"

„Zaprvé, nikomu o tomhle nesmíš říct, ano? Zničilo by to všechno-" chtěl jsem pokračovat, ale byl jsem přerušen .

„Tak proč to děláš?" zeptal se nechápavě.

„To je teď jedno. Zítra, jo? Máme ještě i důležitější věci na probrání," požádal jsem ho a tím zabrzdil i případné otázky. On jen přikývl, proto jsem se opět rozmluvil: „Prostě mi slib, že to nikomu neřekneš. A jako další věc, je potřeba vybavit něco do práce. Věřím ti v tom víc než komukoliv jinému..."

Debata o práci nenabírala konce, ale i tak jsme to nakonec utli. Musel totiž ještě ty věci dneska udělat. Jen jsem se modlil, aby to zvládl dobře. Ale opravdu jsem mu věřil.

„Jo, a Zee?" zavolal jsem na něj, když už stál u dveří ven z pokoje. S otázkou v očích se na mě podíval. „Jsi fakt sexy ženská," rozesmál jsem se. A on taky, společně s začervenáním, kterého jsem si všiml taky. To mě donutilo se rozesmát ještě víc.

*****

Doufal jsem, že po tomhle všem budu mít klid. A dokonce jsem ho i pár hodin měl, než se dveře otevřely znovu a dovnitř vešla osoba, kterou jsem nikdy nechtěl ani potkat. No, teď si ji budu dokonce brát.

„Ahoj El," usmál jsem se na ni přívětivě. Naštěstí nepoznala, že to bylo hrané. Ona se usmála a došla až přímo ke mně.

„Harry, jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Co se vlastně stalo?" zeptala se. Své mnohonásobně horší pozadí než má Loui usadila na okraj postele. Já jen zadržel otrávené protočení očí.

„Nic, jen jsem se nepohodl s jedním zaměstnancem. Ale už se to nebude opakovat," slíbil jsem. Samozřejmě že jsem nemohl říct, že mě zmlátil nejlepší kamarád mého skoro-milence. To by mě totiž zabila rovnou. A pak by mě oživil ten blonďák, jelikož by Elevator ublížila i Louimu a poslal pod kytky podruhé. Což by nedovolil pravděpodobné Liam a tím by trpěl. Už takhle má s tím klukem - jednou si jeho jméno opravdu zapamatuju - problémy ohledně toho, že mě zmlátil. Navíc Zayn by měl padáka a skončil by na ulici, takže on by pravděpodobně zabil El a šel do vězení. Nebo hůř! Jeho by zabil otec té saně, načež by se chtěl Liam už opravdu mstít. Pokud má ten skřet mého nejlepšího kamaráda skutečně rád, tak by mu ještě pomohl, jenže můj otec by po něm šel. Když umře, blonďák ho zabije. Moje matka půjde po něm, ale to ji zase dorazí Gemma. Ale nemůžu nechat mou sestru jít do vězení. No... Taky je možnost, že by se má sestra nějak spojila s Louim, kterého by Elevato jen lehce... postrašila. V tom případě by nemusela jít do vězení, protože by se za ni přimluvil. Ale má matka má milence, ten by ubodal jak Gemm, tak Louiho. Z toho vyplývá jen jedna jediná věc. Jsem prostě naprosto nepostradatelný.

„Zažalujeme ho," zamyslela se bruneta a chytila mou ruku do své. Chvíli si ji jen prohlížela, než se na mě podívala a řekla: „Nemáš zásnubní prsten."

„Nebudu ho žalovat, nemá to cenu. Zapomeň na to. A..." trochu jsem se zarazil. Jak se mám vymluvit? Tak, Harry. Jsi geniální a úžasný. Jsi sexy, že po tobě jede téměř každý a za chvilku, jakmile tě pustí, konečně znesvětíš tu božskou prdelku Louiho Tomlinsona. Přece vymyslíš nějakou výmluvu, proč nenosíš ten podělaný snubák! Co třeba... „Jsem v nemocnici. Nechci, aby se ztratil. Přes všechna ta vyšetření." Jsi prostě génius, Harry! Musel jsem sám sebe pochválit. Zachránil jsem to dobře.

„Jo, to celkem dává smysl," přitakala po chvilce přemýšlení. Ale pak udělala něco, co mě málem donutilo vstát a hodit salto z okna přímo na zem pod nemocnici. Lehla si přímo vedle mě! „Každopádně bychom mohli alespoň probrat nějaké detaily ke svatbě," zamyslela se a dál si hrála s mojí rukou. Bohužel jsem byl nucen ji nechat.

„Myslím, že máme více času, ještě jednou budeme pozadu. Musíme se rozhodnout a bude to těžké rozhodování, ne?" Volnou ruku jsem si dal pod hlavu a opravdu se modlil v to, aby opravdu řekla, že tu svatbu můžeme odložit. Před chvilkou jsi byl sice sexy génius, ale teď jsi maximálně tak naprosto k sežrání naivní idiot.

Mám pocit, že ta chvíle s Louim mi nakopla trochu víc sebevědomí... Nah, nevadí. Vždyť jsem úžasný.

„To si piš že nemůžeme. Chceme čokoládový dort, nebo vanilkový? Hm, asi meruňkový. A rovnou můžeme vzít na svatbu i světle žluté růže. To bude vypadat skvěle!" Plánovala naprosto beze mě. Já ji někde mezi dortem a květinami přestal poslouchat. Jednoduše jsem vypnul a jen si představoval, co by se stalo, kdyby sem dneska Zayn nevtrhnul. Asi bych se s Louim vážně vyspal už tady... Rozhodně to nebyla špatná představa. Alespoň vím, koho si představovat, až budu muset s El... ah, jen ta představa je mi odporná.

*****

„Takže když smícháme červenou a bílou, mohla by vzniknout velmi zajímavá kombi-" zarazila se uprostřed slova, jelikož se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl Liam i s tím blonďákem. Můj nejlepší kamarád ke mně okamžitě přišel a objal mě tak, že doslova vystrčil Eleanor na zem. Slyšel jsem jen dunivou ránu a hlasité zaklení. A následné vyprsknutí smíchu od Liho, jeho přítele i mě. Nejvíc mě na tom pobavilo asi to, že se tvářil ten vysoký brunet pyšně. Takže to očividně udělal schválně.

„Hazz, rád tě vidím zase. Normálně už vypadáš i jako člověk," zasmál se tentokrát ten, jež si říká můj přítel. Odtáhl se ode mě z objetí a aniž by bral ohled na mou ležící snoubenku, sedl si na místo, kde doteď ležela.

„To víš, s milou společností se hned cítím lépe," ironicky jsem se ušklíbl. Můj pohled byl přesměrován na toho malého kluka, který nejistě přešlapoval u nohou postele. Očividně nevěděl, co dělat a říct. Pozvedl jsem jedno obočí a otočil jsem se na Liama.

„Niall by se ti chtěl omluvit," řekl přísně. Takže Niall! To si nezapamatuju.

„Ano?"

„No, ano. To-totiž já jsem se nechal uné-"

„Eleanor, odejdi odsud," poručil jsem jí tvrdě a nesmlouvavě. Nechtěl jsem to řešit před ní a sama nevypadala, že by chtěla dobrovolně odejít. Jen pohodila vlasy a bez rozloučení odešla. Úlevně jsem vydechl. „Můžeš pokračovat, Nielle."

„Niall, Harry," rozesmál se Liam. Protočil jsem nad tím očima.

„To je jedno, Li. Prostě mě to mrzí. Nechtěl jsem to udělat. Nebo vlastně chtěl, ale neměl jsem. Jenom když jsem slyšel, co jsi zase udělal... Lou je můj nejlepší kamarád a já nedovolím, abys mu zlomil srdce a ublížil," dokončil svou řeč. Přikývl jsem.

„Chápu, ale doufám, že si uvědomuješ, že je to oboustranné. Ublížíš Liamovi a bude to horší než jen tohle... Ale abych se vrátil k tomu, tak nemám v plánu Louimu ubližovat. Jsme spolu domluveni. Tak, aby to vyhovovalo všem." Pecka, Harolde. Právě jsi vztah s klukem, kterého miluješ, popsal jako obchodní smlouvu.